Britské listy

Pozdvižení vyvolala v českých sdělovacích prostředcích reakce generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského na kritiku nedávného pořadu Nadoraz o Janu Kavanovi. Na velmi nekvalitní a zavádějící pořad Nadoraz (odfláknutou, neprofesionální prací je tento pořad bohužel znám už dlouhé měsíce) si stěžoval, jako pouhý občan, nynější ministr kultury Pavel Dostál. (Stížnost na tento pořad poslal Radě ČT i komentátor Britských listů Tomáš Pecina.) Rada ČT požádala Jakuba Puchalského, aby se dramaturg Jan Štern Janu Kavanovi omluvil. (To je ovšem podivný požadavek: pokud bylo v pořadu o Kavanovi něco nedoloženého, mělo by to být věcně opraveno informací v televizním vysílání.) Puchalský sice s kritikou od Rady ČT souhlasí, omluvu ale požadovat nebude. Jan Štern a tvůrce pořadu o Kavanovi Kohout protestují, že prý jsou postihováni cenzurou.

Čeští novináři tedy hned vyskočili na obranu pořadu Nadoraz. Vedla je k tomu jednoduchá logika: když si na pořad stěžovali mimo jiné i mocní, totiž nynější vládní činitelé, jde prý jasně o cenzuru, které se slabý generální ředitel ČT podřizuje.

V tomto smyslu uveřejnily páteční Lidové noviny článek Ondřeje Neumanna s titulem "Televize zatím prohrává bitvu o nezávislost" a s podtitulem: Z Kavčích hor se ozývá jen slabý hlas s podtóny pokory a naznačených omluv". Neumann argumentuje, že vyhození Ivana Kytky z funkce šéfa zpravodajství ČT letos v květnu bylo projevem nepřípustného politického vlivu ze strany parlamentu (toto tvrdí Andrew Stroehlein, Kytkův blízký spolupracovník v ČT letos na jaře, Ivan Kytka si to ale nyní už nemyslí). Kritika pořadu Nadoraz od politků je podle Neumanna prý další etapou v procesu sílícího vlivu politiků nad Českou televizí.

Něco podobného napsal Petr Nový ve čtvrtek 10.9. v deníku Slovo: nelíbí se mu, že si proti pořadu Nadoraz dovolil protestovat ministr (ve skutečnosti, opakuji, Dostál podal stížnost Radě ČT jako řadový občan) a že v reakci na rozhodnutí Rady ČT hodlá Puchalský zavádět kurzy investigativní žurnalistiky. Havlíček by se prý v hrobě obracel, píše pozoruhodně Petr Nový.

Obávám se, pane Nový, že Havlíček by se zrovna nad tímto v hrobě neobracel. Spíš by se v hrobě obracel nad vaším psaním. Jen si přečtěte jeho články z Národních novin či ze Slovana, uvidíte sám.

Havlíček by udělal to, co měli udělat hned čeští novináři: podrobil by pořad Nadoraz nezávislému kritickému rozboru a posoudil by, zda jde či nejde o profesionální novinářskou práci nebo o hrubý amatérismus, který často uráží televizního diváka. Obávám se, že jde spíše o tento druhý případ. Karel Havlíček by to právě velmi dobře rozeznal.

Nejde o to, kdo si na co stěžuje, ale o meritum věci: zda je stížnost oprávněná. Nezaujatý rozbor zmíněného pořadu Nadoraz dospěje k závěru, že se takto nepořádný a neseriózní materiál neměl - v tomto stavu - vysílat.

To mě přivádí k zásadní otázce, kterou čeští novináři pomíjejí: sdělovací prostředky musejí být podřízeny požadavkům kvality. Jak uvedl na mediální konferenci v Edinburku začátkem tohoto měsíce Milan Šmíd, neregulované sdělovací prostředky rychle degenerují v nezvladatelné monopoly.

Parlament musí přesně definovat, jaké konkrétní principy nestrannosti, profesionality a kritičnosti musejí sdělovací prostředky dodržovat. Pokud na ně - tak jako pořad Nadoraz - kašlou, parlament má právo zasáhnout, většinou právě prostřednictvím jedné z rad pro televizní stanice. Zákon musí být zároveň formulován tak, aby nebylo možno tohoto kvalitativního dozoru zneužívat pro politické, mocenské či individuální účely.

Novináři musejí bedlivě zkoumat, zda jsou principy kvality, profesionality a nestrannosti dodržovány. Začít automaticky křičet, když se ozve jakákoliv kritika, aniž by bylo zkoumáno meritum věci, tedy kritizovaný pořad, je tvrdým novinářským selháním.

Získám a přeložím britský Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, aby bylo zjevné, jak relativně přísně omezuje britský parlament komerční televizní vysílání právě, aby dodržovalo kvalitu.

Snad bude možno docílit toho, aby byly obdobné normy zavedeny i v ČR.

Jan Čulík