Britské listy

15.3.1939 vznikl protektorát Böhmen u. Mähren. Velvyslanci Osuský (v Paříži), Masaryk (v Londýně) a Hurban (ve Washingtonu) odmítli předat své úřady, právě tak nebyl předán např. konsulát v Krakově a v Jerusalémě. Velvyslanec Osuský zorganisoval sčítání Čechoslováků ve Francii (cca 45 000 uprchlíků) a jednal s francouzskou vládou o aktivaci čsl. důstojníků ve francouzské armádě. V období jaro-léto šlo o 200 míst v koloniální armádě a 30 míst v cizinecké legii.

30.4.1939 dává čsl. konsulát v Krakově souhlas k ustavení čsl. vojenské skupiny a je zřízen výcvikový tábor v Bronowiczích s kapacitou cca 600 osob. Přihlášení dobrovolníci jsou v civilu a cvičí beze zbraní. Celá akce má tichý souhlas polské vlády, která jinak udržuje oficiálně dobré styky s Německem. Jsou přijímáni dobrovolníci pouze národnosti české, slovenské a karpatoruské, nikoli Němci, Maďaři a Židé.

Od 23.5. stanul v čele čsl.odboje v Polsku arm.generál Lev Prchala a od 20.6.1939 je velitelem skupiny Bronowiczích pplk. Ludvík Svoboda. Táborem v Bronowiczích prošlo cca 2 či 3 000 dobrovolníků, kteří postupně odjížděli do Francie a přecházeli do cizinecké legie. Účast Němců a Maďarů v čsl.zahr.odboji není zpracovaná. Židé však překonávali úřední předpisy i častý antisemitismus svých krajanů a účastnili se čsl.odboje od počátku. Převážně se prokazovali jinou národností, jednu skupinu přijal osobně pplk. Svoboda - předpis-nepředpis, z posice člověka, jemuž byly nacionální animosity cizí. Do Francie však nejeli - platil zákaz přijímání Židů do cizinecké legie.

Čsl. dobrovolníci z Polska byli ve Francii zařazeni do cizinecké legie; letci byli začleněni do francouzského letectva.Kvóta pro čechoslováky do ciz.legie již byla 4000 vojáků(nenaplněna). 28.8.1939 požádal velv.Osuský fr.vládu o povolení vytvořit čsl. armádu na území Francie.

Po 1.9.1939, do 28.9.1939

3.9.1939, po napadení Polska Německem (1.9.) vydal polský president dekret o utvoření České a Slovenské legie v Polsku. Ohlas u polské veřejnosti byl mimořádný. Legie byla součástí polské armády s táborem v Leszné (ještě asi 200 mužů bylo v Bronowiczích.) Výzbroj minimální, postup německé armády rychlý, k bojovému nasazení Legionu nedošlo. 93 letců začleněných do polské armády (mimo Legion) se bojových operací účastnilo.

15.9.1939 - 1 padlý v bojích čsl. jednotek za druhé světové války - 5.dne ústupu Legionu z Leszné po železnici (výzbroj - 1 protiletadlový kulomet na 1 vagon, něco pušek a pistolí), kdy četař aspirant Vítězslav Grünbaum padl při střelbě z kulometu na německé bombardéry útočící na vlak u vsi Hluboczek Wielki. Legion pokračoval v ústupu pěšky dál na polsko-sovětsko-rumunské trojmezí a 18.9. byl zajat sovětskou armádou. Čsl. legionáři z Bronowicz dílem zůstali na Volyni dobyté SSSR, dílem se dostali do Rumunska a odsud na Střední východ.

23-26.9. přijeli z Afriky do tábora v Agde na jihu Francie čsl. důstojníci a 540 přísl. mužstva. Uvítání místním obyvatelstvem bylo bouřlivé. Francouzi nezapomněli na československé legionáře z 1.světové války.

V září se na výzvu čsl. generálního konsula v Jerusalémě přihlásilo na 1000 dobrovolníků k účasti v nově formovanému čsl. vojsku a to navzdory tlaku sionistů, kteří programně odmítali angažovat se v evropském konfliktu.

28.9.1939 byl prozatímní česko-slovenskou vládou zřízen 1. československý pěší prapor.

Hledíme-li na první půlrok od zániku Československa můžeme konstatovat, že chuť bojovat proti nacistické říši našla svůj výraz ve vojensko-politických akcích velmi záhy, a to ještě před vypuknutím druhé světové války a i před konsolidací čsl. politické representace v exilu. Nekonsolidovanost politická podpořila snad projevy nacionálních animosit v exilových jednotkách jak v Polsku tak i ve Francii, kdy šlo nejen o projevy antisemitismu, ale i o animosity česko-slovenské a česko-německé i československo-maďarské. Neúčast Němců (a Maďarů) v jednotkách však nebyly dány jen projevy nacionalismu, ale hlavně otázkou politickou, právní a též bezpečnostní (obava z infiltrace nacistických agentů). Pro řadu lidí vyrostlých v dvojjazyčných poměrech vznikla situace, kdy museli tito lidé měnit či tlumit svoji politickou orientaci a formulovat sama sebe v povolené národnosti bez ohledu na vlastní cítění. To vše navíc v situaci, kdy bylo možno doufat ve válku s Hitlerem, ale nic víc. Historická fakta a souvislosti jsou v rozporu s tvrzeními oblíbenými nejen některými německými i českými historiky a vypravěči, že:

Slováci nechtěli, ale museli bojovat

Češi nechtěli bojovat, dokud nedošlo ke konfliktům v protektorátu

Židé nechtěli bojovat, ale museli, nic jiného jim nezbylo

Němci nechtěli bojovat protože by proti Němcům nebojovali

Nic z toho není pravda

Čsl. dobrovolníci z Polska se stali základem čsl. jednotek ve Francii, na Středním Východě i v Sovětském Svazu. Rozličné nacionální i politické animosity se projevovaly nadále, ale byly jednak tlumeny se vzrůstající stabilisací politické representace i ustálením poměrů ve velitelském sboru: k této stabilisaci je nutno ovšem připočítat silný a sílící vliv Sovětů na politické poměry u jednotky ustavené později v Buzuluku. A» již přišli domů ze západu či z východu, měli bychom být na naši zahraniční armádu právem hrdi. Nebyli na východě jen Lomský či Reicin a nebyl na západě jen Píka či Rohlena. Jak mi řekla jedna bývalá příslušnice zahr. jednotek z Blízkého Východu: "My jsme se nezajímali o to, kdo jsme. My jsme chtěli bojovat proti Hitlerovi. A tomu jsme podřídili všechno." (pokračování - 1.týden v říjnu)

Jan Mezdříč