Čtyřicet let jsme žili ve strachu z jaderného hřibu, byl to symbol studené války. Byla to snad po celou dobu jen iluze?
V sobotu večer začala Studená válka - v britské televizi, napsal v týdeníku Observer Neal Ascherson. Na okruhu BBC 2 se vysílal první díl čtyřiadvacetidílného seriálu o studené válce. V úvodu jsme viděli pulsující, šířící se, jedovatý mrak tvaru houby, v jehož stínu jsme žili čtyřicet let.
Ale tento mrak, nebo spíše stín tohoto mraku je také noční můrou autorů výše zmíněného dokumentárního filmu, míní Ascherson. Jak totiž natočit čtyřiadvacet dílů dokumentárního filmu o něčem, k čemu nikdy nedošlo?
Studená válka byla o bezmocnosti. Čekalo se ve strachu. Byl to pozoruhodný čas, kdy mnoho rodičů předpokládalo, že je velmi pravděpodobné, že jejich děti nedosáhnou dospělosti.
Znovu vytvořit tuto atmosféru - učinit, aby byla jako pozadí celé historie přesvědčivá - to bylo pro autory dokumentárního seriálu nejobtížnější. Brzo budou ze školy vycházet mladí lidé, kteří už období studenté války vůbec nepamatují.
Ale ukázalo se, že i pro ty z nás, kteří studenou válku zažili, je ji zrekonstruovat neobyčejně obtížné. Každá místnost v novém domě byla poznamenána temným pruhem strachu, každé svatební šaty, každá první stránka diplomové práce, každý pokoj v porodnici. Dnes na to nechceme vzpomínat. Protestujeme, že ty vzpomínky nepotřebujeme. Ale musíme na to vzpomínat a potřebujeme je.
Zajímám se o nový dokumentární seriál, protože jsem na něm pracoval, píše Ascherson. Pracoval jsem také na předchozím monumentálním seriálu o druhé světové válce, The World at War, který natočila komerční Thames Television v sedmdesátých letech.
Fascinuje mě, jaké jsou mezi oběma seriály rozdíly.
Seriál World at War vznikl na základě vřelého konsensu. Naproti tomu seriál Studená válka vzniká v době zmatku. Motorem prvního seriálu, natočeného přibližně třicet let po ukončení druhé světové války, byl konsensus, že druhá světová válka byla spravedlivá, nutná a často vznešená. Seriál Thames TV o druhé světové válce sice odhalil celou řadu znepokojujících podrobností, ale celkově výše uvedený konsensus potvrdil. Bylo to, jako kdyby si diváci zapnuli televizi a řekli si: "Podívej se! Hrají naši píseň!"
Při natáčení seriálu Studená válka však žádná společná, "naše" píseň nebyla. Ohledně podivné éry studené války neexistuje dnes žádný morální konsensus, leda možná ve Spojených státech, a i tam zůstávají sžíravé pochybnosti. Když jsou si lidé jisti, že rozumějí, co se dělo a proč, často jsou obětí naprosto chybných představ. Někdy jsou ty chyby obrovské.
Kdokoli, kdo natáčí film o studené válce, musí pořád konstatovat: "Ne, tak to nebylo. Bylo vám například řečeno, že Stalin po roce 1945 měl pokračovat v ofenzívě až k Atlantiku, ale on to neučinil. Byli jste přesvědčováni, že kolem roku 1960 si Sovětský svaz vybudoval obrovské a hrozící prvenství v jaderných hlavicích a řízených střelách. Ale ve skutečnosti to bylo úplně obráceně."
Téměř všechna ospravedlňování studené války hrozbou z druhé strany byla nepravdivá. Mnohdy to byly prostě lži, které si vymyslela KGB či CIA. Jiné nepravdy byly nedorozumění, která politikové považovali za výhodná, a tak je udržovali v oběhu.
Snad jen jediné téma západní propagandy, které bylo pravdivé, je to, že komunistický svět potlačoval osobní svobody a národní nezávislost.
Poctivá televizní analýza studené války musí být nekonečným zpochybňováním přijatých, konvenčních názorů. To je ovšem pro diváka velmi perná práce. Diváka brzo přestane bavit, když mu televize vyvrací jeho názory. Vyžaduje to mnoho slov a mnoho taktu.
Téměř deset let po ukončení studené války si nikdo není jist, proč se vlastně vedla - anebo kdy vlastně byla. Někteří vědci argumentují, že studená válka začala v roce 1917 a ne až v roce 1947. Jiní (a s nimi souhlasím) jsou přesvědčeni, že studená válka byla Hitlerovým odkazem pro nás pro všechny. Tím, že Hitler v roce 1941 napadl Sovětský svaz, což bylo neuvěřitelné šílenství, nevyhnutelně přivodil porážku Německa a jeho rozdělení a umožnil Rusku, aby ovládlo střední Evropu.
Třetí, poněkud divočejší teorie je tvrzení, že byla studená válka podvod. Podle této teorie nikdy neexistoval "bipolární svět" s dvěma supervelmocemi. Sovětský svaz byl vždycky zaostalý a rozpadávající se a nikdy nebyl pro Spojené státy vážným soupeřem, ale Američanům se hodilo předstírat, že soupeřem je. Ve skutečnosti totiž byla dlouhá desetiletí od roku 1946 jediným obdobím, kdy byla Amerika jedinou globální supervelmocí a mohla si dělat na světě v podstatě, co chtěla. Tento monopol skončil v letech 1989 - 1992, kdy rozklad Sovětského svazu paradoxně vytvořil neuspořádaný svět, který už Spojené státy nedokáží zvládnout.
Že by to bylo pravda? No, stoprocentní nepravda to není. Vyžadovalo by to ale celý nový televizní seriál k tomu to řádně vysvětlit, uzavírá Neal Ascherson.
