Negativa povinného penzijního pojištění?
Když jsem si přečetl nekonečný článek Petra Palety, měl jsem smíšené pocity. Petr Paleta má pravdu v tom, že přejít na systém soukromého penzijního zabezpečení v situaci, která dnes panuje v České republice, a v ostatních východoevropských státech, povede k ekonomické katastrofě. Jeho argument je, že v tak korupčním prostředí budou povinné soukromé penzijní úspory sloužit jen k dalšímu okrádání nevinného a neznalého obyvatelstva. Avšak já již od roku 1990 navrhuji privatizaci českého kapitálu pomocí privatizace penzijních úspor českých občanů, tedy pomocí soukromých penzijních fondů. Jak je možné, abych navrhoval něco, před čím zároveň varuji?
Vysvětlení je jednoduché: Privatizace. V řešení privatizace, které jsem navrhoval, měl být český kapitál prodán do vlastnictví penzijních fondů a jiných institucí hospodařících s penzijními úsporami českých občanů. Navrhoval jsem, aby si každý občan převedl svůj nárok na státní penzi do soukromého fondu. Fondy by tak disponovaly prostředky, za které mohly koupit kapitál za přiměřenou cenu. Na takovém prodeji by nikdo neztratil, jen by vyměnil státní obligaci za soukromou. Po takové privatizaci by nebylo možné, že by malá skupina bez zásluhy měřila získaný majetek na miliardy, zatímco všichni ostatní by ztratili v průměru víc než půl milionu korun na osobu.
Československá, a později česká, vláda však rozhodla jinak. Penzijní úspory občanů z privatizace vyloučila. Vyloučila tak přirozenou poptávku po kapitálu v hodnotě přes pět tisíc miliard korun v dnešních penězích a tak téměř veškerou poptávku. Bez této poptávky ceny závratně klesly. Kapitál byl buď prodán za zlomek své hodnoty, anebo rozdán zdarma. Na základě zákonů české vlády byl tak kapitál vyvlastněn lidem, kteří za něj zaplatili, a darován lidem, kteří měli volné peníze, aby si tento kapitál za směšné ceny koupili. Anebo byl přímo darován lidem, kteří měli díky svému postavení, stykům a přístupu k nezveřejněným informacím daleko lepší šanci tento kapitál získat. Kapitál tak skončil v rukou obchodníků na černém trhu, rozkrádačů, veksláků a členů bývalé nomenklatury. Jen mizivé procento vlastníků dnes může říci: Zaplatil jsem za kapitál v mém vlastnictví tolik, kolik ho stálo vybudovat.
A v tom je ten paradox. Dnešní vítězství kriminality a korupce na českém kapitálovém trhu je výsledkem toho, že čeští občané nesměli použít své penzijní fondy v privatizaci. A protože kapitálový trh je dnes v rukou lidí, kteří vyšli z takové privatizace obohaceni, jakékoli zavádění soukromých penzijních fondů může ostatní občany jen znovu poškodit.
Největší nebezpečí totiž není v důvodech, které uvádí Petr Paleta. To největší nebezpečí je v tom, že nově ustavené soukromé penzijní fondy by samozřejmě kupovaly kapitál zpět od těchto kořistníků. Například člověk, který v privatizaci uloupil majetek, který je dnešním trhem zlodějů oceněn na jednu miliardu korun, by byl po zavedení povinných soukromých penzijních fondů schopný tento majetek prodat fondům za desetinásobek. Lidé by si za své úspory na stáří kupovali zpět do svých penzijních fondů to, co mohli a měli vlastnit od samého počátku. A lidé, kteří je okradli, by při tom nejen zmnohonásobili svůj lup, ale navíc by tento lup dostal punc legálnosti, počestného prodeje penzijním fondům. Došlo by k dalšímu kroku, který by zamezil spravedlivému řešení této situace.
Petr Paleta nevidí toto systémové znetvoření českého hospodářství. Podle něho je zavedený systém v jádře dobrý a stačilo by ho opravit jen důsledným stíháním lidí, kteří se nechovají pěkně. Do té doby, než k tomu dojde, musí být podle něho penzijní systém státní. Neuvědomuje si, že tento státní systém má právě ty nedostatky, které vyčítá systému soukromému. A neuvědomuje si to nejdůležitější: že tento státní systém penzijního zabezpečení je podstatou celého problému, a že pokud nevlastní český kapitál české soukromé penzijní fondy, musí ho zákonitě vlastnit lidé, kteří za něj nezaplatili.
Dnešní česká ekonomická situace je výsledkem zničeného trhu na kapitál, nespravedlivých majetkových vztahů nastolených chybnou privatizací a z toho morálního rozpadu, protože úspěch není výsledkem práce ale podvodu, a následného zklamání, které ústí v beznaděj. Prvním krokem k nápravě musí být zrušení protiústavních zákonů o privatizaci a restitucích, na jejichž základě byli občané vyvlastněni. Pokud jsou tyto zákony vynucovány, bude česká ekonomika zaostávat. Má obrovskou zátěž, kterou jiná hospodářství nemají: Vyvlastnění se totiž nevztahuje na minulost, ale na budoucnost. Na jeho základě dochází k nespravedlivým převodům peněz od jedněch k jiným po desítky let do budoucnosti.
Po zrušení těchto zákonů musí být kapitál privatizován znovu pomocí zprivatizovaných úspor na stáří, soukromých penzijních fondů. To je v podmínkách východní Evropy jediný způsob privatizace, který nikoho neokrádá. Po takové privatizaci budou soukromé penzijní fondy obrovským přínosem pro české hospodářství.
František Nepil, Londýn, 15.května 1999.
P.S.: Pokud se některý čtenář chce seznámit podrobněji s mým návrhem privatizace kapitálu a úspor, je na této adrese.
František Nepil předpokládá pevný právní řád, v jehož rámci by po zprivatizování úspor na stáří nikdo neměl možnost soukromé penzijní fondy rozkrást.
