K urážce 10 % voličů, které se měl dopustit Václav Havel,
když nepozval do Lán zástupce komunistů
Ferdinand
Hodnotit komunisty jako stranu, která se "dosud neomluvila" zdá se mi
býti poněkud shovívavé.
Přesnější by bylo hodnotit KSČM jako stranu, která dosud veřejně vyhrožuje
zbytku republiky proletářskou revolucí. Viz televizní diskuse mezi panem
Ledvinou a Grebeníčkem (nekamenujte mne, byl-li to snad Ransdorf, bylo
to již před nejméně dvěma léty). Ten tehdy veřejně prohlasil, že tam, kde
je program KSČM v rozporu s Marxovým Manifestem, přednost ma manifest.
Včetně oné pasáže o diktatuře proletariátu.
Trestné je nejen samo spachani jistého činu a jeho připrava, ale již
vyhrožování trestným činem. Zde by mohlo jít (právnící mne jistě doplní)
přinejmenším o vyhrožování trestným činem loupeže (tj. násilím se zmocnit
cizí věci) a omezování osobní svobody. Úmyslně vynechávám paragrafy
určené k ochraně demokokratického zřízení, ač je z historických zkušeností
zřejmé, že svoboda slova a shromažďování jsou s diktaturou proletariátu
neslučitelné.
Můžete se samozřejmě ohradit, že v Manifestu není nic o justičních vraždách
a krádežích. Že ta příští proletářská revoluce bude spravedlivá, nekrvavá,
zkrátka vzorná. Historie tomu nenasvědčuje, ale jak říkám, máte na to právo.
Důležité je, že vedoucí představitelé KSČM se v tomto ohledu halí do tajemného
mlčení.
Když si to shrneme: jedna strana nepokrytě vyhrožuje zbytku národa,
prezident republiky si její zástupce dovolí nepozvat na schůzku do Lán,
a už to má být "urážkou 10% voličů". Dovolím si od právníků vypůjčit jiný
termín: "přiměřená sebeobrana".
Převeďme si problém do běžného života: pokud si chyceného a usvědčeného
násilníka nepozvu k sobě do bytu, může se cítit uražen? Podotýkám, že jakákoliv
podobnost s konkrétními osobami či organizacemi je čistě náhodná.
Ještě pár slov k onomu srovnání ČR a "poloautoritářských států". Jistě
se mnou budete souhlasit, že každá svoboda má své mantinely, otázka je
jak široké. Například můžeme pozavírat jakýkolliv náznak opozice do kriminálu.
Nabo můžeme opozici různě šikanovat, jak se to dělo za starého Bacha. Nebo
můžeme nepozvat KSČM na schůzku s prezidentem. Nebo můžeme vtipně využít
jejich 10 či 15% křesel ve sněmovně k sestavení koalice. Nebo této straně
můžeme svěřit ministerstvo vnitra a obrany...
Ptám se tedy vážně, ne jen řečnicky, kde by naše politická tolerance
měla mít své mantinely?
Poznámka JČ: To je důležitá otázka. Z anglosaského pohledu nemohu než opakovat: nemůžete to mít zároveň dvojí. Pokud se KSČM účastní voleb a má poslance v parlamentu, nemůže činit prezident mezi touto parlamentní stranou a jinými rozdíl. Pokud má česká veřejnost proti KSČM námitky, nechť tuto stranu zakáže - zbaví však práva vyjadřovat své názory 10 až 15 procent obyvatelstva. Znovu vážně varuji před zakazováním jakýchkoliv názorů.