Podrobnosti: případ Karel Mašita versus ČR
Vysvětlení k nálezu Ústavního soudu ČR z 5. května 1999
Jak již Britské listy informovaly, ve středu 5. května 1999 na Ústavním
soudu České republiky v Brně, v prvním patře, místnosti č. 151, byla
projednána ústavní stížnost bývalého rockového hudebníka a nyní novináře a
zmocněnce Artfora - Jazzové sekce Karla Mašity ve věci odškodnění za
nezákonné zbavení osobní svobody proti rozsudkům Městského soudu v Praze z 23. června 1998 a Obvodního soudu pro Prahu 2 z 19. listopadu 1997.
Vedlejším učastníkem (jako žalovaná strana v posuzovaném sporu) za Českou
republiko bylo její Ministerstvo spravedlnosti.
Předmět sporu byl v tom, že
nynější státní správa a soudy odmítly odškodnit Karla Mašitu za jeho
nezákonné věznění, které mu způsobila komunistická justice perzekucí a nezákoným vězněním od února 1968 do poloviny května 1968,
nezákonným vězněním v letech 1974 až 1975 a uložením ochranných opatření od roku 1975 do roku 1990.
Detailněji jde o toto:
Dne 18. února 1968 se devatenáctiletý Mašita vrátil do svého bydliště v
Praze se svoji rockovou skupinou The Flowers Childrens z delšího zájezdu po
Východních Čechách. Byl kapelníkem této skupiny, kde jako doprovodný
kytarista a zpěvák působil později populární Jiří Schelinger. Ihned po svém
návratu byl pan Mašita zatčen tehdejší Veřejnou bezpečností a po celodenním pobytu na služebně VB byl obviněn z příživnictví, neboť nebyl v tzv. řádném
pracovním poměru, a obvodní prokurátorka pro Prahu 4 JUDr. Jitka Erbertová
na něj uvalila vyšetřovací vazbu. Mašitovu obhajobu, že pro komunistický
režim tolik nutný tzv. řádný pracovní poměr se snažil najít a že se chystal
přejít jako profesionální hudebník pod příslušnou státní zprostředkovací
agenturu, prokurátorka neuznala a Mašita zůstal ve vazbě do 15. května 1968.
To už na něj byla podána obžaloba pro příživnictví Obvodnímu soudu pro Prahu
4. Ten ji projednal v květnu 1968, Mašitovu obhajobu rovněž neuznal a
odsoudil ho na pět měsíců odnětí svobody s podmínečným odkladem na dva roky,
příčemž tři měsíce ve vazbě označil soud jako varování pro pana Mašitu.
Jelikož toto odsouzení bylo vzhledem k amnestii prezidenta republiky
armádního generála Ludvíka Svobody z 9. května 1968 ihned zahlazeno a jeho
advokátka JUDr. Jana Kandová (dnes soudkyně Městského soudu v Praze) mu
radila, aby se neodvolával, Mašita jí uposlechl a dál se tímto odsouzením
nezabýval.
Právě probíhal tzv. "obrodný proces", Mašita se v různých
kapelách dál věnoval rockové hudbě, kterou však zhruba od roku 1971 tehdejší
normalizační režim razantně likvidoval (z té doby stal se mezinárodně
nejznámnějším případ pražské skupiny "The Plastic People of The Universe").
Na jaře roku 1974 VB opět Mašitu obvinila z přiživniství, neboť s rockovou
hudbou musel skončit ,a jelikož měl nabídku na dlouhodobé hudební komerční
angažmá do Norska od Jaroslava Mejzlíka - vedoucího jedné kapely, kterou
zprostředkovávala státní umělecká agentura Pragokoncert, opět neměl tzv.
řádné zaměstnání a pracoval jen příležitostně, mimo jiné i jako manažer tehdy
mezi mládeží velmi oblíbené jazzrockové skupiny Jazz Q Praha Martina
Kratochvíla; tehdy se Mašita také přihlásil do Jazzové sekce Svazu hudebníků
ČSR.
Při obvinění jeden policista výslovně Mašitovi přiznal, že
pravým účelem tohoto obvinění je dostat ho pryč z kultury.
V tomto trestním
řízení se Mašita hájil tím, že měl dost vlastních prostředků k obživě, že si
jen půjčil 1 300 Kč, které však řádně vrátil, a že mimoto publikoval několik
článků o moderní hudbě v celostátních denících. Tehdy se oženil a měl proto
zájem zabezbečit svoji rodinu. O angažmá v Norsku raději před komunistickou
policíí vůbec nemluvil. Byl přesvědčen, že obžaloba podaná Obvodnímu soudu
pro Prahu 4 není oprávněná.
Tuto obhajobu však soud opět ignoroval a Mašitu
odsoudil k deseti měsícům odnětí svobody nepodmíněně a navíc mu uložil
ochranný dohled na dva roky po propuštění z věznice.
Mašita se proti tomu
okamžitě odvolal, avšak Městský soud v Praze jeho odvolání zcela zamítl.
Když o tom informoval kapelníka Mejzlíka, ten proto svoji nabídku zrušil.
Uložených deset měsíců ve věznici Mašita odpykal celé a pak se musel začít
podrobovat ochrannému dohledu, který, jak mu policisté opakovaně
zdůrazňovali, měl za cíl Mašitovu společenskou difamaci.
Krátce po
propuštění z věznice bylo Mašitovo manželství rozvedeno; jeho právním
zástupcem v tomto rozvodu byl tehdejší advokát a nynější ministr
spravedlnosti Otakar Motejl.
Po návratu z věznice byl Mašitovi okamžitě
policíí odebrán cestovní pas a on se musel několikrát týdně pravidelně
hlásit na policii, která pak u něj bez jakéhokoli dalšího povolení prováděla
velmi časté zejména noční domovní prohlídky, a musel snášet celé série
jiných nehorázností policie vůči sobě, včetně zabavování všech svých
písemností, poznámek a jiných osobních věcí.
Mašita tenkrát pravidelně
publikoval články, rozhovory, recenze a reportáže o moderní hudbě v řadě
celostátních periodik - např. Mladá fronta, Práce, Mladý svět, Čsl. voják a
další.
Proto občas jezdil mimo své trvalé bydliště v Praze, čímž porušoval
ochranný dohled a byl za to opět zatčen a odsouzen na další tři měsíce do
věznice.
Policie přitom několikrát upozorňovala redakce, že Mašita je
protisocialistický živel a že by neměly tisknout jeho práce, takže pak byl
nucen publikovat pod cizími jmény.
V prosinci 1976 byl Mašita opět zatčen
pro neplnění ochranného dohledu a byla mu soudem nařízena ochranná
psychiatrická léčba, kterou soud zrušil až koncem roku 1990.
V roce 1990 byl po politickém převratu v Československu zrušen tr. čin
příživnictví a vstoupil v platnost zákon o soudní rehabilitaci, na
"příživnictví" ale jaksi zapomněl.
Přesto Mašita ihned podal u Obvodního
soudu pro Prahu 4 žádost o obnovu trestních řízení v těchto věcech, ale ten
ji v dubnu 1991 zamítl a odvolací soud to potvrdil. Po účinnosti zákona o
protiprávnosti komunistického režimu v roce 1993 Mašita znovu požádal o
soudní přezkum těchto věcí, opět marně.
Proto v roce 1994 vyzval ministra
spravedlnosti Jiřího Nováka k podání stížností pro porušení zákona, který je
podal až v březnu roku 1996.
V dubnu 1996 je projednal Nejvyšší soud ČR v
Brně, který rozhodl, že ve všech těchto případech byl porušen zákon v
neprospěch pana Mašity, původní rozsudky zrušil a Mašitu s konečnou
platností zcela zprostil uvedených obžalob.
Po obdržení těchto rozhodnutí
Mašita požádal Ministerstvo spravedlnosti o řádné odškodnění, které pro
značné časově prodlení nabídl vyplatit dle v té době statisticky podloženého
průměrného měsíčního výdělku.
To však Ministerstvo spravedlnosti odmítlo a
odkázalo Mašitu na možnost podání žaloby v občanskoprávním řízení.
Mašita ji
proto podal a uplatnil v ní ušlý příjem za zmaření hudební činnosti v roce
1968 - vzhledem k současným platovým poměrům v částce 60 000 Kč (toto
zmaření potvrdili i svědci při soudním projednávání).
Roky 1974 až 1977 za
podpory svědeckých výpovědí vyčíslil částkou ušlého příjmu 420 000 norských
korun (za věznění i za ochranný dohled do konce roku 1977) a za ochranné
psychitrické léčení až konce roku 1990 požádal o vyplacení odškodňovací
částky 310 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud příslušný v této věci
a následně i Městský soud v Praze mu ale proto, že nemohl své nároky doložit
také písemnými doklady z let 1968 a 1974 - 1977, žádné odškodnění
nepřiznaly.
Mašita však na svém odškodnění trval, neboť dle jeho názoru oba
soudy projednaly tyto jeho nároky velmi povrchně a bez ohledu na značné
prodlení celé věci (teprve doručením osvobozujících rozsudků Nejvyššího
soudu z dubna 1996 totiž mohl tyto nároky uplatnit).
A také je peřesvědčen,
že už žijeme v právním státě, v němž už přece není možné někoho téměř
třicet let nezákonně kriminalizovat a když nakonec prokáže svoji nevinu, nijak ho za to neodškodnit a zneužit k tomu fakt, že státní moc mezitím
všechny dokumenty skartovala.
Mašita svoji ústavní stížnost opřel o Listinu základních práv a svobod, o
Všeobecnou deklaraci lidských práv a o mezinárodní pakty o občanských,
politických, kulturních, hospodářských a sociálních právech, které Česká
republika ratifikovala, které jsou dle čl. 10 Ústavy ČR nadřazeny českým
zákonům a které proto soudy nesmějí ignorovat.
Ústavní soud tyto argumenty
při veřejném jednání 5. května 1999 uznal a zamítavé rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze svým nálezem zrušil. Dále pak
rozhodl, že státní moc musí pana Mašitu odškodnit tak, jako kdyby nebyl
politicky perzekvovaným hudebníkem, tedy jako by bez problémů byl výdělečně
činný v zahraničí.
Ústavní soud také vytkl soudům a Ministerstvu
spravedlnosti jejich nepřítomnost při projednávání této věci a soudce -
zpravodaj Antoním Procházka poté novinářům sdělil, že takováto ignorace
dokazuje laxní přístup soudů i státní moci k závažným právním problémům.
U tohoto jednání byly přítomny štáby České televize a nejsledovanější TV
Nova, Česká tisková kancelář, redaktoři nejčtenějších celostátních deníků
Mladá fronta Dnes a Právo, dále deníků Zemské noviny a Slovo, moravského
deníku Rovnost a řada novinářů z dalších deníků a časopisů.
Těm pan Mašita
po vyhlášení nálezu sdělil potěšení svým vítězstvím nad státní byrokracií a
též prohlásil, že část peněz z tohoto odškodnění využije k delšímu
"psychicky ozdravnému" pobytu ve Velké Británi - nejprve v Londýně, pár
týdnů v kraji "psa baskervillského" v jihozápadní Anglii a hlavně ve
Skotsku.
Účinnost nálezu nastane doručením jeho písemného vyhotovení panu Mašitovi,
uvedeným soudům a Ministerstvu spravedlnosti ČR a jeho zveřejněním ve Sbírce
zákonů.