Hegemonie angloamerické společnosti?
Text p.Jírovce "Manévry společnosti Bell Canada" byl pro mě pouhý podklad toho, co už delší dobu pozoruji v BL a snažím se k tomu nějak osobně zaujmout stanovisko:
že totiž mnozí lidé "zvenku" kritizují prostřednictvím BL české projevy rasismu a xenofobie, pričemž podléhají z hlediska "objektivity" a "spravedlnosti" zcela stejně neudržitelnému stanovisku: morální a etické expanzi, dnes projevované především angloamerickou civilizací.
Myslím si, že toto jsou neuvědomované projevy mnohem širšího boje, než který si obvykle uvědomujeme (a často si i chceme uvědomit) - a to boje o sjednocení etických hledisek v globálním rámci, aby tak bylo možné přistoupit ke skutečně konstruktivním zásahům proti globálním ohrožením (ekologickým, sociálním, potravinovým, zdrojovým atd.), s nimiž se budeme muset jako lidstvo bezpochyby vypořádat v příštím století.
Popuzuje mě spíše ona neomalenost, s níž se tento nový globálně ideologický tlak vede. Jakkoli si vážím a souhlasím s pravděpodobnými tendencemi vývoje, jak je nastiňuje P.F.Drucker, nemohu si nevšimnout, že ústředním bodem jeho rad pro Ameriku je bojovat na globálni úrovni, "na níž se bude vše odehrávat". (cituji po paměti). Jinak řečeno, jak si udržet prioritu v příštím století. A tato priorita se nebude odehrávat jen v oblasti zdrojů či technologií, nýbrž v oblasti hodnot. Neboli, v informační společnosti bude mít převahu ten, jehož hodnoty budou nejšíře a nejobecněji přijatelné.
Chápu, že z hlediska celosvětového bude třeba řadu věcí, včetně etických a kulturních (ba právě je!) hodnotově sjednotit, ale protože si uvědomuji, jaké hlubší důvody to má, nesouhlasím, aby se to stavělo jen jako nevyspělost jedněch (těch, kteří zachovávají dosavadní "špatné" principy a hodnoty) a "vyspělost" druhých (těch, kteří přešli na nové, "dobré" principy).
Na druhé straně si uvědomuji, že tato problematika možná přesahuje možnosti i zájmy "denní" novinařiny a to i tak kvalitní novinařiny, jaká je produkována BL.
Reakce Jana Čulíka: Tato problematika v žádném případě nepřesahuje zájem Britských listů: právě o ní Britské listy jsou a právě kvůli této problematice Britské listy existují.
Drucker má pravdu, že v nadcházejícím období přežije jen ten, kdo bude schopen výrazněji se ekonomicky! prosadit na globálním jevišti. To usuzují mnozí odborníci a nedomnívám se, že je to nutně jen projevem snah velkých mocností ovládnout svět. Mnoho lidí, třeba v Británii, se tohoto vývoje bojí. Ani Amerika si nemůže být jista, zda v novém období globalizace a nestability ekonomicky přežije. Přesto se však lidé ve světě snaží nejistotě čelit přípravou, aby byli schopni fungovat na globálním jevišti. Je to nesmírně důležité.
V této věci se musejí začít připravovat i malé země. Česká republika má obrovskou nevýhodu, že je uzavřena do skleníkové atmosféry vlastní kultury a vlastního jazyka. Přitom, cokoliv bylo v Čechách kvalitní, to proniklo do světa.
Snad všichni vzdělanci v Británii či v Americe znají Milana Kunderu. Rádio v Británii pořád hraje Janáčka, Dvořáka a Smetanu.
Je možné, že u některých západních podnikatelů se úzkostná nejistota z nadcházejícího vývoje může projevovat nevybíravým úsilím zotročit menší země ekonomickou kolonizací stůj co stůj. Obávám se, že takovéto firmy se zrovna nepokoušejí porozumět domácím českým poměrům a upozorňovat, že by se domácí problémy měly řešit. Vydavatelé a přispěvatelé Britských listů se v žádném případě nechtějí na Českou republiku nijak vytahovat. Výstižně to shrnul Steven Saxonberg, Američan, zajímající se o ČR. Konstatoval, že sice poměry v ČR kritizuje, ale - "nemyslíte, že když jsem zašel už tak daleko, že jsem se naučil česky, že to asi nebylo proto, abych mohl Čechy v Praze urážet a ukazovat jim svou nadřazenost, ale bylo to z ryzího zájmu..."
