Proč se Právo nezajímá o situaci v ČT
Poznámka Ferdinandovi a nejen jemu
Popravdě řečeno, příliš mě nepřekvapilo, když Robert Dengler odmítl Čulíkův článek zabývající se skandálními poměry v České televizi. A souhlasím s Ferdinandem, který velmi přesně stanovil příčiny tohoto odmítnutí. Chtěl bych podotknout, že Právo zůstalo i po Listopadu výrazně a programově levicově orientovaným deníkem. Jeho "levicovost" se projevuje řadou znaků: - Redakce je přesvědčena, že čtenář není schopen vytvořit si z předložených fakt vlastní obrázek, a proto klade velký důraz na výkladové, komentující články. Na rozdíl např. od Lidových novin, které jsou otevřeny širokému názorovému spektru, bývají však komentáře a glosy Práva jednoduché, nekontroverzní a obvykle balancují na hraně mezi naivitou a manipulativností.
- Právo je uzavřeno cizím (tj. "nepřátelským") názorům. Jeho komentářová strana je až na výjimky vyhrazena úzkému okruhu novinářů; žurnalistická kvalita některých publikovaných opusů přitom bývá žalostná (Hekrdla, Franěk).
- List se nedokázal profilovat jako nezávislý a nebyl schopen jasně vymezit svůj vztah k ČSSD. Jako jeho komentátoři vystupují čelní představitelé strany; navíc se zdá, že laťka kvality je u některých z nich posazena ještě níž než u profesionálů (Jičínský).
- Velký důraz je kladen na něco, co nazývám "rudoprávní étos". Články v Právu připomínají víc epištoly souvěrcům než analytické a objektivní texty. Lze to demonstrovat na nedávném článku J. Gintera o podvodu na aukci automobilů. Faktografická úroveň textu je otřesná, chybějí zásadní informace, avšak pro Právo je to zřejmě báječný příspěvek, protože se v něm píše, jak chudý člověk nemá nikde zastání, dokonce ani (sic!) v advokátní kanceláři.
- Právo si zachovalo ostrou názorovou linii, víceméně kopírující partajní linii ČSSD. Existují témata, o nichž se nepřipouští diskuse (např. česko-německé vztahy) a jiná, která jsou pojednávána výrazně jednostranně (zdravotnictví, školství).
- Největší stigma Práva vidím v systematické dezorientaci jeho čtenářů od občanské společnosti ke společnosti dirigistické. Právo nezdůrazňuje význam iniciativy jedince, občanské svépomoci, naopak se snaží hrát na pocity ublíženosti a méněcennosti a svou čtenářskou obec naladit tak, aby rezonovala, jakmile zaslechne vábení spřízněné ČSSD.
Zajímavé bude sledovat, jak se ideová linie Práva změní s prvními měsíci Zemanovy vlády. Doslechl jsem se, že v redakci Práva vládne nervozita, že se páni redaktoři mezi sebou dohadují, jak asi teď budou mít psát, když se změnila vláda. Jednoho se nebojím: totiž že by tito vytrvalí poutníci českou mediální krajinou (Právo je totiž stále ještě chápáno jako "poslední štace") začali psát podle svého svědomí. Praha, 28.7.1998 Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
|
