Britské listy

Uzsi kolegium Deti Zeme dnes jmenem teto organizace vyjadrilo jednoznacnou podporu rozhodnuti ministra zivotniho prostredi Milose Kuzvarta vystoupit za zastaveni dostavby temelinske elektrarny. Domnivame se, ze je to rozumne rozhodnuti jak z hlediska ekonomickeho, tak z pohledu na ekologicka rizika provozu jaderne elektrarny v Temeline. Zasadnim problemem je to, ze dosud neni vyreseno nakladani s vysoce radioaktivnim odpadem jadernymi elektrarnami produkovanym.

Za chimerickou povazujeme vizi statu zavisleho na provozu jadernych elektraren (tedy po dostavbe Temelina jeste dalsich jadernych bloku), kterou prosazuje ministr Gregr a jeho poradci. Tato idea nas vraci do dob komunistickych vlad, kdy se u nas za cenu znacneho poskozeni zivotniho prostredi tezil uran i pro dalsi staty tehdejsiho "socialistickeho tabora". V souladu s tim je prave i predstava obnoveni tezby uranu.

Jiz v roce 1993, kdy se jednalo o dostavbe Temelina na urovni vlady Deti Zeme poukazovaly na ekonomicka rizika dostavby, provozu a nasledne nutne likvidace doslouzile jaderne elektrarny. Ve Spojenych statech upustili od pokracovani v planech na vystavbu dalsich jadernych elektraren. Vedli je k tomu, jednak rizika jejich provozu (bylo to v souvislosti s havarii v elektrarne Three Mile Island), a jednak ekonomicka riskantnost. Ze slo o rozumne rozhodnuti se ukazalo v dobe, kdy jednotlive elektrarenske spolecnosti musely zacit rozebirat jaderne elektrarny, ktere doslouzily. Ukazalo se totiz, ze naklady na jejich rozebrani vyrazne prevysuji sumy, s nimiz firmy puvodne pocitaly. Dosahly totiz v jednotlivych pripadech az 150 % nakladu na vystavbu elektraren. Dobre to dokumentuji fakta zverejnena ve Wall Street Journal 25. ledna 1993 (citace z clanku najdete v priloze k teto tiskove zprave).

PRILOHA - CITACE Z CLANKU R. JOHNSONA A A. DE ROUFIGNAC "JADERNE SPOLECNOSTI STOJI TVARI V TVAR EXTREMNIM NAKLADUM NA ROZEBRANI ATOMOVYCH ELEKTRAREN" ZVEREJNENEHO VE WALL STREET JOURNAL 25. LEDNA 1993

Postavit Fort St. Vrain, relativne malou jadernou elektrarnu s instalovanym vykonem 330 MW, stalo v roce 1970 224 milionu dolaru. Jeji bezpecne rozebrani prijde na 333 milionu dolaru. Podle dohody se statnimi dohliziteli budou odberatele elektriny pomahat splacet rozebrani elektrarny az do roku 2005.

U mnoha ze zbyvajicich 110 jadernych elektraren v USA se objevuje tentyz strasak - ze jejich uzavreni bude stat obrovske sumy, na ktere neni nikdo pripraven.

Setreni na vysluzbu

U.S. Nuclear Regulatory Commission (NRC, obdoba ceskeho Statniho uradu pro jadernou bezpecnost) pozaduje po podnicich, aby postupne nastradaly 135 milionu dolaru na kazdou z jejich jadernych elektraren, prave k pokryti nakladu na rozebrani (vladnim slangem "decommissioning"). Urednici z NRC ale pripousteji, ze tato suma je podstatne nizsi oproti tomu, kolik bude rozebrani stat ve skutecnosti. Rikaji, ze brzy svoje pozadavky rapidne zvysi.

Nejnovejsi studie Stanfordske univerzity doporucuje, aby vlastnici JE meli jiz nyni nasetreno celkem 33 miliard dolaru, ze kterych by financovaly jejich rozebrani, NRC ovsem odhaduje, ze bude zapotrebi suma ve vysi "pouhych" ctyr miliard dolaru.

Na zacatku tohoto mesice nahle oznamila sve plany uzavrit JE Trojan firma Portland General Electric Co. v Oregonu, ktera vlastni tuto elektrarnu ze 67.5 procent. V ten moment vsak podnikova pokladna obsahovala pouze 8% ze 488 milionu dolaru, odhadovanych jako jeji podil na rozebrani. Zbytek pozadovane sumy zkusi vyzdimat od zakazniku podle existujicich pravidel, coz bude trvat roky.