Cizincem proti své vůli
Považuji za velmi důležité reagovat na článek pana J. Paříka, zabývajícím se problémem českého občanství Čechů, žijících v USA - přesněji skutečností, že byli zbaveni občanství proti jejich vůli. Občanství se nezřekli, bylo jim odejmuto, možno tedy říci "ukradeno!"
Zákony USA mluví jen o dvou možnostech pozbytí občanství. Osoba se občanství zřekne, vzdá, nebo mu může být odejmuto v případě vlastizrady, či podobného těžkého provinění proti zákonům USA. Myslím, že to je velmi přirozené a logické.
Ústava České republiky obsahuje tzv. exkluzivitu občanství, jak se zmiňuje J.P. Tvůrcům tohoto dokumentu se podařilo tento anachronický nesmysl do Ústavy prosadit a o důvodech se dá spekulovat.
Pan Pařík nás vyzývá, abychom se k věci postavili rozumně - nenechali se vláčet emocemiŠ
Tedy, proč vlastně tolik stojím o to, abych nebyl považován doma za cizince? Někomu by mohla stačit prostá odpověď : právě proto!!! Ale bude dobře rozebrat pár argumentů pan Paříka.
Nejdříve k tomu "pragmatickému odpůrci" s "kořistnickým vztahem". Pan Pařík má štěstí, ??? že takového zná. Já ne, ale jsou možné výjimky a jako výjimky je můžeme ignorovat. Pokud někdo snad usiluje o navrácení občanství jen z důvodu uspokojit "zákonnou" podmínku k restitučním právům, aniž by měl jinak o občanství zájem, nemusí se nám to líbit, ale uznejme, že tento "pragmatik" nemůže za to, že tato nespravedlivá, nehorázná podmínka, tato další "exkluzivita", v českém zákonu o rerstitucích, je zakotvená. (o důvodech že tam je se zase může spekulovat!)
Pan Pařík se zmiňuje o "střetu zájmů" a o hodnotě přísahyŠ. Tak tam už můžeme najít prvek logiky a důvod k zamyšlení. Je nám předložen příklad Jugoslávie a NATO. Jak by se zachoval občan (voják) s dvojím občanstvím Českým a Jugoslávským? Ať se to panu Paříkovi líbí, nebo ne, tento nešťastník by musel jednat podle svého svědomí! Musí být každému jasné, že by musel porušit jednu z přísah, "zradit" jednu z těch dvou stran. Mnohem horší a rozhodně morálně odsouzeníhodné by bylo, kdyby se slepě, proti své vůli a svědomí snažil splnit přísahu té nesprávné partii. Není snad v historii málo příkladů? (vzpomeňme Norimberský tribunál, dnešní soud se zločinci v Haagu atd.) Jakou cenu měla "exkluzivita" občanství Rakouských Čechů, Moraváků, či Slováků, s přísahou věrnosti CK mocnářství? V dané situaci, podle svého nejlepšího svědomí "zradili" na což přísahali a srdnatě bojovali na straně, kterou považovali za správnou a spravedlivou. Jako Československý občan, až do doby, kdy mě tento status, proti mé vůli, byl změněn, jsem měl určité zákonné povinnosti vůči této zemi. V roce 1968 jsem tuto zemi opustil. Podle tehdejších zákonů jsem zradil. Podle mého svědomí jsem neopustil vlast, nýbrž krutý, totalitní režim, který jsem nepovažoval za spravedlivý a tudíž, tím, že jsem přísahal věrnost zemi, která mě a mé rodině poskytla nový domov a dětem budoucnost, jsem, podle svého nejlepšího svědomí vlast nezradil a mám plné právo být jejím občanem.
Tisíce Čechů, žijících v zahraničí trvale dokazují, navzdory tvrzení pana Paříka, že je možné být dobrým občanem i dvou států. Proč mluvit o "dvou židlích", nebo "devíti hodech"? Jsem už skoro 30 roků funkcionářem Československé Národní Rady Americké. Mohl bych, ale nebudu se zde rozepisovat o mnoha příkladech, kde se naše organizace (a mnoho podobných jiných) zasloužila o prosazování zájmů naší vlasti v zemi nového působení, či přímo jí pomáhala. Jsme na tuto činnost hrdí a nečekáme ničeho zpět. Ovšem skutečnost, že na nás, kteří se stále považují za občany České Republiky (zákon-nezákon) , dívají naši doma jako na cizince, nás samozřejmě velice mrzí.
Patřím k těm, kteří tvrdí, že právo restituční a právo na dvojí občanství by nemělo být spojováno a že na občanství máme plné právo. Nikdy jsme se je nesnažili uplatňovat či prosazovat výhrůžkami či jakoukoli "reciprocitou." Mluvíme stejnou řečí a věřím, že si vše v klidu vysvětlíme. Dokonce věřím, že i pan Pařík jednou uzná, že nemusím sedět na dvou židlích a přesto mohu mít dvě občanství a být prospěšný oběma zemím. Jsem Čech, kterého osud přinutil žít a asi život dožít ve Spojených Státech Amerických.
