NATO čelí novému nepříteli. Je jím čas

Toto je shrnutí článku, který vyšel v neděli 16. května v týdeníku Observer.

Další víkend, další katastrofa NATO. V pátek se připojila k seznamu politováníhodných cílů, zasažených omylem západními střelami, s tragickými důsledky pro nevinné civilisty, Kosovce i Srby, vesnice Korisa. Mělo to také velmi vážné záporné důsledky pro ideologickou ofenzívu NATO.

Opět se NATO snažilo po celý víkend minimalizovat politické škody, vzniklé v důsledku poslední bombardovací katastrofy, usmrcení téměř 100 civilistů v Korise. Západní diplomaté, politikové i vojáci jsou nyní znepokojeni - časem.

Jak dlouho bude ještě západní veřejné mínění tolerovat všechna tato zbytečná úmrtí a jak dlouho budou podporovat skrytý šestý válečný cíl NATO - osvobození Kosova bez úmrtí jediného vojáka či letce Severoatlantické aliance?

Hodiny nyní tikají velmi rychle nejen pro diplomaty, pro humanitární organizace a pro generály - kteří všichni budou muset zajistit, aby byl konflikt vyřešen před příchodem kruté balkánské zimy.

Diplomacie funguje nyní neobyčejně pomalu, zejména po rozkladu ruské vlády a po bombardování čínského velvyslanectví.

Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook se snažil v sobotu šířit optimismus a konstatoval, že skupina zemí G7 výrazně pokročila s přípravou textu rezoluce pro Radu bezpečnosti OSN, ve snaze definovat podmínky mírového narovnání. Ale Rusové, kteří pravděpodobně přijdou o ministra zahraničních věcí Igora Ivanova jsou v nevypočitatelné náladě a možná rezoluci budou vetovat, kvůli tomu, že NATO pokračuje s bombardovací kampaní.

Je pravděpodobné, že americký náměstek ministryně zahraničních věcí Strobe Talbott a ruský mírový vyslanec Viktor Černomyrdin pocestují v úterý do Helsinek a budou tam jednat s finským prezidentem Marttim Ahtisaarim, který se stal jako představitel země, která není členem NATO, novým diplomatickým vyjednavačem. Budou se ho snažit přesvědčit, aby cestoval s Černomyrdinem do Bělehradu, aby bude načase hovořit s Miloševičem.

Úkolem Ahtisaariho bude přesvědčit Miloševiče, aby přijal plán NATO pro mezinárodní bezpečnostní jednotky, aby stáhl z Kosovu srbské jednotky a aby splnil další podmínky.

Signály z Bělehradu nejsou povzbuzující. Zatím není Miloševič zjevně ochoten připustit velký počet jednotek NATO v Kosovu.

Humanitární agentury OSN i armáda jsou nyní velmi znepokojeny možností, že by krize mohla pokračovat až do příští zimy. Humanitární agentury budou muset zajistit, aby bylo ve stanech v uprchlických táborech příští zimu dostatečné teplo.

Budou do Kosova vyslány pozemní jednotky?

Ze západních hlavních měst přicházejí signály, že se znovu vážně hovoří o vyslání pozemních vojsk. Vojenští činitelé a britský ministr zahraničí Robin Cook však odmítají názor, že bude brzo pro vyslání pozemních vojsk příliš pozdě - v žádném případě není pro ně limitem často zmiňované datum 30. května.

Velitelé NATO stále tvrdí, navzdory civilním ztrátám na životech, že jsou schopni velmi efektivně zasáhnout proti srbské armádě prostřednictvím leteckých útoků. Zejména minulý týden byl prý v tomto smyslu velmi úspěšný. Podle odhadů nyní NATO zničilo přibližně 25 procent těžké výzbroje srbské armády.

Rozhodnutí, zda budou vyslána do Kosova pozemní vojska, záleží nakonec na Washingtonu. Je pravda, že washingtonská politická scéna je roztříštěna, americký prezident nemá autoritu a Pentagon není ochoten vést válku za prezidenta, jehož nesnáší.

Avšak Pentagon bojuje s těmito svými instinkty a se svou hrdostí: snad každý vysoký americký důstojník je nyní ochoten přiznat, že způsob, jímž je vedena nyní válka o Kosovo, se velmi přibližuje frašce. Pentagon nicméně chce tu válku vyhrát.

Během minulého týdne vyšlo najevo, že ani Bílý dům, ani americké ministerstvo zahraničních věcí nemají naprosto žádnou představu, jaké bude nadcházející noci bombardování Jugoslávie. Například vůbec předem nevěděly, že má být bombardováno čínské velvyslanectví.

"Bylo to pro nás naprosté překvapení," sdělil týdeníku Observer jeden činitel v Bílém domě. "Clinton sice rozhoduje v obecných obrysech, ale o konkrétních útocích se rozhoduje jinde. Asi to dělá armáda."

Vysoký činitel z Pentagonu vysvětlil, proč je armáda nyní takto nezávislá: američtí vojenští činitelé jsou frustrováni Clintonovou náladovostí, absencí jasnosti ohledně vedené války a potížemi, do nichž se dostalo diplomatické vyjednávání.

Signály, které vysílá prezident Clinton, jsou vysoce matoucí. V předvečer bombardování čínského velvyslanectví byl Clinton ochoten vyjednávat s člověkem, jehož předtím veřejně srovnal s Hitlerem. Minulý čtvrtek však zase zastával tvrdé stanovisko a srovnával Miloševičův pogrom s nacistickým holocaustem.

Reakcí armády bylo tedy "ignorovat, co si myslí Číňané a Boris Jelcin po jednom nebo třech drincích a zintenzívnit útoky na celou řadu vojenských cílů," uvedl jeden vysoký americký armádní činitel.

Velký vliv mají při vedení války o Jugoslávii generál Wesley Clark a jeho nejbližší strategický poradce, plukovník Douglas McGregor, jehož návrhy na radikální restrukturalizaci americké armády, aby byla schopna efektivněji reagovat na krize, jako je Kosovo, byly projednávány, avšak odmítnuty.

Autorita těchto dvou mužů v této válce je důsledkem skutečnosti, že je Washington nejednotný.

Intervencionistické jestřáby vede ministr obrany William Cohen, ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová, senátor McCain a asi polovička Pentagonu.

Vedoucími "holubicemi" jsou republikánské vedení amerického Kongresu, spolu s poradcem pro národní bezpečnost Sandy Bergerem, který je jejich spojencem v Bílém domě, a bázlivá polovina Pentagonu. Nad těmito dvěmi svářejícími se stranami stojí prezident Bill Clinton a viceprezident Al Gore, který buď o věci neví vůbec nic, anebo záměrně nevyjádřil během celé války k ní jediný názor.

V období před vrcholnou schůzkou NATO se dal Clinton slyšet, že "nemá v úmyslu dovést tuto válku do trpkého konce za každou cenu". Opustil přitom daleko důraznějšího britského premiéra Tonyho Blaira.

Zatímco sílí neshody ve Washingtonu ohledně potřeby vyslat pozemní vojska, jakoby automaticky všichni podporují stále silnější letecké údery.

Pentagon připravil plány, podle nichž by měly letadla NATO startovat z letišť dvou spojenců NATO - Turecka a nervózního nového člena, Maďarska.

Americký prezident je při svém rozhodování velmi silně ovlivňován průzkumy amerického veřejného mínění. Republikánská agenda je přitom ještě daleko více krátkozraká. Ať už mají Republikáni na Kosovo jakákoliv názor - v Republikánské straně došlo k autentické debatě mezi intervencionisty a izolacionisty - Republikáni se rozhodli za každou cenu se postavit proti Clintonovi do opozice. Je to motivováno názorem, že "toto je Clintonova válka, a tak musíme být proti ní".