Zemřel Yehudi Menuhin
Minulý pátek zemřel ve věku 82 let v Berlíně fenomenální houslista Yehudi Menuhin. Jak napsal v sobotu deník Independent, "ve věku dvanácti let hrál Menuhin na housle tak, že to přimělo Einsteina, aby uvěřil v Boha. Ve věku dvaaosmdesáti let stále ještě dirigoval Menuhin koncerty na pódiích celého světa.
Menuhin zemřel na infarkt v jedné berlínské nemocnici, poté, co tam přicestoval, aby tam dirigoval Varšavský symfonický orchestr.
O víkendu Menuhinovi vyjadřovali svou poctu nejvýznamnější světoví představitelé. Menuhin totiž nebyl jen nejtalentovanější houslista, jaký kdy žil, ale zároveň velmi intenzívně podporoval humanitární kauzy a byl také pedagogem - z jeho školy v Británii vycházejí virtuózové.
Menuhin poprvé vystoupil veřejně na koncertě ve Spojených státech, když mu bylo sedm let. O pět let poté, v Berlíně, šel za ním po koncertě za jeviště Albert Einstein, objal ho a zvolal: "Teď už vím, že je v nebi Bůh!"
Menuhin byl nejznámější tím, že natočil definitivní nahrávky Beethovenových a Elgarových houslových koncertů. Několikrát seznámil Menuhin veřejnost s novými díly známých skladatelů. Například Béla Bartók napsal svou Sonátu pro housle pro Menuhina.
Menuhin žil v Londýně se svou druhou manželkou, baletkou Dianou Gouldovou, s níž měl dva syny. V roce 1965 dostal v Británii čestný šlechtický titul, ale mohl ho používat až po roce 1985, kdy se stal britským občanem. V roce 1993 byl v Británii povýšen do šlechtického stavu.
Ještě loni před vánocemi se Menuhin účastnil v Británii kampaně na podporu vyučování hudby v britských školách, neboť byl přesvědčen, že má hudba na společnost výrazně civilizující vliv.
Podle listu Guardian byl Menuhin "pozoruhodné zázračné dítě, které ovlivnilo celé generace houslistů - a ovlivňuje je i nadále obrovským množstvím nahrávek. Stal se celebritou, jejíž sláva šla daleko mimo hudební svět. Známy byly jeho názory, někdy kontroverzní, někdy výstřední, na všechno od míru na Blízkém východě až po organické potraviny a stav životního prostředí. Stal se svého druhu mýtickou osobností, jíž byli novináři fascinováni."
Menuhin se narodil v New Yorku ruským rodičům, kteří tam nedlouho předtím přicestovali z Palestiny. Brzo se přestěhovali do Kalifornie a Menuhinův tatínek tam učil hebrejštinu. Dvě Menihunovy sestry byly klavíristkami a jedna z nich Menuhina často doprovázela na jeho nahrávkách (zemřela na rakovinu v roce 1981).
Děti vyrůstali mimo normální svět, nechodily do školy a rodiče je vyučovali doma.
Ve věku tří let slyšel Yehudi hrát Louise Persingera, prvního houslistu sanfranciského symfonického orchestru, a požadoval vlastní housle. Měl obrovský talent, Persinger ho vyučoval a Menuhin uspořádal první koncert, když mu bylo sedm let.
Posléze ho vyučoval jeho celoživotní učitel, Georges Enesco, virtuózní rumunský houslista.
Na titulní stránky novin se Menuhin dostal ve věku 11 let, kdy koncertoval v newyorské Carnegie Hall. S newyorským symfonickým orchestrem tam hrál Beethovenův houslový koncert (pochybnosti orchestru před koncertem zvlášť prohloubila Menuhinova žádost, aby mu šéf orchestru naladil housle, protože nemá na utahování kolíčků dost sílu.)
Tento triumfální koncert vytvořil Menuhinovi jméno. Postupně si vytvořil široký repertoár a jezdil na turné, nejprve v Americe, pak po Evropě. Rodina se usadila ve Švýcarsku.
Spontánně nekonvenční přístup k hudbě projevoval Menuhin posléze i při své dirigentské práci. Hudebníci poznamenávali, že nemá Menuhin konvenční techniky, ale že je schopen hudebně proniknout do jádra skladby.
Během druhé světové války uspořádal Menuhin jako svůj příspěvek k válečnému úsilí 500 koncertů. Jeden tento koncert se konal v koncentračním táboře Belsenu, za přítomnosti skladatele Benjamina Brittena, tři týdny po jeho osvobození západními vojsky. Po zbytek života se k Menuhinovi hlásili vězňové z tohoto tábora a připomínali mu tento koncert.
Po válce prošel Menuhin tvůrčí o osobní krizí: jeho neustále zpochybňování vedlo k tomu, že objevil nedostatky ve své metodě hraní na housle, kterou se naučil, když byl zázračné dítě. Rozpadlo se mu také jeho první nešťastné manželství. V roce 1947 se podruhé oženil s baletkou Dianou Gouldovou. Od roku 1959 žil ve Velké Británii.
Menuhin se také záměrně choval kontroverzně. Po válce se stal prvním židovským umělcem, který hrál v Berlíně s berlínskou filharmonií. Kritizovali ho za to židé po celém světě, ale přesvědčivě se obhájil, že chtěl rehabilitovat německou hudbu a německého ducha.
Celý život energicky podporoval snášenlivost a mír - někdy na úkor své popularity. V konfliktu na Blízkém Východě například podpořil názory egyptského prezidenta Sadata. V Jihoafrické republice kritizoval apartheid a jako prezident Mezinárodní hudební rady UNESCO veřejně chválil k nelibosti Sovětského svazu Alexandra Solženicyna.
Menuhin považoval za jeden ze svých největších úspěchů to, že v Británii založil svou vlastní hudební školu.
(Yehudi Menuhin se narodil 22. dubna 1916, zemřel 12. března 1999.)
(Z britských tiskových zdrojů sestavil JČ.)
