Stává se Dagmar Havlová českým Danem Quaylem?
Dokument s příchutí parodie Když v úvodu dokumentu režisérky Andrey Majstrovičové Sedmnáct měsíců Dagmar Havlové zazněl Pachelbelův Kánon D dur, jeho nasládlé tóny měly být varováním: zanech vší naděje, kdo vstupuješ, neboť zde končí říše racionality a začíná svět ženských časopisů, pohádek o Popelce a ušlechtilém princi-filosofovi a především nezastřeného, krystalického kýče.
Dokumentu se nezdařilo vůbec nic: Jakkoli usilovná byla snaha vykreslit obraz kontroverzní první dámy pozitivně, toto úsilí naráželo na hráz viditelného intelektového deficitu portrétované osobnosti, jenž spolu s omezenou schopností sebereflexe vedl k účinku spíše parodickému; jsem asi cynik, ale při sledování filmu jsem se na řadě míst neubránil hlasitému smíchu.
Nemá zřejmě smysl rozvádět dál, jak hloupý a falešný byl Majstrovičové dokument. Po fiasku Lídy Rakušanové se zrodil další barvotiskový portrét. Budiž zapomenut; jsem hluboce přesvědčen, že čím dříve se tak stane, tím lépe jak pro tvůrkyni dokumentu, tak pro samu první dámu.
Sedmnáct měsíců Dagmar Havlové, režie Andrea Majstrovičová, reprízu vysílá ČT1 v pátek 26.6. v 10:55.
Praha, 24.6.1998
Tomáš Pecina
Domácí stránka: http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
