Vzpomínka dětská
Vazeny pane Culiku,
mam malou pripominku k clanku Jindricha Parika Pravice a levice. Svet
nekterych ceskych "podnikatelu" je popsan velmi realisticky, tam nelze
namitat nic.
O krizi liberalismu ale nemluvi jen drive rudi intelektualove (ti o ni
mluvili vzdycky, takze to neni prilis velke prekvapeni), ale i
intelektualove drive velmi pravicovi. A za jednu z dulezitych podminek
fungovani systemu povazuji kvalitni pravni kontrolu. U nas se praktikoval
"utek ekonomu pred pravniky".
Pokud jedna nepoctive jeden nebo par lidi, system to unese (jakztakz). Pokud
je tech nepoctivych vice, system se zacne hroutit a jsme tam, kde jsme.
V detstvi jsem hravala v orchestru hudebni skoly. Dirigent byl cholerik.
Pokud se nekdo spletl, hodil po nem houbu a strasne rval. Klavirista je sam,
tak se snazit musi, ale houslistu je mnoho. Nevim, koho z nas prvniho
napadlo, ze je mozne v tezkych mistech skladeb jen tak tahat smycec nad
strunami. Zbytek to nejak zahraje. Pohoda. Pak si stale vice hracu rikalo:
Proc zrovna ja mam byt ten poctivy hlupak.
Jiste tusite pointu. Jednou ten okamzik prijit musel. Vsichni jsme tahali
smycec nad strunami a ze smyccove sekce se neozval jediny ton.
M.L.
PS.
Ad: poctivci x nepoctivci:
Myslím, že existují nějaké matematické modely, jaké procento nepoctivců systém snese.
V popisu současných reakcí západních pravicových intelektuálů jsem zapomněla, že dost zdůrazňují sociální únosnost systému.
Do reality mě vrátil starý pán v supermarketu. Říkal prodavačce, že ztratil tašku a chtěl po ní polyténové sáčky, v nichž hodlal nést svůl nebohatý nákup domů. (V supermarketu u nás na sídlišti si musíte koupit tašku za 5 Kč.) (...)
Vzpomněla jsem si na váš letní článek o květáku, za který vám bylo dost spíláno.
(A loni jsem psal i o tom, že se v britských obchodech rozdávají igelitové nákupní tašky zadarmo. Taky mi za to bylo spíláno. JČ)
