Krize v Evropské unii

Domácí český tisk informoval o základních faktech v této věci, zdá se mi, dostatečně, myslím, že je ale vhodné k tomu citovat pár názorů britského tisku:

Demokracie v Evropské unii

Jediná instituce Evropské unie, která vyšla z chaosu posledních dní s posílenou pověstí i posíleným vlivem je Evropský parlament, napsal ve čtvrtek 18. března 1999 deník Financial Times. Tato přímo volená sněmovna Evropské unie, která byla po léta terčem posměchu jako samolibá, plýtvající a víceméně bezmocná instituce, najednou ukázala, že má zuby. Hromadná rezignace Evropské komise, která najednou čelila hrozbě další kritiky za to, že nezabránila podvádění a špatnému řízení, je známkou dramatického přesunu moci od byrokratů k parlamentářům.

To je, argumentuje FT, životně důležitý a pozitivní krok v pokračujícím vývoji Evropské unie. Nedostatek demokratické kontroly nad bruselskou byrokracií a nad národními byrokraty, kteří vyjednávají postoje 15 členských států a v podstatě o nich rozhodují, byl nejzjevnější slabostí systému Evropské unie. Parlamentu se nyní podařilo pohnat nevolené úředníky k odpovědnosti. Ale ještě je před ním předlouhá cesta.

Zaprvé, poslanci Evropského parlamentu si musejí nejprve zamést před vlastním prahem. Příliš dlouho jim trvá, než omezí své vlastní extravagantní výdaje a než zavedou systematickou strukturu jmenování nových pracovníků a jejich povyšování. Všechno, co požadují od Evropské komise ohledně otevřenosti, povyšování lidí podle schopností (a nikoliv podle národnosti nebo podle osobní protekce) musí být zavedeno také v Evropském parlamentě. Dnes tomu tak ještě není, i když se na reformách pracuje.

Je to velmi důležité, protože Evropský parlament vbrzku získá velké nové pravomoci, z titulu amsterodamské smlouvy. Parlament bude muset být také daleko výkonnější při vypracovávání zpráv a při novelizaci zákonů, jinak se celý rozhodovací proces Evropské unie nenávratně zadře.

Také musejí poslanci Evropského parlamentu více pracovat s voliči, vejít u nich ve známost a přesvědčit je, že jejich práce i jejich funkce je pro voliče relevantní. Musejí voliče přesvědčit, aby šli v červnu k volbám do Evropského parlamentu. Jen tak mohou poslanci EP získat skutečný mandát a ústavní zuby, aby se mohl parlament stát institucí, která bude rovná jiným institucím EU.

Je to všechno vina Johna Majora

napsal ve středu 17. března deník Guardian.

John Major chtěl Evropskou komisi oslabit. Tak vybral do jejího čela Santera.

Margaret Thatcherová a John Major využívali všech možných příležitostí, aby zůstával Evropský parlament slabý, a aby daleko mocnější Rada ministrů EU se mu nemusela zodpovídat. Korupce je nevyhnutelným důsledkem demokratického vakua, píše Guardian.

Jak je možné, že se Santer prohlásil za "bělejšího než bílý?" Jak mohl dokonce říct, že je "ochoten zůstat ve funkci"? Od samotného začátku byl Santer vybrán jako prezident EU jen právě proto, že na tuto funkci nestačil - byl to niemand, od něhož se dalo očekávat, že nebude dělat nic.

Kdo ho vybral? Kdo trval na jeho jmenování? Byl to John Major, který chtěl oslabit Evropskou komisi po Delorsovi. Ostatní Evropa chtěla tvrdého a zkušeného belgického premiéra Jean-Luc Dehaena. Ale Major, kterého pronásledovali britští euroskeptici, byl rozhodnut odmítnout každého kandidáta, kterého si zvolila většina v Evropské unii, protože se obával "spiknutí, které chce vytvořit federální Evropu". Tak slabý a váhavý britský premiér způsobil, že byl šéfem komise pro Evropu zvolen Santer, muž, který odpovídal obrazu Johna Majora samotného.

Odsouzení celé instituce, ne-li celého evropského projektu

Pondělní zjištění, že bruselští komisaři jsou zkorumpovaní a nekompetentní, nebylo jen odsouzením protekčníků nahoře, kteří kradli do vlastních kapes a falšovali výkazy výdajů, píše na jiném místě Guardianu ve středu 17. března Jonathan Freedland. Bylo to odsouzení celé instituce, pro niž tito lidé pracovali, ne-li celého evropského projektu.

Že jde o skutečně závažný problém, vyšlo najevo z toho, jak vinní reagovali. Normálním pravidlem hry je to, že se politikové vyhýbají vině, pokud mohou, až do té doby, když už pro ně není možné přežít, a tak rezignují. V neobyčejné ukázce politické drzosti tento týden bruselské politbyro tuto zvyklost obrátilo. Odstoupili o půlnoci, a předseda komise pak o několik hodin později oznámil, že on sám je nevinen a Edith Cressonová - ta ženská, která si z oficiálních zdrojů platila jasnovidce a zubaře - odmítla připustit, že je vinna něčím víc, než že byla trochu "neopatrná". V Evropě, jak se zdá, politikové nejprve rezignují, a pak všechno popřou.

Avšak hlavní, velmi závažný problém Evropské unie leží jinde, pokračuje Freeedland. Jádrem problému je to, že Evropská unie selhává při dvou základních zkouškách každé politické instituce. Není totiž ani efektivní, ani demokratická. To, co dělá, nedělá dobře, ani nezastupuje lidi, jejichž peníze utrácí.

Evropská unie opakovaně selhala ve snaze vytvořit systematickou obrannou a zahraniční politiku v reakci na opakované krize na Balkáně. Problém museli vyřešit Američané. Ještě horší je Jednotná zemědělská politika EU. Skoro celý svět dnes souhlasí, že je tato politika v troskách, je to absurdně zastaralá politika dotací pro zemědělce. Avšak tato politika stále pokračuje a odčerpává polovinu rozpočtu Evropské unie. ještě minulý týden EU znovu selhala při pokusu vyřešit tento problém. Ochromení, to je typickým znakem postojů Evropské unie.

Vyžeňte bruselské podvodníky a  byrokraty, kteří selhali

míní ve středu 17. března deník Independent.

"Začíná být obtížné najít v Evropské komisi vůbec někoho, kdo by měl sebemenší pocit odpovědnosti."

Každému rozumnému občanu Evropy, který si přečte tuto větu i celou zprávu "moudrých mužů" o ústředí Evropské unie, musí být odpuštěno, dojde-li k názoru, že se dostal k vrcholu byrokratické arogance. Jacques Santer ovšem pokrčil nad zprávou "moudrých mužů" rameny a odmítl ji jako "nevyváženou": "Zdůrazňuji s velkým zadostiučiněním, že jsem bělejší než bílý, což mi samozřejmě poskytuje zadostiučinění." To je člověk, který byl sám ve zprávě jmenován jako osoba, která "neprojevila vůbec žádný zájem" o vlastní bezpečnostní úřad, který měl odstraňovat podvádění a špatné řízení, o nichž zpráva svědčí.

Všichni komisaři musejí sdílet společnou politickou odpovědnost a přijmout, že stáli v čele organizace, která byla nyní odhalena jako nefunkční a svou podstatou zkorumpovaná. Musejí všichni odejít.

Korupci nelze tolerovat a spravedlnost vyžaduje, aby ti, kdo jsou za ni odpovědni, byli potrestáni. Je také nutné ukázat, že tresty za selhání v takto obrovském měřítku musejí být okamžité a bolestivé, nikoliv jen teoretické.

Evropa potřebuje skutečné státníky, kteří budou schopni řešit obrovské problémy, které leží před námi. Také je zapotřebí, aby bylo samolibou kulturou ústředí EU řádně zatřepáno.

Je načase vyvézt na smetiště evropské haraburdí.

Evropská unie je a byla dosud dostatečně velkým úspěchem, aby dokázala přijmout kritiku od přátel, napsal ve čtvrtek 18. března deník Guardian. Nyní, když EU čelí největší ústavní krizi od samotného počátku, je důležité si uvědomit, že je to také nejlepší příležitost EU pro reformu. Hromadné odstoupení všech komisařů by se mohlo stát katalyzátorem k tomu, aby se Evropská unie stala demokratickým tělesem, které se musí zodpovídat voličům tak, jak je to vhodné pro dvacáté století.

Generální ředitel každého oddělení ústředí EU by měl být vetován Evropským parlamentem. Jejichž činnost by měly bedlivě kriticky sledovat parlamentní výbory. A proč by neměl být prezident Evropské unie také přímo volen (parlament by mohl jeho volbu vetovat)? Takový prezident by ovšem měl automaticky větší legitimitu než ostatní komisaři EU a možná by chtěl jmenovat vlastní kabinet. Je to možná nepraktické, ale alespoň by to vyvolalo debatu, o tom, o jaké politice by se mělo rozhodovat na federální úrovni (o obraně? o zahraniční politice?) a co by mělo být ponecháno na starost národním vládám jednotlivých členských zemí (zemědělství?)

Pokud chtějí poslanci Evropského parlamentu přesvědčit vnější svět, že skutečně dochází ke změnám, mocným signálem v tom smyslu by bylo, kdyby byla zrušena absurdní praxe, že parlament zasedá na dvou místech, v Bruselu a ve Štrasburku. To je totiž živoucí památník špinavějších aspektů volební politky "sudů s vepřovým", kterou praktikuje Evropská unie - parlament musel mít dvě sídla, aby byl uspokojen místní nacionalismus. Parlament by měl být v Bruselu. Pokud Francie skutečně vyžaduje, aby občas Evropský parlament zasedal na jejím území, aby to posílilo její ekonomiku, měla by hradit celý účet přesunování parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem, který dosahuje 50 miliónů liber ročně, sama.