Distribuce videokazet s programy České televize
Vážený pane Čulíku,
přečetl jsem si se zájmem příspěvek pana Jiřího Nováka (jeho jméno mi
nic neříká, bratr Johna Doa, zdálo by se, kdyby ovšem jednotlivosti jasně
neukazovaly na člověka z branže) v Britských listech a jelikož jsem zde
dvakrát zmiňován, myslím, že je nutno vše uvést na pravou míru.
1. Výběrové řízení
Česká televize začala s vlastní edicí videokazet v průběhu roku 1992 (do
roku 1990 byly pořady ČT na základě smlouvy z 80.let postupovány
Supraphonu). Zahájení této činnosti předcházel nejprve průzkum trhu, v
jehož rámci byly shromážděny nabídky jednotlivých distribučních firem,
následně byly firmám s nejlepšími nabídkami zkušebně svěřeny do
distribuce některé tituly. Po prvním roce činnosti byly výsledky
zhodnoceny a pro spolupráci byla vybrána nejlepší distribuční firma -
Centrum českého videa (dále CČV). Při výběru rozhodlo toto: nominálně
nejlepší cenové podmínky, převzetí veškerých nákladů na reklamu a
propagační a nabídkové materiály, distribuce jakýchkoliv titulů bez
ohledu na jejich komerční či nekomerční charakter (ČT je rovněž
vydavatelem například školních kazet, které vyžadují speciální formu
nabídky a distribuce), zaměření na českou tvorbu, která se tak při
nabídce neztrácí v záplavě často podprůměrných zahraničních titulů.
Během následujících let až po dnešek byly podmínky distribuce
konfrontovány s novými nabídkami dalších firem, ale vždy se ukázaly jako
lepší, navíc podpořené jasnými prodejnými úspěchy.
2.Exkluzivita
CČV není jedinou firmou, která distribuuje pořady ČT. U mnoha titulů
jsme postoupili distribuční práva jiným firmám, např.z důvodů
koprodukčních smluv, autorské účasti nebo návaznosti na předchozí tituly
či jiné nosiče. Z dikce dotazu však soudím, že pan Novák - říkejme
raději pisatel - napadá exkluzivitu titulovou: proč nejsou stávající
tituly paralelně šířeny ještě jinými firmami než CČV. Tento elementární
nesmysl bych ani nekomentoval, kdyby mě k tomu ovšem nenutila zmínka o
tom, že stačí "oddělení na sběr objednávek od velkoobchodů". S tímto
nápadem se totiž nesetkávám poprvé:před časem byl obsažen v nové nabídce
jisté distribuční - či velkoobchodní, chcete-li použít tento poněkud
socialistický termín - firmy (shodou okolností patří dotyčná firma mezi
ty, které jsme vyzkoušeli v začátcích naší činnosti a které se
neosvědčily). Zmíněný způsob prodeje je právě tak diletantský, podezřele
neprůhledný a tedy obtížně kontrolovatelný, zřetelně zvýhodňující velké
firmy před drobnými soukromými prodejci - pod termínem velkoobchod si
totiž musíme představit soukromé firmy dodávající do svých sítí obchodů,
obchodních domů apod. Jsme výrobcem a vydavatelem videokazet, za jasných
podmínek uzavíráme konkrétní distribuční smlouvy a za jasných
distribučních podmínek pro všechny odběratele jsou naše videokazety
šířeny - nejsme pokoutní obchodníci!
3.Výroba kazet
O výběru firem (není totiž jedna, jsou dvě) pro kopírování kazet platí
totéž, co jsem již uvedl v bodě 1. Pisatel může být klidný: vyrábíme
vždy jen takové množství kazet, které je podle předběžných průzkumů
distributora potřebné. Při vyprodání tohoto množství kopírujeme dále
podle skutečného zájmu odběratelů - třeba i po několika desítkách kusů -
a kazety tak neleží dlouho na skladech. O způsobu pokrytí nákladů na
výrobu kazet se nebudu zmiňovat, protože se jedná výhradně o interní
obchodní záležitost ČT.
4.Závěr
ČT se od nuly vypracovala mezi nejdůležitější vydavatele videokazet v
České republice. Společně s Barrandovem, Ateliéry Zlín a dalšími
tuzemskými výrobci se snažíme nabízet české tituly coby protiváhu
produkci zahraniční. (Mimochodem, většina českých producentů
spolupracuje s CČV obdobným způsobem jako ČT, bude útočit pisatel i na
ně?) Závazek veřejnoprávnosti ČT v této oblasti prokazujeme jednak
výběrem a žánrovou šíří titulů, jednak pokrýváním nelukrativních
(rozuměj nekomerčních, ale potřebných) oblastí (edice videokazet se
vzdělávacími pořady pro školy). Zde však veřejnoprávnost končí a
nastupují běžné komerční zákony. Museli jsme přijmout tvrdá pravidla
trhu, daná profesionální a silnou konkurencí zejména špičkových
zahraničních firem (Warner Home Video, Hollywood Classic Entertainment
aj.). Znovu zopakuji, že probíhají permanentí konfrontace stávajících
forem činnosti s novými nabídkami. Posuzování těchto nabídek a následné
rozhodování je však zcela v pramovoci ČT: obchodní a smluvní závazky a
podmínky jsou interní věcí. V tom, že volíme správné partnery a způsob
prodeje, nás utvrzují stoupající počty prodaných kazet. Nemusím
podotýkat, že úměrně našim prodejním úspěchům roste i počet různých
útoků. Není příliš těžké určit, odkud nejčastěji přicházejí: od těch
méně úspěšných, odmítnutých, horších. Na jedné straně se je snažím
pochopit. Na druhé straně si myslím, že rozesílání udavačských mailů je
způsob z nejspodnější příčky civilizované komunikace, jak ji chápu já.
Osobní výpady jakož i některé konkrétní návrhy provokují nejen k úvaze o
serióznosti pisatele, ale také k přemýšlení o skutečných pohnutkách jeho
náhle probuzeného zájmu o vydávání videokazet ČT, a to v sedmém roce
této stále úspěšnější činnosti.
S pozdravem
Michal Bureš
Česká televize - Telexport
