Smetana: K mýtu "národního skladatele"
Dovoluji si Vam zaslat komentar, doufam neprilis polemicky (neni to ucel),
k clanku pana Storcka o Smetanovi. Je to spise muj zajiste subjektivni
pohled na Smetanu.
Srdecne pozdravuje
A.Z.
K mýtu "národního skladatele"
Ales Zeman
Se zajmem jsem si precetl pojednani Christophera Storcka (BL, 12. 11) o
Bedrichu Smetanovi. Je to solidne sepsana prace, pan Storck na tomto tematu
pracuje jiz nejaky patek (viz delsi verze na jeho webove strance) a je to
videt. Ja se k takoveto odbornosti priznat nemohu, protoze se toliko
povazuji za amaterskeho ctitele operni hudby. A z teto perspektivy se mi
jevi Smetana zcela jinak nezli panu Storckovi.
Mytus znamena jak v nemcine, tak i v cestine baj, povest, legendu,
vypraveni z davnoveku, ktere muze, ale vetsinou neni pravdive. V clanku je
Smetanuv "mytus" popsan nasledovne (v ceskem prekladu pana Peciny):
"Uspechem nekolika svych del v zahranici rovnez podstatne prispel k
mezinarodnimu uznani existence ceskeho naroda. Bez ohledu na to, ze
Smetanova role pri "zalozeni ceske hudby" byla v prve rade poznamenana jeho
usilim o profesionalni uspech a socialni zajisteni, ceska politika ho
akceptovala a jeho priznivci z nej ucinili narodni symbol". Pokud se tyka
snahy o profesionalni uspech a socialni zajisteni, necini totez kazdy
neprilis majetny umelec? To, ze bylo Smetanovo dilo pouzito a snad i
zneuzito pro politicke cile je tez mozne, ale se Smetanovou hudbou to ma
malo spolecneho.
Cesky muzikolog Jan P. Kucera vydal knihu o Richardu Wagnerovi "Drama
zrozene hudbou" (nakl. Paseka 1995). Nikde tam neprobira Wagneruv mytus
"narodniho skladatele", i kdyz zrovna u Wagnera by to nebylo tezke. Je tam
na zacatku knihy citat z G.W. F. Hegela, sepsany v hegelovsky
idealisticko-panteisticke terminologii, ktery vsak myslim plati jak pro
Wagnera, tak i pro Smetanu, pri vsi ruznosti jejich charakteru. V ceskem
prekladu odstavec z Hegelovy "Prednasky o filozofii dejin" zni takto:
"Jsou velci svetodejni lide, kteri se chopi vyssiho obecna a ucini je svym
cilem, uskutecnujici cil odpovidajici vyssimu pojmu ducha. Podivame-li se
na osud techto svetodejnych jedincu, vidime, ze meli stesti byt jednateli
ucelu, jenz je stupnem pokroku svetoveho ducha. Ale oni sami, jakozto
subjekty lisici se od sve substance, nebyli, jak se obecne toho slova
uziva, stastni. Ani nechteli byt stastni, nybrz dosahnout sveho cile. A
cile dosahli jen namahavou praci. S tak velkym cilem nabyli smelosti ujmout
se ho proti nazorum vetsiny. Nezvolili stesti, nybrz namahu, boj, praci pro
svuj cil. Kdyz cile dosahli, nestali se stastnymi. Cim jsou, je prave
jejich skutek: tento jejich patos, vasen, tvorila jejich celou prirozenost,
jejich charakter."
O cem se pan Storck zminuje pro me zcela okrajove a nedostatecne je
Smetanova hudba a jeji vztah k celoevropske hudbe jeho doby. Toto bude
jiste zamerne a tak mu to nevytykam. Ale coby zajemce o operni tvorbu toto
v jeho pojednani postradam. Osobne je mi vcelku vedlejsi, zda tato tvorba
pochazi od "narodniho skladatele" ci nikoliv, zda je smetanovska ci
wagnerovska, zda je produktem "zaostaleho" naroda ci nikolv. V predchozi
vete pouzil pan Storck v nemcine termin "opozdeny" narod, coz je v teto
souvislosti zrejme dost nestastne prevzeti znameho titulu knihy nemeckeho
filozofa Helmuta Plessnera "Opozdeny narod" (Die verspaetete Nation). Ale
to je toliko nepodstatny detail.
Pro me rozhodujicim kriteriem je jen a jen, zdali je hudebni dilo, jak
samostatne tak i celozivotni, kvalitni ci nikoliv. A zde nemam nejmensich
pochyb, ze Smetana nebyl toliko "narodni skladatel", ale skladatel
svetoveho formatu. S touto vetou by pan Storck zrejme souhlasil, kdyz je
pro neho Smetana "prvnim ceskym skladatelem mezinarodniho vyznamu". Muzeme
se prit, zda toto tvrzeni je historicky presne, kdyz uvazime jmena
predchozich generaci jako Stamic, Myslivecek, Benda, Tuma a Zelenka, kteri
sice byli puvodem Cesi, ale mistem jejich pusobeni byla mesta jako Pariz,
Milan, Viden nebo Mannheim.
Hodnotit Smetanovo dilo na zaklade spisu Otakara Hostinskeho a zejmena
Zdenka Nejedleho, spise nez primym rozborem hudebnich del, mi pripada
problematicke. Jak znamo, Nejedly dotahl svoji neblahou karieru v ceske
kulture az na ministra skolstvi komunistickeho Ceskoslovenska a obdrzel od
nekomunistickych studentu prezdivku "rudy dedek". Nejedly byl nekritickym a
ideologickym vykladacem Smetanovy hudby.na ukor hudby Dvorakovy. O
Nejedleho rozvlekle biografii o Smetanovi pry mel prof. Josef Pekar jednou
v zertu prohlasit, ze jsou to skvele "Dejiny ceskeho pivovarnictvi". Tez
nevim, zda byla tato studie vubec dokoncena, neb Nejedly maloktery spis
dokoncil. Asi nejtrefnejsi zhodnoceni Nejedleho coby opevovatele Smetany a
zaroven hubitele ceske kultury obsahuji "Pameti" Vaclava Cerneho.
V anglictine existuje znamenita monografie o Smetanovi a to kniha britskeho
muzikologa Briana Largeho: "Smetana", Praeger Publishers, New York, London,
1970. V teto knize je velmi detailne a odborne zarazen do dejin evropske
hudby a ctenar se z teto knihy systematicky dozvi (na 473 stranach) o
Smetanove hudbe, vcetne charakteristik jeho 8 dokoncenych a jedne
nedokoncene opery.
Poslechem a studiem Smetanovy hudby lze dospet k zaveru, ze Smetana byl
jedinecne talentovany skladatel a teprve pote "narodni symbol", "ustredni
propagandisticky nastroj", "narodni skladatel" atd. Tentyz nazor mam na
hudbu Verdiho, Wagnera, Griega ci Chopina, abych se drzel prikladu
uvedenych panem Storckem. Nacionalismus u techto umelcu pochopitelne
existuje, ale v tomto druhu nacionalismu nevidim nic spatneho. Jiz byla rec
o tom, ze muze byt zneuzit pozdejsimi pochybnymi interprety. Spojeni
Smetanovy hudby se ziskanim ceske (ceskoslovenske) samostatnosti (posledni
odstavec clanku p. Storcka) snad nevyzaduje komentare.
Zastavme se kratce u te snad nejnacionalnejsi Smetanovy opery "Libuse".
Smetana ji povazoval za mimoradnou ceremonialni operu slozenou pouze pro
slavnostni prilezitosti, jakymi jsou statni svatky. Tak je i v soucasnosti
tato opera na ceskych scenach uvadena. Autor libreta "Libuse" Jan Wenzig
byl puvodem Nemec, coz mu nebranilo napsat libreto na nacionalni ceske
tema, jakoz i sepsat libreto pro ceskou dejinnou operu "Dalibor".
Mam vyhrady k tvrzeni:"...Smetana se az do roku 1861 nicim neproslavil...".
Jako by v umeni zalezelo na tom, kdy se stane umelec slavny! V roce 1861
mel jiz Smetana za sebou pobyt ve svedskem Goeteborgu a zkomponoval velke
mnozstvi komornich, orchestralnich a klavirnich skladeb. Mimochodem Smetana
byl schopen hrat na housle Haydnova kvarteta ve veku 4 let a o dva roky
pozdeji se objevil na jakemsi podiu jako solovy hrac na piano. Neni to
dulezite, ale dokresluje to Smetanuv hudebni talent od utleho detstvi.
Pan Storck pise: " "Prodana nevesta" zprostredkovala prazskym
intelektualum, hledajicim sve koreny, romanticke pojeti zivota na venkove,
kde podle jejich nazoru mohla ceska svebytnost v nezkreslene podobe prezit
celych tri sta let trvajici obdobi narodniho "temna" ". Kde je v komickem a
lidovem Sabinove libretu ukryta nejaka zminka o narodnim utisku ci dobe
temna, kde tam najdete nejakou vlasteneckou ideologii? Nehlede na paradox,
ze udajne nacionalisticky libretista Sabina byl pozdeji odhalen jako agent
rakouske policie.
Podobne v "Me vlasti" neni vubec zminka o bitve u Lipan, ktera byla
vybojovana mezi dvema proudy ceskeho husitstvi na rozdil od predchozich
bitev v nichz husite bojovali proti prevazne nemeckym krizackym vojskum.
Cela kompozice "Tabora" je zalozena na husitskem choralu "Kdoz jste Bozi
bojovnici", ne na liceni bitvy u Lipan.
Zkratka, pro me existuje Smetana predevsim jako skvely hudebni skladatel,
ktery me potesi svymi krasnymi melodiemi zrovna tak jako genialni Carl
Maria von Weber napr. svym znamym loveckym chorem: "Was gleicht wohl auf
Erden dem Jaeger Vergnuegen? Wem spricht der Becher des Lebens so reich?"
Neni bez zajimavosti, ze Smetana s "Carostrelcem" ("Der Freischuetz")
zahajil v roce 1866 svuj urad kapelnika v Prozatimnim divadle v Praze. Ano,
Smetana byl narocny hudebni kritik a ne vse se mu libilo. Jeho repertoir
Prozatimniho divadla mi pripada zajimavejsi nez ten, ktery v soucasne dobe
nabizeji mnohe operni sceny.
Tazi se na zaver meho komentare o Smetanovi a jeho hudbe, co asi pan Storck
chtel svym akademicky serioznim a poctivym pojednanim o mytu "narodniho
skladatele" Smetany sdelit? Ze byl "o spolecensky vzestup usilujici
kulturni malomestak", jak jsem se k memu nemalemu prekvapeni docetl.? Ze
mel Smetana profesionalni ambice a starosti o zivobyti? Takovych ceskych a
jinych umelcu bylo habadej! Maloktery z nich vsak dokazal to, co prave
tento nesmirne pilny a tvrdosijny umelec. Kdyz Smetana v roce 1884 v
prazskych Katerinkach, hluchy a sileny, zemrel (patrne na syfilis), napsal
Franz List Karlu Navratilovi: "Ve spechu Vam musim sdelit, ze smrt Smetany
me hluboce zasahla. Byl to vskutku genius!"
P.S. Zaver Libusina proroctvi (Obraz V, Jiri z Podebrad), ktere zustalo v
prekladu pana Peciny neprelozeno, zni v cestine (Josef Wenzig a Ervin
Spindler) nasledovne:
Co dal? To mlha oku zahaluje
a mnoho skryva zkalenemu zraku,
tajemstvi hrozna - prokleti! -
Vsak necht se stane cokoli,
to citim v nejhlubsi svych nader hloubi:
(s nadsenim a s nejvetsi vrelosti)
Muj drahy narod cesky neskona,
on pekla hruzy slavne prekona!
