Přítel, který se vrátil
Pavel Vršovický, Tvar č. 1/1999
K udělení Ceny poroty za překladový slovník Josefu Fronkovi. V soutěži Slovník roku 1999 získal cenu poroty Josef Fronek z katedry slavistiky na Glasgow University za svůj Anglicko-český a česko-anglický slovník, LEDA, Voznice, 1998.
Člověk přijede do města, jehož nápisům, plakátům, pouličním hovorům, dopravním hlášením ani jídelním lístkům proti všemu očekávání nerozumí. Takový člověk potřebuje průvodce.
Já měl štěstí, že jsem ho v mírné londýnské zimě roku 1997 měl. Byl vždy tam, kde jsem byl já, poslouchal se mnou metropolitní zpravodajství o znásilněních, o minimální mzdě, o volebních vyhlídkách i skandálech pánů poslanců, sedal se mnou mezi regály univerzitní knihovny ve věži, která se tak podobá dominantě pražského hotelu Internacional a sovětské imperiální architektuře vůbec, že proti jejímu zpodobení na oficiálním logu fakulty slovanských studií svolalo studentstvo protestní demonstraci, procházel se po nábřeží velmi široké a temné Temže od kotviště jedné lodi Jejího Veličenstva ke kotvišti dalšímu, vodil od parku k parku, objasňoval mi křesťanskou víru a fotbalovou taktiku Španělů Ignatia a Alvara, Japonce Akiry či Ekvádorce Manuela, vysvětloval poezii Karla Hlaváčka, dramatiku Viktora Dyka, prózu Julia Zeyera, pomazánku v obložených chlebech, nečeské rozdíly v pivech a jabčácích, překládal interaktivní komentář k Tizianovi a Blakovi v Národní galérii.
Za tu dobu se nemohl z pouhého průvodce nestat mým přítelem, zvláště když prokázal, že je dokonce vtipnějším společníkem na protáhlá nedělní odpoledne i všední večery než obyčejný román. Za odměnu jsem si ho hleděl, takže dodnes stojí na mém stole zachovalý, modro-černo-bílo-červený Anglicko-český slovník s nejnovějšími výrazy, dílo Josefa Fronka.
To, co jsem tu o něm napsal, není nadsazeno. Přivezl jsem si tehdy více slovníků a další zkusil na místě. Slovník Fronkův, nejobsáhlejší z jednosvazkových, s výborně popsanými významovými odstíny a vazbami slov, s rozpuštěnou příručkou frazeologie uvnitř, mne na rozdíl od nich nikdy nenechal na holičkách, ať jsem hledal, co jsem hledal, od biblismů přes literárně-kritické výrazivo ze stránek Times Literary Supplement po obscénní tzv. čtyřpísmenná slova nebo teenagerské větičky z víkendových rubrik pro Diskolondýňany.
Jednu věc jsem však ani příteli nejužitečnějšímu nemohl odpustit. Že je tak zoufale jednostranný. Že když mám něco napsat a hledám slovo, musím ho vylovit odjinud, a pak teprve mi přítel poradí, zda a jak snad do věty sedne. Patří k mým nejhezčím, přímo vánočním zážitkům, že svazek na mém stole dostal o něco většího, bílo-červeno-černo-modrého druha. Že se mi přítel vrátil umocněn, jako vytoužený oboustranný Fronkův Anglicko-český a česko-anglický slovník, i tentokrát vydán jazykářským nakladatelstvím Leda. Asi jsem se neměl stydět a měl ho jmenovat jako knihu roku 1998: vítanější přírůstek jsem na stůl už dlouho nezískal.
