pondělí 25. ledna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy: Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Český rozhlas: Ředitel ČRo odmítá obvinění od novináře Hrušky Česká televize: Byl pořad Nadoraz příliš drahý? Českou soudnictví: Soudy v ČR neprosadí právo (Hana Horynová) Palachovo výročí: "Čulíku, neurážej čtenáře" (JČ) Smrt studenta po třiceti letech /Libuše Koubská) Sdělovací prostředky: Právo investigativně objevilo, co dostal Puchalský k vánocům - Gratulujeme! Reakce: BL šíří hegemonii angloamerické civilizace? (Ivan Vágner) DEU: DEU píše prezidentu Havlovi: zrušte část volebního zákona Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Tyto texty zabývající se právě interakcí mezi Palachovým činem a postojem většinové české společnosti, jsou skutečně pozoruhodné. Mimo jiné zachycují autentický žár rozporných emocí, v nichž se octla po Palachově smrti česká společnost. Otázka byla vznesena tak naléhavě, že se jí musel zabývat každý. Podívejte se na ten text od Karola Sidona.

S překvapením jsem zjistil, že si tyto pozoruhodné texty během pátku přečetla přibližně jen čtvrtina normálního počtu čtenářů Britských listů.

Přiznal jsem se v rozhovoru, že nechápu, proč se těmto textům lidi vyhýbají. Dostalo se mi z Prahy vysvětlení od člověka, jemuž je něco málo nad třicet let: "To je generační věc. My se o čítankové hrdiny ani o Pražské jaro nezajímáme a my vám ty články prostě číst nebudeme. "

William Shakespeare kdesi napsal, "The lady doth protest too much..." - "Dáma protestuje příliš mnoho..." - zdá se tedy, že se za emocionálními protesty cosi skrývá.

Napište mi, proč si myslíte, že je oprávněný postoj typu "My se na určité nabídnuté texty v žádném případě NIKDY nepodíváme." - Jakým způsobem se to slučuje s principem zvídavosti a otevřené mysli?  Nebo je ve hře něco jiného?

Moderní česká historie je často historií vyhýbání se přímým konfliktům. Kus žvance, vlastní život, je mnohým nakonec milejší než všeobecný prospěch celku, pravda, či morální principy. Je to rozumný a nosný přístup? Vede k přežití, anebo k degeneraci?

Svědectví, které se vymyká konvenční heroizaci

Uvedl jsem, že motivací k zveřejnění třicet let starých textů uvažujících o smyslu Palachovy oběti byl dopis od jednoho čtenáře tohoto znění:

Sam jsem pametnik, a proto mi udaje v ceskych sdelovacich prostredcich trochu pripominaji povidku Ivana Olbrachta z knihy Bejvavalo tusim se jmenovala Smrt neznameho vojina. Nemel jsem odvahu v ritualni oslave Palachovy smrti upozornit na souvislosti, ktere tehdy byly zrejme, a to na vietnamskou valku, kdy se tehdejsi SSSR okupaci CSSR stal v ocich verejnosti stejnou dobytatelskou velmoci. Nikdo si ted nechce pripomenout, ze do r.1968 bylo Ceskoslovensko jedinym statem Varsavske smlovy (snad s vyjimkou Bulharska), kde jsme Rusy meli radi. (Snad proto, ze zde nebyli, a to zase byla zasluha tehdejsiho prezidenta A.N). O to krutejsi bylo prohlednuti.

Z dopisu tohoto ctenare je zajimave citovat dale:

V roce 1956 mi bylo 14 let a v roce 1968 26 let.

V letech 1959 - 1964 jsem absolvoval Vysoke uceni technicke v Brne, strojni fakultu, jedinou fakultu tehdy, kde mohly studovat deti z poznamenanych rodin. Ja jsem mel tehdy cejch prislusnika rodiny prisluhovacu burzoasie.

Chruscev hlasal tezi dohnat a predehnat Zapad, a proto studium strojniho inzenyrstvi nebylo prilis ideologizovano.

(Jen tak na okraj: Je to vysvetlenim, proc Vaclav Havel nemohl studovat, - jeho prvni zena snad nepracovala nikdy, pokud nepovazujeme pro 20letou holku za praci, kdyz dela uvadecku) a jeho bratr Ivan je inzenyrem a  velkym expertem pres pocitace.)

Ja sam jsem chtel na prirodovadeckou fakultu studovat matematiku a fyziku, pri cemz jsem si neuvedomil, ze bych zrejme skoncil jako ucitel na gymnaziuu, coz v nasledujicich letech nebylo zadne terno.

Vetsina mych spoluzaku mela kadrove cmouhy. Toto uvadim proto, abybylo jasne, ze jsme nebyli zadni komsomolci ( ovsem jednim z mych spoluzaku byl bratr Milana Uhdeho - Vladimir).

Presto hodiny marxismu, jedine povolene filozofie , nebyly zase diky tehdejsi atmosfere vubec nudne.

Vzpominam si, jak nam asistent vykladal o Chruscevovi, jak mlatil v OSN botou o stul a doslova rekl, kazdy mate doma stareho dedecka, musite mu taky ledacos tolerovat.

Cela katedra marxismu-leninismu byla v dobe normalizace po roce 1968 zlikvidovana.

Stejne tak byla zlikvidovana Vojenska technicka akademie, tehdy nejelitnejsi technicka skola v tomto state.

Co se tyce Vietnamu, nedelali jsme si iluze, ale brali jsme to jako bojove hratky mezi USA a SSSR a cviciste nove valky. Rozhodne ne jako hraz proti komunismu, ktery ostatne v 60 letech byl na postupu.(viz dobyvani kosmu, Alzirsko, pad kolonializmu a konecne i Kuba).

Prece nemuzeme hodnotit dnesni stav znalostmi roku 1959.

Madarske udalosti (byl jsem sice dost mlady) mne nebyly moc jasne, vim, ze jsem se ptal reditele skoly v dejepise, proc je v Madarsku kontrarevoluce a ne revoluce a on me to stochasticky vysvetlil.

Samozrejme jsem mu neveril (taky mam nyni jeho zamitavy podpis na prihlasce na Univerzitu), ale Madarsko zustalo ve stinu vedle tehdejsich udalosti v Suezu, kde ku podivu se shodli USA a SSSR proti Velke Britanii a Francii. Ja jsem samozrejme tehdy pral Egyptu, tak jako v detskych letech jsem byval na strane Unie proti Konfederaci (ted uz to vidim mnohem slozitejsi, ale to je jina kapitola).

Mohu rici, ze jsem jako pracovnik vypocetni techniky za totality mel mnohem vetsi svobodu.

Pokud jsem v noci nerval Pryc z Husakem, az byste se divil, co jsem si mohl vuci komunistum i k nejvyssim v podniku dovolit.

Ted jsem prilis opatrny, dvakrat jsem vyletel z mista pro neopatrnou kritiku. Ona to ani nebyla kritika, spis nesouhlas s nazorem sefa a shodou okolnosti me vyhodil vzdy byvaly (mozna i nynejsi, to nevim) clen KSC.

Ted jsem nezamestany a mohu rici, ze to zase tak spatne neni. Mam alespon vice casu, na to, co me bavi, bohuzel to nikdo neplati.

Ale Internet me pres veskera zdrazeni neprijde draz nez balicek cigaret a ja jsem abstinujici byvaly kurak.

Vetsinou se podepisuji, ale za tu vetu s temi Rusy by me mnoho znamych snedlo za ziva.