Letecké údery na Bělehrad, krize v táborech
Z hlavních večerních zpráv televize BBC v úterý 27. dubna 1999
NATO v úterý konstatovalo, že útoky, které byly proti Jugoslávii dosud realizovány, byly pouze zlomkem toho, co má teprve přijít, a že se smyčka kolem Bělehradu stahuje Vrchní velitel aliance generál Wesley Clark uvedl, že nyní má třikrát tolik útočních letadel, než na začátku kampaně. John Simpson v Bělehradu se byl podívat na další škody, způsobené rozhlasové a televizní infrastruktuře.
John Simpson (tentokráte už jen telefonem, komentář k reportážním záběrům z Bělehradu): Byla to, NATO zřejmě dospělo k názoru, dosud nedokončená věc. Věžák Ušče byla zasažena před šesti dny, ale vysílací věž na střeše ještě stále. V jednu hodinu v noci z pondělí na úterý byl vysílač zasažen. Střela letěla nízko nad naším hotelem nedaleko. Za denního světla bylo jasné, jak přesný to byl útok. Před týdnem z věžáku vysílaly čtyři rozhlasové a čtyři televizní stanice, všechny těsně spojeny s prezidentem Miloševičem a jeho rodinou.
NATO na něho vyvíjí silný tlak. Ale vznikají snad v prezidentově postoji trhliny? Klíčovou osobou je v současnosti Vuk Draškovič. Po dobu devíti let byl ostrým odpůrcem prezidenta Miloševiče. Pak před čtvrt rokem přijal funkci náměstka premiéra. Draškovič byl vždycky dosti otevřený a za posledních několik dní hovoří otevřeněji. V úterý nepřímo doporučoval řešení konfliktu: mírové sbory OSN pro Kosovo, jejichž součástí by byla vojska NATO:
Vuk Draškovič: Není důvodu odmítat přítomnost OSN v Kosovu. Vlajka OSN je vlajka našeho světa. Jsme součástí tohoto světa.
John Simpson: Není jasné, jestli je to skutečně nezávislý hlas, anebo jestli sám prezident Miloševič chce, aby tyto názory Draškovič vyjadřoval. Sám Miloševič oslavoval tradičním způsobem jugoslávský státní svátek (kladení věnců). Miloševič je velmi chytrý politický manipulátor. Možná nechává Draškoviče, aby hovořil o vyslání vojsk OSN, aby došlo k zastavení bombardování. Ale politická opozice se nyní v Bělehradě začíná projevovat. Během posledního měsíce bylo Miloševičovo postavení naprosto solidní. Teď se to možná začíná měnit.
Krize v uprchlických táborech
Spojené národy varují, že v uprchlických táborech v zemích, sousedících s Kosovem, hrozí krize, protože jsou přeplněny k prasknutí. Další tisíce lidí přicházejí z Kosova. Další 4000 přišly za poslední dva dny do bývalé jugoslávské republiky Makedonie a do Albánie v pondělí večer přešlo 400 lidí. Znepokojujícím způsobem znovu svědčí o znásilňování srbskými vojáky. Hovoří o tom Jeremy Bowen v Kukesi:
Jeremy Bowen: Ženy z vesničky Dragošina přešly hranici do Albánie. Vyprávějí strašlivé příběhy. (Záběr plačících, přicházejících žen a dětí.) Byly vyčerpány a plakaly po pěti nocích hrůzy a bolesti.
Uvedly, že poté, co přijely do jejich vesnice srbští vojáci a srbská policie, asi 300 žen a jejich dětí bylo uzamčeno ve třech domech. Asi 10 starých mužů bylo umístěno do čtvrtého domu. Jejich manželé a bratři, muži vojenského věku, už předtím uprchli do hor. Ženy se domnívají, že staří muži byli usmrceni.
Ženy byly dopraveny do uprchlického tábora v Kukesi. Když humanitární pracovníci rozdávali jejich dětem pyžama, ženy začaly mluvit.
Vyprávěly, že po tři noci přicházeli Srbové do suterénů domů, svítili ženám do tváře baterkami, hledali mladé ženy a odváděli je pryč. Nechtěli, abychom uvedli, jak se jmenují, ale některé z nich byly ochotny mluvit - o tom, že byly znásilněny.
Tato mladá žena uvedla, že si přikryla obličej dekou, ale stejně jí vybrali. V kanceláři velitele jí donutili dva policisté, aby se svlékla, dali jí kosmetiku a řekli jí, aby se nalíčila. Pak dělali mnoho špatných věcí, řekla.
Jeremy Bowen: "V Bosně spáchali Srbové mnoho sexuálních zločinů proti ženám. Stalo se jí snad něco podobného?"
Někteří příbuzní, kterým se podařilo uprchnout předtím, přišli do tábora, a byli zděšeni, když slyšeli, co se dělo v jejich vesnici.
Tato žena konstatovala, že byla nucena namířenými zbraněmi, aby se svlékla do naha. "Tolik jsem se styděla," řekla. "Ale co jsem mohla dělat. Místnost byla plná mužů. Neví, kolik jich tam bylo. Když byla nahá, musela jim roznášet alkohol. Uvádí, že byla znásilněna a ostatní přihlíželi. Jinou ženu, řekla, tam drželi daleko déle a zacházeli s ní ještě hůř. Řekla, že zná tři vdané ženy a dvě mladé dívky, které byly znásilněny.
Nezávislí pracovníci organizací, bránících lidská práva, hovoří s ní i s ostatními. Tak jako BBC, i oni slyší tytéž historky znovu a znovu.
Penelope Lewis, UNICEF: Všichni konstatují, že nikdy nezaznamenali tolik systematických svědectví sexuálního znásilnění tak velkého počtu žen.
Jeremy Bowen: Této rodině se podařilo zachránit několik fotografií. Všechno ostatní jim bylo ukradeno. Většina lidí v táboře mají stejné příjmení a jsou členové téhož klanu. Život, který vedli v Dragošině, byl zničen.
Ženy svědčí všechny velmi podobně o tom, co se stalo. Není pochyb o tom, že silně trpěly. Mluvíme o jedné vesnici, tak malé, že ani není na některých mapách. Nemáme ještě odpověď na otázku, kolik žen v kolika vesnicích a městech v Kosovu byli obětí stejných zločinů.
