Dopis prezidentu Havlovi: zrušte část volebního zákona

Vážený pan
Václav Havel
prezident České republiky

Praha, 24. ledna 1999

Věc: Žádost o podání návrhu na zrušení části zákona č. 152/1994Sb. o volbách do obecních zastupitelstev Ústavnímu soudu ČR

Vážený pane prezidente,

dovoluji si Vás požádat, abyste využil svého práva, daného Vám ustanovením § 64 odst. 1 písm a) zákona č. 182/1993Sb. o Ústavním soudu ČR, a podal návrh na zrušení části zákona č. 152/1994 Sb., a to minimálně na zrušení 2. věty odst. 1 § 45 tohoto zákona, z důvodů jejího rozporu s Článkem 6 Ústavy ČR.

Odůvodnění:

1. Z důvodů procesních je podání návrhu prezidenta republiky v dané věci nejrychlejší cestou k projednání věci Ústavním soudem ČR.

2. Aplikací ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 152/1994 Sb. ve volbách konaných 13. a 14. listopadu 1998 došlo v Městské části Praha - Klánovice k tomu, že nadpoloviční většině mandátů odpovídá menšinový počet hlasů voličů a naopak. Tato skutečnost platí jak pro součet hlasů osobně odevzdaných zvoleným zastupitelům (1465 hlasů představuje 5 mandátů a 2179 hlasů představuje 4 mandáty), tak i pro součet všech hlasů pro volební strany (5.318 hlasů představuje 5 mandátů a 5.464 hlasů představuje 4 mandáty).

Z této konkrétní situace je tedy zřejmé, že aplikací zákona dochází k porušení článku 6 Ústavy ČR, podle kterého má rozhodovat vůle většiny. Z konkrétních výsledků voleb v MČ Praha - Klánovice lze snadno dokázat, že příčinou tohoto stavu je používání lichých dělitelů pro přidělování mandátů.

3. Pro uvedení citovaného zákona do souladu s Ústavou ČR je nepochybně nutné zavést takový systém přidělování mandátů, který v každém případě zachová pravidlo, podle kterého bude nadpoloviční počet mandátů vždy odpovídat nadpolovičnímu počtu hlasů pro příslušné kandidáty (nebo alespoň pro jejich volební strany). Tuto podmínku zákon 152/1994Sb. nesplňuje.

4. Nejrychlejší ale především nejjistější cesta ke zjednání nápravy vede přes zrušení příslušné části zákona Ústavním soudem ČR s tím, že bude ponechána odpovídající lhůta Parlamentu ČR pro to, aby zrušené ustanovení nahradil ustanovením novým, splňujícím podmínku čl. 6 Ústavy ČR.

Závěrem zdůrazňuji, že systém přidělování mandátů je velmi závažnou věcí. Lze totiž snadno dokázat (viz příloha), že například aplikací zákona č. 75/1919 Sb. (tedy prvorepublikového zákona o volbách do obecních zastupitelstev) lze při stejném výsledku hlasování občanů získat naprosto jiné rozložení sil v obecním zastupitelstvu.

Je tedy zřejmé, že nezáleží jen na tom, jak občané hlasují, ale i na tom, jak je s jejich hlasy následně zákonem naloženo. Výše popsaná praktická zkušenost z MČ Praha - Klánovice mne opravňuje konstatovat, že zákon č. 152/1994 Sb. nakládá s hlasy občanů v rozporu s čl. 6 Ústavy ČR.

Děkuji Vám za pochopení.

S pozdravem

ing. Petr Šafránek

Karla Křížka 111

190 14 Praha 9 - Klánovice

Příloha - srovnání aplikace zákonů 152/1994Sb. a 75/1919Sb.

Příloha

Srovnání aplikace zákona 152/1994 Sb. a 75/1919 Sb. na výsledky voleb v MČ Praha - Klánovice

Volební strana - Hlasů celkem - Mandáty dle 152/1994Sb. - Mandáty dle 75/1919Sb.

DEU+NK: 3.576 - 3- 4

ODS: 3.167 - 2 - 3

SNK:1.888 - 1 - 2

KDU-ČSL: 872 - 1 - 0

ČSSD: 640 - 1 - 0

KSČM: 639 - 1 - 0

NK: 70 - 0 - 0

HA: 31 - 0 - 0

Rozdělení mandátů dle zákona 152/1994Sb. umožnilo vznik koalice ODS-KSČM-KDU ČSL-ČSSD s 5ti mandáty s menšinovou podporou voličů proti opozici DEU+NK a SNK se 4 mandáty s většinovou podporou voličů. Při stejných volebních výsledcích by zákon č. 75/1919Sb. znamenal pro DEU+NK a SNK 6 mandátů z 9.

Podstatné je ovšem to, že zákon č. 75/1919 Sb. prokazatelně zachovává pravidlo, že jakékoliv povolební koalici volebních stran, mající většinu mandátů, odpovídá i většina hlasů občanů. To je oproti zákonu 152/1994Sb. zcela zásadní rozdíl. Pravidlo lichého dělitele u zákona 152/1994Sb. je příčinou toho, že např. KSČM získala mandát za 639 hlasů a SNK získalo stejný jeden mandát za 1888 hlasů (1888 : 3 =629, tedy o 10 méně než 639 : 1). Mandáty jsou pak silně nevyvážené, což u zákona 75/1919Sb., který používá tzv. volební číslo (součet všech platných hlasů pro všechny volební strany dělený počtem mandátů zvětšeným o jednu) nemůže nikdy nastat.

Tato konkrétní ukázka také nepochybně prokazuje klíčový význam toho, jak zákon stanoví systém přidělování mandátů. Dva různé zákony aplikované na tutéž vůli občanů znamenají dva zcela rozdílné výsledky rozložení sil v zastupitelstvu. Lze přitom konstatovat, že zákon č. 75/1919 Sb. vždy respektoval většinovou vůli občanů, zatímco zákon č. 152/1994Sb. ji za jistých okolností dokonce umožňuje zvrátit, čímž vzniká zřejmý rozpor s Článkem 6 Ústavy ČR.