Jaká byla Jednadvacítka ve středu 29.7.?

Jana Bobošíková interviewovala především ministra kultury, poslance za ČSSD Pavla Dostála, jednak o tom, jak chce financovat kulturu, jednak o jeho stížnosti Radě České televize na pondělní film o Janu Kavanovi v pořadu Nadoraz. (Zajímavé je, že si Pavel Dostál nestěžuje žádné komisi na systematické nepravdy, které o případu Kavan šíří televize Nova.)

Úvodní reportáž Jednadvacítky informovala o možných alternativních zdrojích financování kultury, včetně financování pomocí loterie. Jako obvykle, reportáž byla uspěchaná, příliš rychlá, reportér četl svůj text, jako by ho někdo honil.

Není zrovna od sociálních demokratů neseriózní zavádět loterii, a tedy novou skrytou daň?

Dostál se skutečně v rozhovoru zmiňoval o tom, že chce prozkoumat možnost, jak částečně financovat kulturu z nové loterie. Zjevně se tím inspiruje britským příkladem, britská vláda (zavedli to nejprve konzervativci) dotuje různé kulturní a sportovní podniky z výnosů soukromé celostátní loterie už několik let.

Potíž ovšem je, že v loterii většinou hrají nejchudší občané. Loterie se považuje za dodatečnou nepřímou daň. Bobošíková se Dostála nezeptala, jak je možné, že sociální demokracie, která má svým údajně "levicovým" programem spíše pomáhat chudším členům společnosti, bude jim neseriózně tahat loterií poslední peníze z kapsy, aby uspokojila jejich v podstatě nesplnitelnou touhu po rychlém zbohatnutí. (Nejvíc touží po zbohatnutí právě nejchudší lidé.)

Dostál také uvedl, že uvažuje o malém zdanění určitých předmětů kulturní potřeby. Bohužel se Bobošíkové nepovedlo vypáčit z Dostála nic konkrétního, kterých předmětů se tobude týkat. Existuje totiž paradox: Dostál bude financovat kulturu zdaňováním kulturních předmětů, ale tím bude naopak lidi od užívání těchto kulturních předmětů odrazovat. Tento argument v Jednadvacítce nezazněl. Dostálův názor, že navrhovaná daň bude jen malá, že je prý nakonec jedno, jestli kniha stojí 100 Kč nebo 101 Kč, nikdo nezpochybnil.

Případ Jana Kavana

V další části se zabývala Jednadvacítka - stále ještě s Pavlem Dostálem - pondělním pořadem Nadoraz o Janu Kavanovi. Je dobře, že se ČT odhodlala k diskusi vlastní práce na vlastní televizní obrazovce. (Mohla by ale třeba taky někdy věnovat několik Jednadvacítek nynějším rozhádaným a relativně nesnesitelným poměrům ve zpravodajství ČT. Mohla by analyzovat, co je příčinou toho, že je atmosféra ve zpravodajské redakci ČT v současnosti tak dusná.)

Pořady Nadoraz České televize jsou dost dobře známé nepořádnou a povrchní investigativní prací. Týkalo se to už například Zemanova bamberského skandálu, který nebyli redaktoři pořadu Nadoraz schopni řádně vyšetřit a získat o něm řádné informace (skutečný skandál si na základě neumělého pořadu ČT svou reakcí vytvořil posléze až Miloš Zeman sám), týkalo se to i nynějšího pořadu ČT o Kavanovi.

Charakteristický pro naprostý nedostatek právního vědomí v ČR byla jedna reakce čtenáře Britských listů, který po odvysílání pořadu Nadoraz jásal na Fóru BL (cituju po paměti): "To byl moc dobrý pořad, počkejte, oni tomu Kavanovi tu spolupráci s Stb ještě dokážou!!"

Na tom výroku je nejtristnější právě to, že pořad Nadoraz tuto spolupráci ani pro tohoto poněkud bigotního, proti Kavanovi zaujatého čtenáře dosud nedokázal. Přesto však redaktoři neváhali a natočili reportáž na základě dohadů. Nikdo se nad tím v ČT nepozastavil.

Nejsrozumitelnější je, když se sami postavíme do kůže postiženého. Jak by se asi výše zmíněnému čtenáři BL - anebo redaktorům pořadu Nadoraz - líbilo, kdyby o nich vysílala nějaká televizní stanice natolik nepodložené filmy, že by o nich kdesi na jejich základě jásal nějaký občan: "počkejte, oni mu ten trestný čin ještě dokážou!" Co kdyby třeba někdo o Luboru Kohoutovi, redaktorovi zmíněného pořadu Nadoraz, natočil film, že "údajně" znásilňuje malé děti a na základě pořadu se radoval, že to tomu Kohoutovi jistě jednou bude dokázáno.

Pozoruhodné bylo, jak i hovor v Jednadvacítce o pořadu Nadoraz o Kavanovi zůstal na povrchu a nešel k meritu věci.

Ať se díváme na Kavanův případ jakkoliv, bylo zajímavé, jak malý respekt má Česká televize před zákonem. V Kavanově případě rozhodl soud, že nelze prokázat obvinění, že byl spolupracovníkem Stb.

Pokud nevyjdou najevo nové informace, žádný sdělovací prostředek by si v civilizované zemi nedovolil soudní rozhodnutí ignorovat a dokumentárním pořadem je zpochybňovat. Je to pohrdání soudem a to je třeba v Británii trestný čin. Jiná věc je, kdyby televizní pořad shledal na soudním rozhodnutí, které Kavana očistilo, nějaké nedostatky, kdyby třeba zjistil, že existují přesvědčivé důkazy proti Kavanovi, které soud pominul.

Podle zákona jsou v České republice svazky, které udržovala Stb o českých občanech, utajovány, neboť není v žádném případě zaručeno, do jaké míry jsou směsicí bájek a skutečností. Zajímavé je, že pořad Nadoraz toto zákonné rozhodnutí nerespektuje a vysílá si vytrhané záběry a citáty z dokumentů, které jsou považovány podle zákona za nespolehlivé.

V Británii existuje utajovací pravidlo, podle něhož nesmějí být zveřejňovány tajné státní dokumenty po dobu třiceti let. Jednak se k nim samozřejmě novináři nedostanou, dokud dokumenty nejsou po třiceti letech oficiálně zveřejněny, ale i kdyby se nějakým způsobem nějaká britská televize k takovému dokumentu dostala, nikdy by ho nezveřejnila, protože by riskovala přísný soudní trest.

Tyto otázky, ani otázky k meritu kauzy Kavan Bobošíková nevznesla. Všechny sdělovací prostředky informují o Kavanově případu povrchně a znovu a znovu omílají v této složité kauze věci bez souvislostí. Není divu, že lidi už z toho mají zmatek a docházejí k podivným závěrům, které neodpovídají skutečnosti.

Lubor Kohout, redaktor pořadu Nadoraz, relativizuje všechno a  ve své bohorovnosti se soudů v ČR nebojí. Když mu Dostál vznesl námitku, že porušil zákon, hovořil Kohout o tom, že se prý nová sociálně demokratická vláda snaží sdělovací prostředky cenzurovat!

Kéž by někdo takto býval "cenzuroval" sdělovací prostředky i loni na podzim, kdy média rozpoutala kauzu ohledně zřejmě nelegálního financování ODS, jenže ani tuto kauzu nebyla schopna doložit řádně zjištěnými fakty.

Jedním z důvodů, proč v dubnu Ivan Kytka jako šéf zpravodajství chtěl zahájit rychle reformy a zvýšit kvalitu zpravodajství, pokud vím bylo, že mu zůstalo na stole od jeho předchůdce v důsledku nekompetence členů zpravodajské redakce určité množství žalob na špatné reportáže České televize. Podle zákona odpovídá za práci redakce osobně šéfredaktor: oprávněně se obával, že pokud bude nekvalitní práce pokračovat, ponese sám soudní odpovědnost za odvysílané chyby svých podřízených.

Vzhledem k tomu, že ve středu podal žalobu na pořad Nadoraz o Kavanovi Petr Uhl, nezdá se, že by tato Kytkova obava bývala zcela neopodstatněná. K zlepšení práce redakce ovšem nedošlo, a tak se s takovýmito žalobami bude muset Česká televize a šéf zpravodajské redakce Zdeněk Šámal nějak vyrovnat. Doufejme, že ho prohrané případy nebudou stát osobně příliš mnoho peněz.

Jan Čulík