Poprava Jozefa Tisa poškodila vztahy mezi Čechy a Slováky
Jsem vskutku rad, ze Tomas Pecina (BL, 15. 12.) upozornil na televizni film
o Jozefu Tisovi. Tento prvni slovensky prezident, "po Svatoplukovi druha
nasa hlava", jak rikaji dodnes nekteri Slovaci, si asi zaslouzi stejne
pozornosti jako protektoratni prezident Emil Hacha. Plne verim, ze film
"Tisovy stiny" zklamal z duvodu, ktere Tomas Pecina uvedl.
Duvody neudeleni milosti Jozefu Tisovi jsou uvedeny v pametech Prokopa
Drtiny "Ceskoslovensko muj osud" (svazek II, kniha 2, kapitola 4). Drtina
byl v te dobe ministrem spravedlnosti a kapitola zabyvajici se Tisem obnasi
deset stranek zazloutleho paperbacku nakl. Publishers 68 z r. 1982. Uvedu
ve strucnosti, co Drtina napsal. On pry nepochyboval, ze Slovensky narodni
sud vynese rozsudek smrti. Pote se zminuje o intervenci britskeho vyslance
sira Philippa Nicholse, coz Drtinovi naznacilo, ze na Tisove osudu ma zajem
britsky Foreign Office. Drtina uvadi, ze Tiso byl vydan cs. uradum pomoci
britskych zasluh. To je historicky omyl. Byli to Americane (dustojnik
americke CIC John Spiegler), ne Britove, kteri Tisa zatkli v kapucinskem
klastere v Altoettingu.
Britsky vyslanec Nichols, dobry znalec cesko-slovenskych vztahu jiz z doby
londynske vlady, prozirave zadal Drtinu, aby Tisovi byla dana milost, neb
na tom zavisi dalsi vztah mezi Slovaky a Cechy. Nichols byl podrobne a
primo informovan o vztahu Slovaku k Tisovi. Drtina Nicholse ujistil, ze
bude respektovat stanovisko Slovaku.
Drtina se dale zminuje, ze dalsi, kdo ho o milost pro Tisu pozadal byl
predseda Slovenske narodni rady dr. Jozef Lettrich. Na tuto zadost Drtina
odpovedel, ze se bude ridit navrhy Slovenske narodni rady. Dle Drtiny z
ceske strany meli na poprave Tisa zajem dr. Hubert Ripka a pochopitelne
cesti komuniste.
15. dubna 1947 slovensky Narodni sud v Bratislave vynesl rozsudek smrti a
Tisuv obhajce dr. Zabkay ohlasil zadost o milost. Drtina se spojil s
predsedou narodne socialni strany dr. Zenklem. Ze Slovenska zadne jednotne
stanovisko k milosti neprislo. Proti udeleni milosti byli slovensti
komuniste (Husak a Smidtke), slovensti demokrate (Lettrich a Josko) byli
pro, a byvaly agrarnik Polak se zdrzel hlasovani (Drtina se domnival, ze
byl pod vlivem komunistu). Slovenska narodni rada predlozila zadost o
milost ceskoslovenske vlade. Proti udeleni milosti byl dr. Ripka, ktery tez
tvrdil, ze prezident Edvard Benes je proti udeleni milosti. Drtina pry
doporucoval, aby Tisova zadost o milost byla vracena Slovenske narodni rade
k rozhodnuti.
Proti Drtinove navrhu vratit zadost o milost Slovenske narodni rade se
postavil predseda vlady Klement Gottwald a ostatni cesti komuniste (Drtina
jmenuje Durise a Kopeckeho). Nejvetsi odpor proti vraceni zadosti o milost
na Slovensko pry projevoval slovensky komunista Viliam Siroky. Nejvice
pozadoval schvaleni zadosti o milost slovensky demokrat Ursiny. Po ostre
vymene nazoru, zejmena mezi Slovaky, nechal Gottwald hlasovat, zda zadost
prijmout nebo ne. Drtina upozrnuje na to, ze byla osudna nepritomnost
lidovcu, zejmena predsedy Msgre. dr. Sramka, nebot komuniste proti Drtinove
navrhu ziskali vetsinu jednoho hlasu. Proti vraceni zadosti na Slovensko
hlasovali tez Ludvik Svoboda a patrne (Drtina si neni jist) vsichni tri
socialni demokrate.
Hlasovani cs. vlady dopadlo nasledovne: pro prijeti zadosti o milost byli
ctyri slovensti demokrate a dva ci tri (Drtina si opet neni jist) cesti
lidovci. Ctyri narodni socialiste (vcetne Drtiny), patrne tri cesti
socialni demokrate a vsichni cesti a slovensti komuniste hlasovali proti. V
zaveru kapitoly Drtina vysvetluje osobni motivace, proc on hlasoval proti
prijeti zadosti o milost.
Drtinova vypoved dokresluje postoje ceskych demokratickych politiku z
obdobi tesne po valce. Drtina naprosto prechazi znama historicka fakta, ze
Tiso a ostatni slovensti politici nemeli jinou moznost nez vyhlasit pod
Hitlerovym diktatem nezavislost Slovenska. Tez zminku o tom, ze
nepritomnost Msgre. Sramka byla osudna, lze tezko posoudit (zda se byt
prehnana, neb Drtina si nebyl zcela jist, kolik clenu vlady bylo pritomno a
jak hlasovalo).
Tez se Drtina nezminuje, ze posledni moznost udelit milost Msgr. Jozefu
Tisovi spocivala v rukou prezidenta Benese.
Mel jsem moznost se osobne seznamit s byvalym osobnim sekretarem Jozefa
Tisa, dr. Karolom Murinom, ktery o Tisovi napsal autobiiografickou knihu
"Spomienky a svedectvo". Dr. Murin (rocnik 1912) opustil nekolik dnu po
poprave Tisa Slovensko, a v dobe, kdy jsem ho poznal, vyucoval filozofii na
Universite de Montreal. Domnivam se, ze dnes jiz dr. Murin nezije, neb
dopisy, ktere jsem mu psal, se mi vratily zpet. V predchozich dopisech
uvadel, ze prodelal infarkt a ze je vazne nemocen. Byl to nesmirne vrely a
inteligentni clovek.
Snad v pristim prispevku, pokud bude zajem, bych se zminil o tom, jak dr.
Murin vylicil dr. Jozefa Tisu ve sve knize, kterou mi Murin venoval hned
jak vysla, "najsrdecnejsie v starom priatelskom duchu 14. marca 1988".
Datum venovani jiste neni nahodne.
Nazor slovenskych demokratu na popravu Jozefa Tisa asi nejlepe shrnula
manzelka slovenskeho demokratickeho politika Rudolfa Frastackeho, pani
Viera Frastacka. Dle ni predstavitele slovenske Demokraticke strany: "byli
za odsudenie, ale nie za popravu. Poprava urobila z Tisa mucednika". A ja
se domnivam, ze tez neprospela slovensko-ceskym vztahum, i kdyz Tiso byl
odsouzen slovenskym soudem a Slovenska narodni rada podlehla vlivum
slovenskych komunistu. Britsky velvyslanec sir Philipp Nichols se nemylil
ve svych obavach.