Britské listy

Podle názoru Stevena Saxonberga (BL, 1.12.1998) "v ČR vládne zmatek ohledně toho, co jsou vlastně sociální vědy, co znamená politologie". Mezi důkazy uvádí svůj článek "Existuje v ČR nějaká konservativní strana? Pouze KSČM" (BL, 4.9. 1998), respektive reakci člověka, který údajně tvrdí, že "Není důležité hovořit o tom, jak společnost funguje. Je jenom důležité hovořit o řešeních aktuálních problémů".

Protože Steven Saxonberg opominul uvést zdroj, dělám to za něj. Jde o můj článek, který vyšel v Britských listech 10.9. 1998.

Napsal jsem v něm, že některé Saxonbergovy konstrukce (viz jeho článek v Britských listech , 4.9. 1998) jsou pochybné, některé nesmyslné a že jeho článek je svým způsobem pasé, protože nemá v podstatě žádnou vazbu na to, co se děje v současném světě. Vstoupil jsem tak (s neomaleností sobě vlastní) do diskuse, kterou Steven Saxonberg chtěl vyvolat.

Nejsa politologem, nemohu se vyjádřit k tomu, do jaké míry jde v případě zmíněného Saxonbergova článku o vědu. Podle mého názoru mohl pojmout svoji studii české politické scény dvojím způsobem. První z možností byla předložit čtenáři pohled na historii politických stran v letech 1989-1998 a pokusit se vysvětlit jaké důvody vedly k vytvoření systému, který je pro svou dogmatičnost v moderním světě prakticky nepoužitelný. Druhou možností bylo zaměřit se víc na budoucnost a na analýzu toho, jak se existující politický systém bude muset změnit, aby v Česká republika v budoucnosti obstála.

Nemám absolutně nic proti vědeckému zkoumání toho, jak společnost funguje, natož proti použití výsledků takového zkoumání v praxi. Saxonbergův článek byl ovšem, alespoň podle mého názoru, jen neúplným obrazem toho, proč česká společnost nefunguje a neobsahoval nic, co by se mělo (v politické sféře) změnit, aby tomu bylo naopak.

Právě proto jsem napsal: "Svět zjevně vstoupil do nového období, v němž je daleko důležitější definovat problémy a analyzovat možnosti jejich řešení, než sledovat, co by měla ta která strana teoreticky udělat kvůli přívlastkům ve svém názvu." Pro zpestření slovníku jsem si vymyslel termín golemizace světa a pokračoval: "Rozebírat jak se (teoreticky) liší sociální liberálové od sociálních nebo křesťanských demokratů je v golemizovaném světě absurdní. Psát je třeba o problémech, které evidentně existují a o tom, jak je nejlépe řešit." To není nic proti vědě.

Saxonberg z mého článku vybírá pasáž o níž se domnívá, že v ní dostatečně prokazuji nedostatek pochopení pro politickou vědu:

"Autor (Jiří Jírovec - poznámka JJ) dává zajímavý příklad. Tvrdí, že místo toho, abych psal o politických stranách, měl bych psát o naléhavých problémech, jako například jak vyřešit nynější rozpočtový schodek české vlády. Jak ale tento člověk ví, že rozpočtový schodek českému hospodářství škodí?

Pokud nejprve neprovedeme základní teoretický výzkum a nerozvineme makroekonomickou teorii, nemůžeme vědet, jaký vliv má rozpočtový deficit na hospodářství. Ukazuje se, že toto téma zkoumá mnoho ekonomů a existují v tomto oboru konkurující myšlenkové školy. Takže, než budeme moci rozhodnout, co si máme počít s rozpočtovým schodkem, musíme nastudovat teoretickou literaturu o makroekonomice. Tak jako ve fyzice, i ve společenských vědách je nutný základní teoretický výzkum. Aplikovaný výzkum je také duležitý, ale je nutno ho postavit na teoretické základně."

Jenže mě nešlo o schodek jako takový - Saxonberg má pravdu v tom, že opravdu nevím, zda navrhovaný schodek rozpočtu v dané situaci českému hospodářství škodí nebo ne - ale o šarády politických stran. Přesněji řečeno o jejich pokrytectví. Politologa Saxonberga by jistě měla zajímat například reakce ODS v souvislosti se schodkem, kterou jsem v článku zmínil. Těžko lze najít lepří příklad dogmatismu, který by ve společnosti, která chce přežít, neměl mít místo.

Nikde jsem ve svém článku netvrdil, že by se o politických stranách nemělo psát a jejich činnost zkoumat - amatérsky v mém případě a profesionálně, když jde o politologa. Na příkladu s rozpočtem jsem se pokusil naznačit, že nemá smysl mluvit o činnosti politických stran odděleně od reality, ale v souvislosti s konkrétním problémem. A kdo jiný než politolog by měl vědecky odhalovat demagogii, které se politikové drží, protože jim umožňuje dostat se k moci a pokud možno co nejdéle u ní setrvat. Osobně se mi nezdá, že by to Steven Saxonberg dělal. Budiž mu připsáno k dobru, že to ani dost dobře dělat nemůže a to z důvodu, který ve svém článku z 1. 12. 1998 uvádí (původní text je lehce upraven kvůli větší výraznosti, takže jej nedávám do uvozovek):

Každý režim se obává sociálnich věd, protože z vědeckých pokusů analyzovat způsob, jak společnost ve skutečnosti funguje, by mohlo vyplynout, že systém postrádá legitimitu. Pro seriózní sociální vědce by vůbec nebylo obtižné ukázat, že daný systém má velmi málo společneho s původní vizí společnosti.

Sociální vědci by mohli poukázat na to, že upadá hospodářství, že umírá životní prostředí a že je systém stále nepopulárnější. Politikové však dávají přednost tomu skandovat stará hesla, v která už ani sami nevěří, namísto toho, aby dovolili výzkumníkům seriózně zjišťovat, jak společnost vlastně funguje. Konec upraveného citátu.

Steven Saxonberg správně rozeznal, že "mnoho dnešnich nesnášenlivých českých studentů společenských věd se dobře naučilo skandovat hesla, i kdyz jsou to neoliberalisticka hesla, už to nejsou marxisticko-leninská hesla". To co mu nedochází, protože není Čech, je to, že není podstatné zda těm heslům studenti věří nebo ne, ale to, že věří, že jejich prostřednictvím přiživí vlastní kariéru. Stejně jako to dělali jejich předchůdci třeba ve VUMLu.

Je možné, že se tu a tam najde podivínský student, kterého zajímá, jak společnost funguje (nebo nefunguje) a bude ochoten nejen něco přečíst, ale pak o tom třeba i přemýšlet a dokonce i diskutovat se svým profesorem, aby se vzdělal. Obávám se, že ti ostatní mají zájem především o podpis a razítko v indexu. Myšlenky nějakého Saxonberga k postupu vzhůru nepotřebují. Naopak, třeba by pochytili něco nesprávného, mohli by někde něco plácnout, co by je mohlo mrzet. Jejich ideálem je dostat se nahoru (podle cimrmanovských pedagogických zásad) s hlavou jasnou a prázdnou a teprve tam ji začít naplňovat ze studnice zkušeností těch, kteří už přišli na to, jak se tam dostat a hlavně udržet.

Saxonberg se domnívá, že "demokracie bude v České republice bezpečněji zajištěna teprve tehdy, až budou studenti otevřeně nabádáni svými universitními profesory, aby seriózně a otevřeně analyzovali, jak společnost funguje a až přestanou opakovat stará hesla a fráze." To je jistě dobrá, ale nikoli postačující podmínka. Těžko něčeho dosáhnout nebude-li o analýzu, na rozdíl od hesel, ve společnosti zájem.

Jiří Jírovec

PS Chtěl bych ještě uvést na pravou míru jednu věc. Na Saxonbergovy články reaguji, protože mě zajímá to co dělá. Slovník, kterým dávám najevo výhrady k jeho textům, není v rozporu s mým obdivem k jeho vytrvalosti, s níž se snaží něco udělat pro české studenty.