|
Poznámka k analýze pana Stroehleina: Západní otevřenost a sebevědomí dohánějí naše lidi k nepříčetnostiJosef HoráčekZážitky pana Stroehleina z dvouměsíčního působení v České televizi mi znějí velmi věrohodně, přesto, že jsem v televizi ani v jiném mediálním prostředku nikdy nepracoval. Ale přece jenom k jejich pochopení (nebo lépe uvěření) je potřeba jisté zkušenosti.
Cizinci a exulanti, kteří nasákli západní demokracií, nebo dokonce ti, kteří už po listopadu 89 prošli západními školami, svou otevřeností a sebevědomím dohánějí "naše" lidi často k nepříčetnosti. (Mám naprosto podobné zkušenosti šest let staré z jedné periferní vysoké školy a myslím, že mladí důstojníci - absolventi západních vojenských škol, kteří dnes údajně často opouštějí armádu, by mohli hodně vyprávět, kdyby jim v tom nebránila stavovská čest, jejíž smysl také pochopili až venku.)
Souhlasím s tvrzením, že nejde o národní charakter zpozdilých Čechů, ale převážně o chyby konkrétních osob. A právě těch, kteří se deklarovali nebo byli deklarováni jako Mesiáši pozitivní změny. Ti ostatní, nevýrazní, nekonfliktní, hodní a milí, byť často nepříliš bystří, by se v případě koordinovaného a promyšleného postupu přizpůsobili nebo odešli sami. Pan Puchalský měl vědět, že vynucený odchod Ivana Kytky bude počátkem konce změn, které téměř nezačaly. Měl položit svou funkci na stůl proti Kytkově setrvání nebo, když neuspěl, měl okamžitě rezignovat sám. K čemu takový mladý synek v čele televize, když ztratil téměř všechny páky k řízení, se kterými přišel? Není již dnes jen loutkou v rukou těch ostatních, nevýrazných, nekonfliktních, hodných a milých, byť často nepříliš bystrých, kteří se dokázali tak dokonale spojit, když byli ohroženi?
Spory, které údajně trvají i po odchodu pana Stroehleina, už nejsou spory koncepčními, ale žabomyšími spory a pozice, peníze či bůhví co.
Josef Horáček
|