Internetová žurnalistika - náhradní komunikace nebo něco víc?
Po počátečním nadšení z různých internetových novin, tj. novin, do kterých může kterýkoli jejich čtenář aktivně vstupovat formou příspěvku a vyslovit svůj názor na problém nebo diskutovat s dalšími čtenáři nebo přímo s autorem o daném námětu a spolupodílet se tak na vzniku něčeho, co by se dalo nazvat "živými" novinami (novinami s přímou vazbou na společenský, kulturní a politický život), jsem se postupně dopracoval k vystřízlivění z této euforie.
Když ponechám stranou výstřelky respondentů, kteří svým psaním do i-novin pouze ventilují nějaké své emoce a postoje - povětšinou záporné až nenávistné, či demagogické - viz svého času diskusní forum Neviditelného psa, tak je zde velká skupina lidí velmi kultivovaných, vzdělaných, s velmi dobrou vyjadřovací schopností,kteří často velmi fundovaně a s erudicí prezentují svůj názor (vědomosti a zkušenosti) na nějaký problém. K jejich názoru zaujímají postoj další čtenáři i-novin a diskuse mohutní a košatí. Posléze se všichni jaksi námětem unaví a tak diskuse odumře a diskutuje se zase o něčem jiném.
Kde je nějaké resumé všeho toho snažení? Kdo ho má vůbec udělat? A proč? Jakou to má vypovídací hodnotu? O čem to svědčí? Za jakým účelem jsme vynaložili svůj čas? Máme tomu všemu podsouvat nějaký vyšší smysl nebo se máme spokojit s pouhou možností prezentovat svoje názory? Přísluší to přispěvatelům (přispěvateli) se nad tím zamýšlet, nebo je to pouze na vydavatelích i-novin.
Že bychom tímto způsobem nahrazovali nám osobně chybějící komunikaci (a chybí nám vůbec?) nebo to je pro nás jediný možný způsob komunikace, který nám je umožněn, nebo kterého jsme schopni a ochotni se zúčastnit?
Nebo tímto způsobem vzniká, sice velmi pozvolně ale přece jenom, společenství lidí schopných a ochotných reflektovat svoji dobu, společnost. Není rozhodující, jaký mají tito lidé původ, kde žijí, jaké mají vzdělání, povolání, ale podstatné je to, že mají touhu a snahu prostřednictvím komunikace uchopit a pochopit realitu kolem sebe a tím si sobě, a snad i všem, kdo o to stojí, dát naději na jeji pozitivní změnu? Lze tímto způsobem hledat odpovědi na základní otázky - co chceme a jak toho můžeme dosáhnout? Může i takto vznikat občanská pospolitost určitého politického a společenského významu? Nebo to všechno je jenom taková virtuální hospoda, kde se všichni můžeme "pokecat" o všem, ani nám moc nevadí, že nás nikdo moc "neposlouchá"? Všem nám je to v podstatě "fuk". Tedy jakýsi druh relaxace a zbavování se stresu (z čehokoli).
Nebylo by od věci, aby každý přispěvatel dostal šanci na získání zpětné vazby od čtenářů svého příspěvku. Ideální formou by mohly být dotazníčky (viz novinky.cz), do kterých by si každý autor mohl naformulovat své otázky. Plno lidí se neumí nebo nechce vyjadřovat, ale věřím tomu, že každý si na přečtený článek (příspěvek) udělá nějaký svůj názor. Dotazníček by mohl mít i část otázek, které by si tam mohl přidat vydavatel i-novin. Tyto dotazníčky by se mohly docela dobře dát využít ke statistickému zjišťování postojů k určitým společenským a politickým dějům (nejsem sociolog ani politolog, ale rozhodně by tyto dotazníčky správně vyhodnocované přinesly přesnější obraz o stavu naší společnosti než různé průzkumy; konec konců by se i-noviny mohly pokoušet o podobné průzkumy založené na stejných otázkách, mohlo by to být docela zajímavé při porovnánívýsledků)
Svého času jsem napsal do Britských listů příspěvek "Nestydím se a nepohrdám". Ne že bych prahnul po nějaké odezvě, ale přesto mě zarazilo to, že jedinou odezvou byla diskuse vyprovokovaná ani ne tak obsahem článku jako poznámkou pana Čulíka uvedenou "pod čarou", tj. zda Zifčák byl agent-provokatér, který měl za úkol sehrát mrtvého studenta nebo to bylo tak, že se náhodou (?) ocitl v perzekuovaném davu a tam omdlel (?) z úleku nad tím, že se ho chystají"zmydlit" jeho uniformovaníkolegové. Ať to je jak chce, tak přece je podstatné to, že "mrtvola studenta" byla tou roznětkou, která dala události v roce 1989 do pohybu. Nebo se mýlím? Problém je v tom, že když přistoupíme na to, že "mrtvola studenta" byla naaranžována STB, pak z toho lze dovozovat i to, že i sám Listopad 1989 byl svým způsobem alespoň ve svém samém počátku provázen snahou STB o jeho aranžmá. Není opět rozhodující, jestli to aranžmá bylo původní nebo improvizace postavená na "náhodně omdlelém agentovi". Spojovat STB s Listopadem 89 se asi nehodí, v této souvislosti by se pak mohlo vše po Listopadu 89 jevit v jiném světle a ledacos by se pak mohlo i vysvětlit, včetně "prognostickoperestrojkové" změny vlastnictví, která vůbec nepřispěla k rozvoji českého hospodářství, spíš velmi naopak. Ale to jsou jenom spekulace.
Osobně beru svůj článek "Nestydím se a nepohrdám" v mnoha ohledech jako velmi kontroverzní a subjektivní, nemající oporu ve faktech, který je pouze založen na amatérské analýze a hodnocení společenské situace. Již jenom mnou navrhovaná východiska z krize poskytují dostatek materiálu k mému "sestřelení" a ono nic. I taková nehoráznost, jakou je návrh jakéhosi "generálního pardonu" pro všechny případy změny vlastnictví, kdy sice možná došlo k nepravostem a k porušení zákona, ale podniky svým novým vlastníkům efektivně fungují a přinášejí jim i celé společnosti prospěch, zůstala bez odezvy (vysvětluji si to buď vrozenou tolerantností čtenářů BL nebo tím, že se jedná z jejich hlediska o takový nesmysl, na který se nedá ani reagovat)
V souvislosti se svým článkem "Nestydím se a nepohrdám", kdybych měl možnost, bych položil např. tyto otázky (s odpovědí ano/ne):
Přispěla privatizace k efektivní změně vlastnictví?
Je položení důrazu na dodržování morálky a zákona možným východiskem z krize?
Věříte tomu, že agent STB Zifčák sehrál roli "mrtvého studenta"?
K článku " Internetová žurnalistika - náhradní komunikace nebo něco víc?" bych pak položil tyto otázky:
Poskytuje Vám internetová žurnalistika objektivnější pohled na dění ve společnosti než žurnalistika "fyzická"?
Je pro Vás internetová žurnalistika náhražkou komunikace?
Přispěje internetová žurnalistika ke vzniku občanské pospolitosti s určitým společenským a politickým významem?
Jan Martinek, Praha
