Portrét Eriky Steinbachové: Slabý je jen levý malíček
Mily pane Culiku:
posilam Vam preklad clanku o "zelezne dame" nemecke politiky. Pred casem pronesla vyrok o tom, ze Cesi v dobe Protektoratu "pod nemeckou nadvladou temer vubec netrpeli" a nemecko-ceskou deklaraci z roku 1997 oznacila za "neuveritelnou posetilost" (Sueddeutsche Zeitung, 30. kvetna). Castecne kvuli temto vyrokum cesky velvyslanec v Nemecku Frantisek Cerny odrekl pozvani Franze Neubauera zucastnit se letosnich Sudetonemeckych dnu v Norimberku.
Srdecne Vas
Portrét Eriky Steinbachové: Slabý je jen levý malíček
Predsedkyni "Svazu vyhnancu" (Bund der Vertriebenen) Erice Steinbachove se jako "zelezne dame" (Hardlinerin) vyhyba i Spolkove ministerstvo zahranici - politicce Krestansko-demokraticke unie (CDU) se vsak tato role zamlouva
(Sueddeutsche Zeitung, 22. 7. 1998)
Frankfurt, 21. cervence - V drivejsi dobe, v predpolitickem zivote, byla Erika Steinbachova nadanou houslistkou, ktera se vdala za dirigenta. Nejradeji by se nastalo venovala hudbe, ale pokriveny malicek na leve ruce ukoncil jeji karieru, drive nez plne zacala. Jako mnoho hudebniku ma i Steinabachova talent na matematiku, a tak presedlala na informatiku. Ale to ji nestacilo. Nakonec skoncila v politice. Rozhodnym impulsem vymenit noty a cisla za slova bylo setkani s lidmi, kteri stali na druhe strane politickeho spektra: "Kdyz studenti sedeli na tramvajovych kolejich a protestovali, rozzlobilo me to, protoze jsem se nedostala domu. Byl to egoisticky projev na ukor nezucastnenych, ktery me bezmezne rozcilil."
Mezitim se situace obratila: je to ona, ktera bezmezne rozciluje jine. A temer se zda, jako by to politicku CDU tesilo. Jako kdyby se rada stavala tercem zurivych vycitek. Drive, pravi frankfurtsky krestansky demokrat Michel Friedmann, ktery kdysi byval jejim mistnim politickym souputnikem, byla Steinbachova liberalni a uvolnena. "Ale nyni nosi masku. Na nejkrajnejsim pravicovem okraji obsadila misto, na kterem se hodla profilovat. Libi se ji to." Od pocatku tohoto roku, kdy se nacionalne konzervativni politicka stala predsedkyni "Spolku vyhnancu" (Bund der Vertriebenen, BdV), stala se jednou z nejvice nenavidenych zen Nemecka. Rika, ze ji to zanechava chladnou.
Klaus Kinkel ji odepira udelit audienci v nove roli predsedkyne BdV. Z ministerstva zahranici se proslycha, ze Kinkel nevi, o cem by mel "s touto zenou" diskutovat. A neni to kvuli nedostatku temat: zastupkyne vyhnancu si Kinkela definitivne znepratelila, kdyz prohlasila, ze k rozsireni EU muze dojit jen tehdy, kdyz Polsko a Ceska republika materialne odskodni ty Nemce, kteri po valce museli opustit svoji domovinu v techto zemich. To ale odporuje provazolezeckemu aktu politiky usmireni s Prahou a Varsavou, kterou jiz po desitileti provozuje ministerstvo zahranici a v ktere pozadavky vyhnancu se vynoruji jen drobne tistenym pismem.
S tim by mel nyni byt konec. Pokud bude podle Eriky Steinbachove, pak je "elementarni pravo naseho naroda, aby vykonane bezpravi bylo tez fakticky odcineno". Zajit tak daleko a tak nahlas se jiz dlouho neodvazil zadny funkcionar BdV. A tez deklarace Spolkoveho snemu k politice vyhnancu z kvetna tohoto roku odpovida zpusobu mluvy sebejiste zastupkyne vyhnaneckych zajmu: "Po vstupu obou zemi do EU musi tez pro vyhnance z Polska a Ceske republiky platit svoboda trvaleho pobytu." To sice vlastne vyplyva samo sebou z pravnich predpisu EU, ale plakatove napadna rezoluce je beztoho spise zamerena na Nemecko nezli na Evropu; blizi se 27. zari (den voleb do Spolkoveho snemu v SRN, pozn. prekl.) a BdV muze mobilizovat az 3 procenta hlasu pro ci proti vladni koalici.
Studený úsměv
Text z Bonnu promptne vyvolava prudky hnev: polsky parlament rezoluci rozhorcene odmita. Nyni dochazi k omezovani skod na nejvyssi urovni: jak polsky prezident Alexander Kwasniewski, tak i Klaus Kinkel pobourene varuji, ze takovyto valecny pokrik poskozuje dobre vztahy mezi Polskem a Nemeckem. Eriku Steinbachovou to vse netrapi. V jejim dome ve frankfurtske ctvrti Eckenheim, ktery pusobi dojmem male pevnosti, dik tmavym tapetam, tezkemu nabytku a tlustym zaclonam, sedi u caje znacky Earl Grey. Jeji zivot je perfektne zorganizovan mezi kratkymi zaznamy, prospekty volebni kampane a spisy, mezi pozvankami na setkani spolku senioru a nemecko-izraelske spolecnosti a na schuzi okresniho predstavitelstva CDU. A nemuze zakryt sve poteseni z nynejsi debaty. "Nejsme zadni utopiste", pravi a urovna si bezvadne padnouci modry kostymovy kabatek. V kazdem pripade Helmut Kohl se po jeji audienci v uradu kanclere nedistancoval od jejich vyroku. "Kdo mlci, souhlasi," rekne a usmeje se svym studenym usmevem.
Dnes je tolerantnejsi nezli drive, tvrdi Erika Steinbachova, cemuz uvnitr i mimo jeji stranu stezi mohou verit ti, kteri ji za jeji vyroky o kriminalnich cizozemcich a zneuzivani azylu oznacuji jako "damu s ocelovou helmou" (Stahlhelmerin). Opet se studene zasmeje a pravi, ze to si proste vizualne nedovede predstavit. "Ja se zbrani pod pazi - ne, tato sablona se na me nehodi." Nepratelske vypady proti sve cinnosti zaznamenava jako uspech; konecne obraz nepritele poskytuje jen ten, kdo ucinne zastava sve pozice.
Kritiku populistickych argumentu shledava posetilou. "Nazor nesmi zaniknout. Tez popularita strany Zelenych vdeci faktu, ze sve pozadavky dovedli dramaticky artikulovat." A porazky netecne odsunuje z cesty tim, ze je vydava za vitezstvi. Kdyz oznacila spornou vystavu o Wehrmachtu, usporadanou Institutem pro socialni vyzkum v Hamburku, jako "stvavou vystavu", a chtela ve svem volebnim obvodu zorganizovat protivystavu, ztroskotala na hlasovani frankfurtske CDU. "Dobrovolne jsem to vzdala, protoze jsem nechtela zostrit napeti ve strane; nikdo v CDU by me k tomu nebyl prinutil", tak zni dnes jeji verze. Stranicky pritel Michel Friedmann shledava jeji cinnost znepokojujici: "Na rozdil od ultrapravicaku jako Heinrich Lummer clovek nevnima agresi v jejich vyrocich, jelikoz nikdo by zene s takovymto andelskym oblicejem agrese tohoto druhu ani neprisuzoval."
Ve skutecnosti Erika Steinbachova krome spornych nazoru vykazuje i opetovne uspechy. Bylo to predevsim jeji vehementni vystoupeni na sjezdu CDU v r. 1995, ktere zabranilo Helmutu Kohlovi, aby zavedl ve strane kvotu pro zeny. Se svoji politikou tykajici se vyhnancu jeste zesilila jeji povest "zelezne damy". I ona pochazi z rodiny vyhnancu. Vzpominky se sice vztahuji jen na dobu prozitou ve Slesvicko-Holstynsku, kde jako male a ostychave devcatko po uteku ze Zapadniho Pruska sdilela jedinou postel s dvema sourozenci. O stare vlasti ale pozdeji matka nikdy mnoho nehovorila. Sebevedomi a jistotu ji nedodal puvod nebo cit pro rodinu, to vse ji poskytly toliko housle. "Pomoci nich jsem byla schopna se vyjadrit". Zapadni Prusko bylo rychle daleko pryc, tez jeji matka tam jiz nikdy nebyla. Presto mluvi Erika Steinbachova o "psychicke zabrane" si misto sveho narozeni nazorne predstavit. Nejak musi prece byt pro to city, rekne a pak se radsi venuje principalnim otazkam. "Zde se jedna predevsim o lidska prava, prava narodu, prava mensin. Jde o zasadni uvazovani."
Pozoruhodná srovnání
Svet Eriky Steinbachove je svet zasad, ktere nerada vidi rozredene, i kdyz kompromisem by mohly byt prekonany politicke prikopy. Evropa je spolecnosti hodnot, pravi svym pevnym, jako sklo jasnym hlasem, a proto nemuze byt Evropa vybudovana tak, ze neuzna prava mensin jako jsou vyhnanci. Obrati se kvuli tomu na vybor EU. A po spriznenych statech, ktere se divaji na rozsireni EU kriticky. Namitku, ze zeme jako jsou Spanelsko a Portugalsko, ktere na rozsireni EU smerem na Vychod pohlizeji kriticky z ekonomickych duvodu, stezi potahnou za jeden provaz s revansistickymi argumenty nemecke pravice, smete se stolu nasledujici zasadou: "Demokracie, ktere chteji do EU, musi se pomerovat demokratickymi meritky."
K zasadam je snadne uvest historicka srovnani. Naroky male casti zhruba 12,5 milionu vyhanych Nemcu na navrat do Slezska a Vychodniho Pruska haji predsedkyne BdV argumentem, ze konecne i Zide bojovali 2000 let o svuj stat. A ve svetovych dejinach neni zadna udalost srovnatelna s vyhnanim z nemeckych vychodnich uzemi. Jelikoz tuto tezi ve skutecnosti neni mozne zastavat, dodatecne ji opatrne poopravi: "To, ze narod proti sve vuli musel opustit svou vlast, muze jinak platit nanejvys pro Palestince." Nemci a Palestinci - ojedinele obeti dejin? "No jo", rekne ponekud bezradne a zachyti se dalsi zasady, "rana se muze toliko zahojit, kdyz je vycistena."
Jen zridka je za nepriblizitelnosti a temer zeleznou disciplinou videt tu zenu, kterou rozcilily v sede stavkujici spoluzaci a ktera byla smutna ze svalove ochablosti sveho malicku. Na konci dlouheho dne plneho schuzek ve svem volebnim obvodu pospicha pi. Steinbachova jeste na zasedani predsednictva CDU ve "Frankfurter Kolpinghaus". Tam pije plnymi dousky psenicne pivo (Weissbier) a klabosi jako skolacka se sousedkami. Kdyz je napomenuta - "damy, prosim tiseji", nahle na chvili zrudne. Ale takove vykyvy se dostavuji zridka. Obvykle, jak sama potvrdi, je velmi "pozorna". Tento image ted vyuziva. Na plakatu pro volby do Spolkoveho snemu, v kterych by po vitezstvi nad Joschkou Fischerem (mluvci frakce Buendnis 90/Zeleni ve Spolkovem snemu - pozn. prekl.) po treti s primym mandatem se dostala do parlamentu, si nechala vytisknout, jak se sama vidi: "Tvrda, ale srdecna".
(Prelozil Ales Zeman)
