Kolik se toho změnilo od komunismu? Je zima a v Praze je vážná smogová situace. (Nikoliv však prý kritická, tak se zatím doprava omezovat nebude.) Emisní limity oxidů dusíku byly v
tříhodinových průměrech překročeny na 11 měřicích stanicích ze 13. Rekord podle Kedera zaznamenala stanice Mlynářka, kde bylo naměřeno 648 mikrogramů oxidů dusíku v půlhodinovém průměru.
Limit 350 mikrogramů, který je nutný k vyhlášení regulace dopravy, překročilo pět stanic.Český volební zákon. Včera jsme se na tomto místě zmínili o tom, že zprávička ČTK o "ovlivnění voleb Pražáky v Krompachu", kterou zveřejnily mnohé deniky i ČT 1, Nova i Prima, byla evidentním porušením volebního zákona. Tomáš Pecina připomíná, že volební zákon nemá sankce, takže to porušení nelze potrestat.
Češi se nebojí AIDS. Nebezpečí infekce HIV při pohlavním styku ignoruje více než polovina sexuálně aktivních občanů, přičemž při milování o tomto
viru neuvažuje téměř nikdo. Vyplývá to z průzkumu, který zveřejnila agentura GFK Praha.
Obava z nákazy virem HIV nezpůsobila žádnou změnu v pohlavním životě u 51 procent občanů. 98 procent
respondentů o AIDS při milování vůbec neuvažuje.
Kondom při každém
pohlavním styku používá 21 procent mladých ve věku od 18 až 25 let a tři procenta Čechů mezi 40 až 45 lety.
Jen deset procent Čechů vzhledem k nebezpečí AIDS snížilo počet sexuálních partnerů.
Nedívejme se na svět tak černě! Výhodou komentování české situace z (relativně) zavedené demokracie, jako je Velká Británie je to, že člověka neutahají a nezdeprimují věčné skandály, podvodnost, druhořadost a nestabilita, šířící se v ČR - jak to napsal ve svých memoárech Martin Fendrych - jako lepkavá, mazlavá černá hmota. Zavedená demokratická společnost je totiž komentátorovi, který stojí mezi oběma společnostmi, britskou a českou, bezpečnou pevninou, něčím jako maják. Komentátor ví, zažívá to na vlastní kůži, že všeobecná situace celosvětově není tak chaotická, destabilizovaná a všeobecně špatná, jak se může jevit, díváme-li se na ni z Prahy. Dnešní číslo Britských listů přináší dva pochmurné příspěvky: Jiří Nezval se domnívá, že veškerá "intelektuální" diskuse nemá cenu, neboť na světě vítězí vždy nakonec jen hrubá síla. Mohu pana Nezvala ubezpečit, že tomu tak skutečně není - jistě, že "síly zla" jsou mocné, ale na světě je mnoho dobrých lidí, kteří prostě činí dobro, protože to považují za správné. (Včera jsem četl v Guardianu o padesátém výročí založení tzv. Scottova trustu. Před padesáti lety se obával majitel deníku Guardian, že po jeho smrti bude existence tohoto nezávislého listu ohrožena, protože jeho akcie, které převážnou většinou vlastnil, by byly drasticky zdaněny dědickou daní a list by byl zlikvidován. Proto se on sám i všichni členové jeho rodiny vzdali tohoto majetku a z akcií v hodnotě mnoha miliónů liber utvořili samostatný, nezávislý trust. Proto může tento list existovat dodnes.) Je známo a prokázáno, že nejvíce podnikatelsky úspěšné jsou ve světě poctivé, eticky jednající firmy. - Britské listy dnes přinášejí také pochmurný rozhovor s Janem Jirákem, předsedou Rady České televize. Tento člověk má skutečně pozoruhodně negativní a bezmocný postoj vůči sdělovacím prostředkům. Domnívá se, že média jsou ve společnosti dnes "stabilizační prvek", jsou zprostředkovatelem všeho konformního, obyčejného stereotypního, pochlebují hlavnímu, střednímu bezmyšlenkovitému proudu a zcela se stávají obětí podnikatelství a reklamy. - Tak například britská média jsou často ve společnosti burcujícím prvkem. (Vzpomínám na nedávné billboardy týdeníku Spectator, které obsahovaly fotografie svých komentátorů a hrdý nápis: "Toto jsou naši nejprovokativnější komentátoři - Čtěte Spectator!") - Jistěže existují ve světě všechny tendence, které v rozhovoru s časopisem Konfrontace popisuje Jan Jirák, dosud však tak deprimujícím způsobem, jak to on sám charakterizuje, zdaleka nezvítězily. Dokazují to mimo jiné i britské mediální reakce na likvidaci zpráv ve 22 hodin v britské komerční televizi ITN, viz též dnešní vydání BL. Navrhuje-li šéf Rady České televize, který by se efektivní regulací měl zasazovat o to, aby ČT fungovala alespoň tak dobře, jako třeba BBC či ITV, že je nutno vytvářet "alternativní struktury mimo sdělovací prostředky", je to tedy, abych to řekl anglicky, "a bit rich", dost velké selhání vlastní práce. JČ
Nepříliš velká serióznost týdeníku Respekt. Praxe týdeníku Respekt trochu připomíná praxi komunistického Rudého práva. Vzpomínáte, jak když informovala západní média kriticky o něčem, týkajícím se Československa, Rudé právo o tom sice objektivní informaci nepřineslo, ale rozepsalo se buď o tom, jak tento problém v československém komunistickém ráji buď neexistuje, anebo se propagandisticky rozhovořilo o něčem jiném, aby západní informaci tím zahltilo. Teď něco podobného dělá Respekt. V minulých dnech zveřejnil v Britských listech dlouholetý kritik Jana Kavana, londýnský překladatel a autor Benjamin Kuras, Kavanovi omluvu. Šlo o to, že buď Kuras nebo Respekt nesprávně citovali ze seznamu skartovaných dokumentů Stb, který byl součástí Kavanova svazku, a to tak, že citace neprávem vytvářela dojem, že Kavan pracoval pro Stb v sedmdesátých letech. (Z rozsáhlého seznamu více než třiceti položek, z nichž bylo zjevné, že jde o zprávy, které na Kavana podával Stb nasazený agent, citoval článek v Respektu jen čtyři položky, které navozovaly vytržením z kontextu dojem, že pro Stb naopak pracoval Kavan.) Respekt se nejenže Kavanovi za tuto skutečnost neomluvil, ale v článku Jaroslava Spurného v nejnovějším čísle celou věc zbagatelizoval, a aby omluva neměla žádný veřejný efekt, zaútočil znovu na Kavana dalšími pochybnými insinuacemi. Že prý z policejního svazku jednoho českého exulanta vyplývá, že o něm při výsleších Kavan hovořil. (Kolik lidí bylo zváno na výslechy na policii a kolik lidí napovídalo ve dvaceti nebo míň letech svého života policistům zbytečně mnoho informací? Co to prokazuje? Kromě toho, odkdy jsou svazky Stb průkazným materiálem? Nelze přece ani dokázat, že to, co je o nějaké osobě v policejním svazku napsáno, je pravda, nebo policejní socrealistická fikce. Opět je tu porušována presumpce neviny. Buď Kavanovi jeho údajné estébáctví už jednou nezvratně dokažte, nebo mlčte.) Autor článku Jaroslav Spurný má Kavanovi za zlé, že prý pořád říká, že s Stb nespolupracoval vědomě, že měl za to, že jsou to diplomaté. V dubčekovské éře, kdy nebylo přehledné, kdo je kdo, a zvláště u dvacetiletého Kavana, je toto nynější Kavanovo vysvětlení - ať se Respekt nezlobí - docela pravděpodobné. - Proti Kavanovi bojují mnohé české sdělovací prostředky už skoro celé desetiletí, a pořád se jim nepodařilo vytasit se proti němu s přesvědčivými důkazy, že pro Stb pracoval. Britské listy by je rády uveřejnily, pokud je někdo má. Tato posedlost Kavanem vyvolává u nezávislého pozorovatele dojem, že jsou časopisy jako Respekt mírně manipulativně zaujaté - sledují - nakonec to dělaly vždycky - svou vlastní agendu, žijí se ve vlastním černobílém světě. Asi je dost zavádějící časopisy jako je Respekt kupovat. Aby nebylo mýlky, vůbec nebráním Kavana, bráním slušnost. Někomu se možná zdá, že útočná, manipulativní, nevybíravá propaganda jsou jen neškodná slova, že to nevadí. Není tomu tak. Neetické insinuace vždycky působí zlo. Vždycky nakonec teče krev a jsou obětovány lidské životy. JČ
Česká televize. Jedna čtenářka píše v souvislosti s nedávnými články v MFD a Reflexu o České televizi: Divim se, ze jste neupozornil na krasne otevrene priznani Z. Samala, proc
preferuje mlade lidi: "Daji se tvarovat." Inzenyr novinarskych dusi Samal ma
bud v hlubokem podvedomi leninske uceni o vychove noveho cloveka (k tomuto
ucelu se nejlepe hodi lide bez znalosti a bez zkusenosti) nebo se k temto
myslenkam dopracoval sam. Nechapu, proc maji byt lide, kteri nikdy zadne
prorezimni clanky nepsali, diskriminovani jen kvuli veku, pripadne vzdelani,
ktere jim umoznuje provadeni kvalifikovane oponentury. Bude to hezke. Nejdrive novinare nauci analytickemu mysleni profesorka Osvaldova,
pak je bude tvarovat Z. Samal. Asi si jeste nejakou dobu televizi nekoupim.
Česká televize: Vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou. Moderátorka Jana Bobošíková poskytla 23. října 1998 Britským listům rozsáhlý a závažný rozhovor. Svědčí v něm znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít. Odvetou za její vystoupení v BL i v jiných sdělovacích prostředcích jí Zdeněk Šámal zakázal vstup na obrazovku."Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem. To vše pro mé názory v tisku," napsala nám J.B. 27. 10. 1998.
Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".
Výběr textů z posledních dní:
Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.
