O intektuálech
Dopis pana Kubálka mě nabádá k další úvaze. Nemyslím si, že by bylo přínosné diskutovat o tom co si myslíme, že si ten či onen myslí, presidenta Havla nevyjímaje, proto se touto cestou nevydám.
Kritizuji-li Havlovu "definici" intelektuála a považuji-li ji za "elitářskou" měl bych asi být schopen srozumitelně vysvětlit jak já vidím "intelektuála", jak bych jej já sám definoval. Ale zde asi narážím na dno svého vzdělání, rozumu, výchovy nebo životní zkušenosti.
Báť, zeptej se mě na intelektuálku - povím - jasně "to je vobrejlená, tlustá (nebo vyzáblá), přemoudřelá krůta s odporem k vaření a ostatním domácím pracem zato se svérázným vztahem k sexu" a je vymalováno.
Intelektuála takto jednoduše nadefinovat zřejmě neumím. Nepochybně ovlivněn absencí klasického vzdělání mám chuť považovat za intelektuála každého, kdo se živí hlavou. Členění tedy probíhá po linii "intelektuál versus manuál" pojmenuji-li manuálem toho, kdo se živí rukama. Vše se pak velmi zjednoduší a zpřehlední a budu moci přijmout Kubálkovo tvrzení že “komunismus jako světový systém byl nejdřív intelektuální koncepcí" které bez sebemenších zábran ve stejném duchu doplním, že totéž lze říci o projektu vyhlazení Židů jako národa a rasy.
Tady narazím ovšem na jisté potíže. Můj jazykový cit (nenechte se zmýlit mým pravopisem) se staví na zadní, v podvědomí jakobych slyšel hlasy:
“Paříku, co to meleš za hovadiny, plynový komory jsou podle tebe intelektuální koncepcí?"
“Dyž já si nezačal, to von - Kubálek - tohle von tvrdil vo komunismu."
“Čéče, jak tohle chceš srovnávat - Marxovo učení a koncentráky?"
“Kurnik a proč ne? Myslíš si, že chcípání v lágrech na Sibiři bylo jaksi intelektuálně víc vyfutrovaný než vyhlazovaní Židů v koncentrácích?"
“Hele, Paříku seš, demagog, takhle se nehnem z místa."
“Jak demagog, proč demagog?"
Hledejme český výraz pro intelektuála, pomůže nám to.
Co takhle zkusit slůvko “myslitel" - tja to by mohlo klapnout. Za myslitele neoznačíme zlotřilce vynalézajícího zhovadilé teorie (tedy vyjma pana Kubálka). Myslitel může být všelijakého vyznání i profese a také rozmanité politické orientace.
Ouvej. A je to tu.
Levicový myslitel, pravicový myslitel, levicový intelektuál ale pravicový intelektuál? Kdepak, to nefunguje. Proč vlastně?
Jednoduché - intelektuálové považují rozlišování pravice a levice za zpozdilé, zpátečnické a staromódni, zatímco pravicoví myslitelé mají všechny co sami sebe nazývají intelektuály za levičáky nejrozmanitějších odstínů červeně - od narůžovělé po temně rudou. Důvod je nasnadě, intelektuálové - nebo ti co se za ně považují - se skutečně snaží svými úvahami zatřepat světem a naformátovat si ho podle svých představ, předělat jej v krásnější místo a to koncentrovanou silou myšlenek vtělených masám.
Zkušenost nás ale učí, že pak přitom teče spousta krve těch, kterým chtěli ti intelektuálové vystavět lepší příště, světlé a blahobytné zítřky.
Definice intelektuála v podání popovického strejdy Paříka tedy zní překvapivě prostě: “Intelektuál je levicový myslitel".
Zlé na tom všem je, že tento “intelektuál" je o správnosti svých teorií přesvědčen a mnohdy se cítí být povolán či vyvolen své myšlenky prosadit. A jsme u onoho dříve zmiňovaného nebezpečného elitářství a i mé potřeby před ním varovat.
Pan Kubálek se však dle mého mýlí ještě v jiné věci. Domnívá se, že v takovém myšlení je ohromná síla hýbající světem - přesněji a doslova říká:
“Intelektuálové jsou tedy ti, kdo produkují články, myšlenky a ideje, které jsou považovány ostatní společností za relevantní, za takové, o kterých stojí za to diskutovat a které tím pádem ovlivňují svět."
Dopouští se tím klasického “intelektuálského" zjednodušení, zkratky nebo snad opomenutí.
(Když budu velmi zlý ukážu, že mírně pomatené je i ono pořadí. Pochopitelně nejdřív je jakási myšlenka, chcete-li idea a pak vznikne článek. V této věci pana Kubálka omluvím, protože z našeho tisku skutečně mohl nabýt dojmu, že tomu může být i naopak.)
Podstatné totiž na této větě jo ono “které jsou považovány ostatní společností za relevantní". Zde je nepřekonatelné úskalí pro některé pozoruhodně dobré myšlenky a naopak, kdejakému blábolu je popřáno společenského sluchu mírně řečeno velmi irelevantního.
Honzu “Bingo" Rosáka nikdo nebude nazývat intelektuálem neřku-li myslitelem, přesto se však partajním reklamním mágům zdá jeho knír zřejmě velmi neodolatelný. Nadprůměrný hlasový fond Lucky Bílé mnoho hloubky myšlenkám nedodá, přesto její vystupování je chápáno jako mocný nástroj k tomu aby znovu cituji pana Kubálka: “myšlenky a ideje byly považovány ostatní společností za relevantní".
Mezi kvalitou myšlenky a jejím kladným přijetím ostatní společností totiž není žádná úměra a tím pádem to nejsou myslitelé (ani intelektuálové), kteří ovlivňují současný svět.
Dopřeje-li mi laskavé čtenářstvo a šefredaktor Jan Čulík prostor, mohli bychom si o tom podiskutovat někdy příště, třeba nad tématem: “O propagandě".
Jindra Pařík
25.11. 1998
