Počítačový věk ohrožuje archívy
Je to jednou z velkých ironií konce dvacátého století: počítače umožňují, aby bylo skladování daleko větší množství informací, než kdy předtím, přesto je však naše doba, jak na to poukazují archiváři, nejhůře zdokumentovanou érou v historii.
Profesionální archiváři jsou znepokojeni, jak velký počet oficiálních dokumentů se ztrácí nebo je znepřístupněno pro archívy, v důsledku toho, že byly uloženy v elektronických formátech, které budou v budoucnosti nečitelné.
Archiváři zahájili mezinárodní úsilí odvrátit krizi, která by mohla znamenat, že k dispozici vůbec nebudou pro současnost archívní materiály.
Britský oficiální vládní archív, Public Record Office, spolupracuje v současnosti s vládními archívy ve Spojených státech, v Kanadě a v Austrálii ve snaze varovat svět před nebezpečí, že lidstvo přijde v digitálním věku o historickou dokumentaci.
"Poslední desetiletí vyprodukovalo více informací, než jakékoliv jiné desetiletí v historii lidské činnosti," konstatovala Luciana Duranti, náměstkyně děkana na University of British Columbia a šéfka International Research on Preservation of Authentic Records in Electronic Systems (Inter Pares). "Většina těchto dat je ale daleko méně přístupná než kdy předtím - to je jedna z velkých ironií informační éry."
Potíž je, že se počítačové systémy neobyčejně rychle vyvíjejí a rychle zastarávají.
"Digitální informace se ztrácejí, v začarovaném a nákladném kruhu zastarávání přístrojů a nekompatibility," konstatovala profesorka Duranti. "Každý, kdo chce získat přístup ke starému dopisu, uloženému na staré pětipalcové disketě napsané zastaralým počítačovým programem na počítači, jehož výrobce už dávno neexistuje, je dobře seznámen s tímto problémem."
S těmito těžkostmi se potýkají především němečtí archiváři. Německý federální archív v Koblenzi se pokusil zachránit tisíce historicky důležitých počítačových souborů z komunistické éry bývalé Německé demokratické republiky. "Dokumentace digitálních systémů, jimiž byly záznamy ukládány, chybí, softwarové zakódování je neznámé a nosiče, na nichž jsou informace uloženy, jsou zastaralé a ve špatném stavu," konstatovala profesorka Duranti. "Nová německá vláda tak nemá přístup k elektronické dokumentaci vlády bývalé NDR."
Christopher Densmore, archivář ze State University v New Yorku, Buffalo, varuje, že existuje ještě další důvod, proč bude asi konec dvacátého století jednou z nejhůře zdokumentovaných ér v lidské historii. "Digitální informace jsou nesmírně křehké. Málo je známo o stabiltiě i starých technologií, jako jsou magnetické pásky, které vydrží jen asi 10 let. Ještě méně je známo o generaci disket a CD. Vydá-li v současnosti univerzita publikaci na papíru neobsahujícím kyselinu, a je-li publikace uložena v knihovně, očekává se, že bude použitelná po dobu 500 let. To je archivářský standard pro papírové dokumenty, fotografie a mikrofilmy. Takže materiál, který je dnes uložen v těchto formátech, bude k dispozici až do roku 2498. Diskety v nejlepším případě vydrží do roku 2028 a bez speciální péče jen do roku 2008. Optické disky možná vydrží do roku 2058 - nikdo to neví jistě.
Dalším problémem digitálního věku je to, že je lehké pozměnit uložené informace, aniž by bylo zaznamenáno, že byla provedena změna. Papírové složky v britských vládních archívech obsahují často ručně psané poznámky ve veškeré dokumentaci, která vedla k vytvoření vládního dokumentu.
V počítačovém věku se však e-mailové zprávy málokdy ukládají do archívu a dokument v elektronické verzi je často pozměňován, aniž by se uchoval originál.
