pondělí 17. května O B S A H Co je nového v České republice: Přehled událostí Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Médium, které vštěpilo ČR chybný etos: Svobodná Evropa: požehnání nebo prokletí? (opravená verze, Tomáš Pecina) Pecina šlape po Svobodné Evropě (Petr Jánský) Petr Jánský potvrdil pravdivost Pecinova článku (Jan Čulík) Matiční ulice: Studie o Matiční ulici jako smutné překvapení? (František Roček) NATO a Kosovo: Colin Powell kritizoval NATO NATO čelí novému nepříteli. Je jím čas (Observer) Pět mužů, kteří přinesli do Kruše smrt (Observer) Reakce: Kosovo: Dopis panu Čulíkovi (Dalibor Žůrek) Politická korektnost Jana Čulíka (Jaroslav Teplý) Kosovo: Perverzní komentáře Jiřího Jírovce? (Jiří Jírovec) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Petr Vařeka se domnívá , že moje reakce na události v Kosovu je perverzní. Myslet si může, co chce, pokud ale svůj názor zveřejní, měl by si dát větší práci s jeho zdůvodněním.

Pan Vařeka tvrdí, že mám, zřejmě kvůli nepřirozeně vyvinutým emocím, potřebu rozhořčit se "nad obrazy kosovských Madon" a hledat vysvětlení ve vypočítavé hře mocných s city mas".

Ty kosovské Madony jsou samozřejmě vytrženy z kontextu. Zde je, co jsem napsal v původním článku :

"Jsme znecitlivěni propagandou. Ta po nás momentálně chce, abychom byli rozhořčeni obrazy albánských madon s plačícími dětmi v náručí a tak to děláme, aniž bychom se nadměrně zabývali úvahami o tom, že "collateral damage" je eufemismem pro stejně nešťastné lidi na druhé straně.

Ve spravedlivém hněvu, způsobeným přílivem zpráv o zločinech Srbů v Kosovu, nevnímáme absenci zpráv o akcích KLA a osudu kosovských Srbů, opomíjíme, že zprávy o znásilněních mají nenápadný dovětek, že jsou neověřené a že jsou často předávány dál bez tohoto upozornění. Zapomínáme, že politikové, kteří ještě před několika měsíci seškrtávali částky pro zahraniční pomoc v rozpočtech svých zemí, aby uspokojili voliče, kterým je cizinec moc daleko, najednou nemají hluboko do kapsy, hlavně když jde o zbraně.

Unikají nám souvislosti, nevnímáme lži politiků. A co je nejhorší, uniká nám to, že bomby řešení nejen nepřinesou, ale oddálí nebo vůbec znemožní, protože dále rozdělí náš svět.

Nejsem tak naivní, abych nevěděl, že rozdmýchaná nenávist mezi lidmi vede k násilí všeho druhu. Ostatně to ví skoro každý. A právě proto měli politikové NATO, nemají-li zcela prázné mozky, hledat diplomatické řešení a nepočínat si jako slon v porcelánu."

Co je na tomto stanovisku pervezní vskutku nevím.

Pokud jde o propagandu, nechť pan Vařeka setrvá ve svém požehnaném omylu, že k manipulaci s veřejným míněním nedochází.

Bude-li ale mít čas, může trochu pátrat v paměti, aby zjistil, jestli náhodou v době bombardování sudánské továrny nebyl podobně rozčilen jako dnes a nepodporoval plně akci USA proti odporným teroristům, kteří, podle barvité rétoriky mluvčího Bílého domu, kuli svoje chemické pikle zrovna v době, kdy se Lewinská chystala k jedné ze svých výpovědí.

Chyba se vloudila, říká nyní Washington - viz tento článek. No kdo si po roce pamatuje, že tenkrát některé sdělovací prostředky upozorňovaly na to, že jde o manipulaci s veřejným míněním, protože Clinton potřeboval vylepšit "polls" (rozhodná akce ho měla ukázat jako vůdce, kterého Amerika a potažmo svět potřebuje).

Téze o nadřazenosti lidských práv nad státními zájmy (tedy občana nad státem) je tak nereálná, že je až lživá. Snad nejlepší příklad nabídla nedávno scéna z kanadského Parlamentu. Ministerský předseda Chretien, který je v podezření, že nařídil (nebo jeho úřad), tvrdý policejní zákrok proti demonstraci na protest proti příjezdu presidenta Suharta, horlivě tleská další fantasmagorii presidenta Havla o lidských právech nadřazených zájmům státu. (Demonstranti proti Suhartovi měli nápisy "Demokracii" a "Svobodu slova" jejichž shlédnutím by asi mohlo presidentsko-diktátorské oko ochořet.)

K tézi samotné bych ještě poznamenal, že je lživá i proto, že její protagonisté zcela opomíjejí skutečnost, že se stát o moc čím dál tím víc dělí s velkými korporacemi. Správně by se tedy mělo říct, že lidská práva jsou nadřazena zájmům státu a korporací, ale to si netroufne ani Havel ani jakýkoli jiný papaláš.

Taková definice by totiž narušila zavedenou praxi, kdy stát na oko protestuje (třeba proti porušování lidských práv v Číně) a soukromý sektor zatím dál dělá kšeft.

Petr Vařeka se rovněž mýlí, když tvrdí, že ze sebe dělám historika. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Kdyby četl moje články pozorněji, shledal by, že se nikdy neostýchám připustit nevědomost.

Na rozdíl od pana Vařeky si myslím, že k tomu, aby člověk viděl (=chápal), k čemu dochází v Kosovu, je historii třeba znát (včetně té nejnovější). Bez znalosti souvislostí lze sledovat třeba CNN a nechat "přirozeně vyvinutým emocím" volný průběh, ale to je tak všechno.

Bez analýzy návrhu smlouvy z Rambouillet nemůžeme například pochopit, že to byl sprostý diktát, který by doufám nepodepsal ani Havel ani jiná hlava státu a neodhlasoval žádný soudný parlament světa.

Bez znalosti života v Kosovu před a po autonomii, bez informací o politickém a vojenském zázemí toho, co se nazývá bojem za nezávislost Kosova, nemůžeme rozumět tomu, co se v oné oblasti děje.

Právo uveřejnilo článek Albánští gangsteři unášejí uprchlice kvůli prostituci. . Podle údajů převzatých z deníku The Times, bylo od roku 1992 z oblasti střední Albanie místními gangy a klany uneseno a prodáno do Itálie a Řecka na 30000 žen. Osud prostitutek teď hrozí i ženám uprchlým z Kosova, které se mafiáni snaží pod různými záminkami ukrást z uprchlických táborů.

Nabízí se otázka, do jaké míry tyto klany pronikly do Kosova a jaké je jejich spojení z KLA. Jde v Kosovu o demokracii nebo spíš o obchod s bílým masem, který vyžaduje větší teritorium, protože zásoby mladých slečen nejsou jistě nevyčerpatelné a početné rodiny budou jistě ochotny vyslat některou z dcer "na studie" třeba do Itálie. O co tedy v Kosovu (vedle nacionalismu) jde a kde je hranice mezi bojem proti terorismu a terorisování obyvatelstva?

A co opravdu víme o Miloševičovi? Má sice vhodnou nálepku "komunistický diktátor", která zapadá do jeho démonizace - jenže čím se opravdu liší od jiných mocných? Neodlišuje ho hlavně to, že mnoho jeho presidentských kolegů mělo kliku a panovalo v relativně klidné zemi?

Není náhodou ta nálepka trochu vyčichlá vzhledem k tomu, že v Jugoslávii existuje soukromý sektor (nedávno jsem kdesi četl, že Miloševič má dobré styky s některými podnikateli), Srbové se, pokud vím, volně pohybují po světě a v Srbsku existuje poměrně velké spektrum politických stran? Je nacionalista (Vuk Draškovič údajně ještě větší) a chce se udržet u moci (možná že má mesiášský komplex, že bez něj se Jugoslávie neobejde).

Ukažte mi ale politika, který se nechce udržet u moci (ledaže ho to přestane bavit).

Zásadní chybou Miloševiče se zdá být, že se nedokázal formálně distancovat od lidí, kteří dělají tak zvanou špinavou práci. Tím se liší třeba od amerických presidentů, kteří plně těží z toho, že (například) CIA je "nezávislá". Přestože je veřejným tajemstvím, že tato organizace měla prsty v mnoha akcích, které vedly k podpoře diktátorských režimů v Jižní Americe a utrpení a smrti mnoha lidí, nikdy nebyl žádný president USA a dokonce ani ředitel CIA obviněn z nějakých nezákonností. Aby bylo jasno, nezastávám se nijak Miloševiče. Reaguji pouze na analýzy některých komentátorů, podle nichž se západní propaganda rozhodla démonizovat Miloševiče, aby mohla tvrdit, že NATO nemá nic proti Srbům, tím si vlastně uzavřela zadní vrátka k jednání. A jsme zase u stejného problému: co vlastně víme?

Pan Vařeka možná nechce vědět víc, pan Jírovec ano, ale musíme si připustit, že na tom (mimo rámec BL) tak moc nezáleží. Podstatné je ale to, že politikové měli vědět. Měli možnost nabídnout světu ten slavný "nový řád" v podobě zastavení násilností a nikoli v podobě ničení života dvanácti miliónů lidí válečnou akcí.

Jesse Jackson nedávno dovezl do Německa tři americké vojáky a presidentu Clintonovi dopis presidenta Miloševiče. Dopis předal a na tiskové konferenci řekl velmi zajímavou věc (cituji zpaměti): "Řešení kosovské krize je nikoli v bombardování a již vůbec ne v krvavé pozemní válce. Je čas, aby se oba presidenti spolu jednali a navzájem pochopili stanoviska toho druhého".

Jsou ovšem lidé, kteří si to samé mysleli ještě před tím, než NATO svoji akci spustilo. Proto poslali prokurátorce Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, paní Louise Arbourová, podnět k vyšetřování zločinů, kterých se - podle názoru 18 právníků ze šesti zemí - dopouštějí vedoucí politikové států NATO tím, že dali svým armádám pokyn k leteckému napadnutí Jugoslávie. V tomto dokumentu je president Havel opět v těsné blízkosti presidenta Clintona - ačkoli o takovou čest těžko někdo v takovém kontextu stojí.

Možná, že když si pan Vařeka ten dokument přečte, bude se na věci dívat trochu jinak.

Jiří Jírovec

PS Zájem sdělovacích prostředků o válku v Jugoslávii vadne, přestože se bombardování zintensivňuje. Například v ranních zprávách CBC Radio (13. května 1999), byla Jugoslávie na čtvrtém místě těsně před zprávou o tom, že jakýsi žebrák v Torontu napadl místní zákaz žebrání u soudu, protože poručuje jeho lidské právo projevu či čeho. Vlastní zpráva se týkala odsunu části srbské armády z Kosova. Proč kazit pěkné ráno kanadského posluchače novinkami o tom, co zase NATO vybombardovalo - ať již záměrně nebo omylem.

V souvislosti s uprchlíky se mluvilo pouze o naprosto nestoudném požadavku kanadských úřadů, které požadují, aby tito chudáci, kteří většinou dorazili s nějakou igelitovou taškou v ruce, zaplatili takměř tisíc dolarů za každou hlavu, kterou napadne požádat o asyl. Pořádek dělá přátele a tato daň (odrazující žadatele) se vybírá podle platných předpisů někdy od roku 1994.