Mít či nemít
Ve své analýze má Jiří Jírovec v zásadě pravdu. Od roku 1993 nelze získat občanství cizího státu, a přitom si zachovat české.
Je však možné mít dvojí občanství, zcela legálně. Jsem toho důkazem.
Pan Jírovský se mýlí ve své domněnce
"Pokud byly podmínky pro nabývání a pozbývání státního občanství ČSSR a později České a Slovenské Federativní Republiky shodné s podmínkami zákona 40/1993 Sbírky (až na Část třetí), pak je pravděpodobné, že existuje mnoho lidí, kteří získali jmenované občanství neoprávněně a s tím i výhodu jak při získání státního občanství České republiky (pouhým prohlášením podle § 6 (1)) tak při restitucích. "
když argumentuje
"Pokud existuje větší počet státních občanů České republiky, kteří mají dvojí občanství, znamená to buď, že české úřady samy nedodržují zákon 40/1993 Sbírky, nebo velký počet žadatelů získal státní občanství protizákonně na základě tvrzení, že nemůže z jiného státního svazku vystoupit nebo takové potvrzení získat (obé se dá lehce ověřit dotazem na příslušném velvyslanectví). "
(zvýraznil jsem dvě klíčová slova)
Za dob ČSSR a ČSFR totiž nepozbyl náš občan svého občanství při nabytí občanství cizího státu pokud to nevyžadovala vzájemná dohoda států (například vztah s USA,) nebo pokud daný stát nevyžadoval pozbytí původního občanství před udělením vlastního (například Británie). Kuriozní je, že nejtvrdší v tomto směru je ústava první republiky, která přímo a nekompromisně vylučuje v samotné ústavě dvojí občanství, bez odkazu na upřesňující zákon - z pohnutek tehdy snad pochopitelných, dnes méně.)
Několik let po emigraci jsem se stal nezletilým britským občanem právním aktem tzv. naturalisation (přeložme jízlivě neologismem jako zpřirozenění !) a nepřestal však být občanem československým, čili "nebyl propuštěn ze svazku republiky".
Po rozdělení federace jsem se stal občanem českým jakožto československý Čech, právě na základě zákona "Zvláštní ustanovení o státním občanství České republiky v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky", který pan Jírovec zmiňuje jen okrajově.
A to britské občanství jsem už tehdy měl, a mám dosud, aniž jsem jej musel znovu získat až jako občan ČR.
Naštěstí pro mne (a Jana Kavana) "mít" je jiný pojem než "získat".
Připomíná mi to anglické pořekadlo: "Posession is nine tenths of the law" (Zákon je z devíti desetin o vlastnictví, neboli zákon bývá na straně držitele)
A už je to tady. Snad nevyhnutelně jsme opět u těch restitucí, o které jistým krajanům až příliš zjevně jde.
Nicméně Evropská unie dvojí občanství i právo na majetek v zahraničí uznává, tak je to vše jen otázka času.
