Odboj skupiny Jana Palacha
V souvislosti s výročím smrti Jana Palacha mě překvapila nesprávná interpretace této historické události. Protože se jí dopustila i Libuše Koubská, Pražačka a Palachova vrstevnice, tedy novinářka, která by měla mít nejen informace, ale i zážitky "z první ruky", pokusím se uvést věci na pravou míru.
Vyslovím-li jméno Palach, pak jedním dechem musím říci Zajíc. Nešlo o zoufalý čin jedince, ale o promyšlenou a dlouhodobou akci skupiny studentů. Každý měsíc se měl jeden student sebeobětovat. Všechna jména nedávno opakovala v televizi MUDr. Moserová. Pakliže mluvíme o třetím odboji, pak na předním místě to byl odboj skupiny Jana Palacha.
KSČ odboj rozhodně nepodcenila. Rozpoutala mediální kampaň s cílem zlehčovat, dezinformovat. Rudé právo psalo o "studeném plamenu". Tribuna označila Palacha za bláhového člověka, který byl sveden řečmi dobrodruhů z pravicově-oportunistických kruhů, atd.
Příčinou smrti obou studentů byla vlastizrada soudruha Dubčeka a ostatních signatářů "moskevských protokolů". I když proti tankům mongolských hord jsme neměli šanci, nemuseli jsme podepisovat. To srazilo národ na kolena, to zahltilo lidi pocitem bezmocnosti, který přešel v lhostejnost, otupělost, zabělost.
Mnoho lidí se domnívalo, že smrt studentů byla zbytečná. Ne! V těžkých chvílích národa to byly pochodně pravdy, ke kterým jsme upírali zrak. Pochodně, před kterými jsme se styděli. Pochodně, které nedovolí zapomenout!
Petr Jánský
Poznámka Jana Čulíka: Ještě byli další: mimo Jana Zajíce např. také Evžen Plocek