V Arizoně možná znají i jiná úsloví
Odpověď A. Stroehleinovi
Děkuji za repliku. Mám tyto připomínky:
1) Pan Stroehlein je nekonzistentní, nebo cynický: souhlasí se mnou ve věci
křivd na východě Čech , v závěru se však domnívá, že to přece jenom fungovalo,
aspoň natolik, aby se to nemuselo opravovat Tady je zásadní spor ? podle mne
systém, který nezaručuje stejná práva, nefunguje.
2) Argumentu s Jihlavskem úplně nerozumím, třebaže bez moravské zkušenosti
nejsem - na Moravě jsem se léčil (když jsem konečně coby dítě druhé kategorie
dostal lázně), studoval i vojákoval, a žije tu většina mých nejbližších
příbuzných- myslím že potřebné by byly bezprostřední názory obyvatel
Jihlavského kraje. Vím jen , že někteří tamní spolužáci mluvili dialektem mně
vlastním, fenomén Horácka existuje i nářečně. Tím ale nechci říci, že by se
kraje byly měly pořádat nářečně. Rozumím problémům s dopravou z Havlíčkova
Brodu a okolí do Jihlavy a vidím v tomto bodě otevřený problém, rozhodně ale
neopravňující Stroehleina mluvit o šílené regionalizaci. Záhadou mi je
Stroehleinem vypozorovaná vazba Jihlavy na Hradec Králové (proč ne na Brno?)
Rodinné svazky, podnikatelské kontakty a osobní historie tak daleko na sever (v
českém měřítku)Podnikatelské kontakty - ano, ty ale obecně neznají hranic, ale
osobní historii opravdu nerozumím. Statisticky významný počet rodin z
Jihlavského kraje pochází z Královéhradecka?
3) Lidem nové kraje životy nenaruší, naopak, v Česku se zdaleka tolik
necestuje, jako jinde, vím to z vlastní zkušenosti. V sesterském německém
závodě se jezdí do práce i 100 km denně, v Česku máme raději vše co nejblíže. Já
jsem v protikladu k dálkovým vazbám Stroehleina - naopak ze života v bývalém
východočeském kraji získal pocit, že je zbytečně velký. Nenašel jsem nikdy
pravidelnější vazbu Pusté Rybné na Turnov a naopak.
Také lidé na Liberecku a
Jablonecku neprožívají souvislost se severočeskou pánevní oblastí nijak. Dokonce
ani negativně ne: jako znečišťovatele svého ovzduší je příliš nevnímají,
částečně i proto , že mají své lokální mnohem blíže, v Polsku a Německu.
4) Mrazí mne z teze, že když jeden poníží druhého, není to tak špatné, protože
aspoň jeden je spokojen. Jestli to bude pravidlem i pro Kosovo, nebo pro Kurdy,
Bůh potěš. Aplikace v kriminalistice by byla zajímavá: zjistilo by se, že
trestné činy vlastně vůbec nejsou, a dost by se ušetřilo.
5) Uspokojení z rozšíření kontrolovaného území na úkor někoho je pocit velmi
reálný a jeho vliv na společnost nikdo rozumný nepopře. Rozdíl je v kulturách
páně Stroehleinově a mojí - oč řidčeji je to trnutí přítomno v české minulosti
o to častěji v americké. Volnost, s jakou se Češi a Moravané smířili s
emancipací Slovenska, je toho důkazem. Ve Státech by v podobných případech,
pokud by došlo k praktickým krokům vyhlášení suverenity , asi zasahovala
Národní garda . Našinci podobné zadostiučinění znají také, pořád ale ještě i
největší šovinisté jsou schopni mravně odlišit či aspoň připustit rozdíl
uspokojení z jakžtakž vyrovnaného vypořádání od výše zmíněného anšlusorgasmu.
(Sama Arizona je čítankovým příkladem realizace zmíněného pocitu jako by
zábor po vyhrané válce v r. 1848 nestačil, bylo nutno dokoupit ještě oblast
jižně od Gily osídlenou jen Mexičany a Indiány Gadsden's purchase se ta
událost nazývá. Byla bohatá na stříbro a měď. Pro Mexičany celoživotní trauma .)
K častým obavám z rozbití : právě udělení individuálních, menšinových
skupinových a těm podobných práv je nejlepší cestou ke skutečnému sjednocení.
Podnikání - a teď mám na mysli to s kladnou konotací - a rozumná spolupráce
(neziskových a rozpočtových organizací) svou věcností a z toho plynoucími
přesahem a univerzalitou přirozeně spojí to, co spojitelné je, (a nemusí to
být vždy cestou organizační fúze), a ponechá to, co má být ponecháno.
Podmínky
na začátek se ale stanovit musí. A já myslím , že schválený návrh VÚSC je dobrý
tím, že vyhovuje doporučení, kterým bych rád kontroval arizonskému úsloví:
Unjust or improper? Improve it! (Nevhodné či nespravedlivé? Zlepšete to!)
(Arizoňané, které znám z internetu, sice toto úsloví neznají, protože je to
moje parafráze, nicméně se někteří z nich v jeho duchu chovají a inspirovali mne
k jeho vyslovení. Nesprávná klasifikace kosterních pozůstatků a vykopávek z
pohřebišť k jednotlivým kmenům v důsledku mylného řazení některých skupin Yumů
(kmen Yavapai) a Maricopů k společenstvím Apačů na základě dočasných
historických aliancí, vytvořilo zajímavou kauzu a je dnes napravováno.
Zájemcům
mohu poslat článek "Inventory and Assessment of Human Remains Potentially
Related to the Apache and Yavapai Tribes in the National Museum of
Natural History". Případ se mi otevřel, když jsem na AltaVistě začal hledat
heslo Yavapai- to jsem byl překvapen, co zafixovaných věcí v Arizoně bylo "fixed"
tím, že je "odfixovali"! Yes, it is a pun, juego de palabras, amigo, trpká
slovní hříčka)
Jiří Kouba