ČSSD by měla jít do opozice
V povolební situace se mnoho politologů a novinářů zamýšlí nad dalším politickým vývojem v České republice. Tématem těchto dnů jsou možné varianty koalic respektive nové vlády. K tomu jen malou poznámku.
Tyto volby ukázaly zcela přesvědčivě dvě věci. Jednak to, že primitivním strašením z návratu "komunismu" a popěvky typu "Když mi dáš pac" se dají nahnat voliči, a jednak to, že v České republice je poměrně velká část občanů nespokojena a chce změnu (ČSSD i KSČM). Tato změna se však, vzhledem k patovému výsledku voleb, jeví jako nemožná. ČSSD nemá na politické scéně žádného partnera, s kterým by mohla plně prosazovat svůj volební program a s který by nezradila své příznivce.
Tímto partnerem by mohla být KSČM, ale to by se nejdříve musela tato stále stalinismem a dokonce i nacionalismem zaslepená strana reformovat v moderní levicový subjekt. ČSSD je v podstatě sama a snahu o sestavení vlády by měla přenechat pravicovým stranám. Vláda sestavená z ODS, US a KDU-ČSL bude totiž velmi křehká. Zvláště proto, že lidi jsou čím dál tím více znepokojeni a tyto strany to na sebe budou navzájem "házet". Dále zřejmě bude stoupat i nespokojenost řadových odborářů a šéfové odborů již nebudou moci tlumit jejich snahu dát to silně najevo. Nepochybně se na tom podepíše i dnešní ekonomická situace, mínusový HDP a klesající reálné mzdy.
ČSSD by měla jít do opozice a soustředit se na silnou vládu. Chce-li si zachovat tvář, věrohodnost a plnit předvolební sliby a program, je cesta jen jedna - stát se opozicí. Jakékoliv bratříčkování s jinými stranami bude znamenat fakt, že ČSSD musí ustoupit ze svých cílů a vizí, což opět vynese do sedla Sládkovy republikány (kteří dojeli na to, že se jejich kampaň netýkala sociálních a ekonomických témat a rozhodně nejsou poraženi; znechutí voliče ČSSD; dále vyhrotí napětí ve společnosti; nepřinese změnu, kterou lidi očekávají. Nové volby můžeme čekat maximálně za dva roky.
