Daně a veřejné finance
Daně v naší zemi jsou obecně příliš vysoké. Nikdo neuvažuje tak, že tvůrci
daní, tj. podniky byly po léta vysávány, odváděly 95% zisku do státní kasy a
neměly možnost investovat. Teoretičtí makroekonomové na naše podmínky šmahem
aplikovali světové daně. Stát přerozděloval a rozhazoval plnými hrstmi.
Tento stav trvá dodnes. Výsledek známe. Další podstatnou chybou bylo předání
podniků původním papalášům, jejich dětem nebo papalášům ve státních bankách.
Ti se snažili pouze je vytunelovat - a jim se to podařilo.
Vznikající živnostníci a malé firmy byly zatíženy stejnými nebo většími
daněmi jako rozvinuté firmy v západní Evropě. Jen malé procento těchto nově
vznikajících firem bylo schopno se za tak těžkých podmínek rozvíjet. Jejich
majitelé si většinou zpočátku nabrali úvěry a nyní nemají na jejich
splacení. To srazilo na kolena banky a potíže mají i velcí výrobci -
nekupují se auta, nábytek apod. Začala krize.
Pokud se podíváme na úspěšně se rozvíjející země, vždy zjistíme, že na
počátku růstu se nejrychleji rozvíjely malé a střední firmy. Ty jsou krví
ekonomiky a dojnou krávou státu a jeho daňového systému. Pokud nefungují
malé a střední firmy, tak mohou odboráři, železničáři, učitelé, lékaři a
horníci požadovat co chtějí. Nic nedostanou, protože nikdo na to dnes
nevydělá. Výsledek bude ten, že všichni dostanou ještě méně.
Stát si myslel, že rychlou privatizací velkých podniků získá stabilní příjem
a že může rozhazovat. Vybudovali jsme státní aparát odpovídající americkým
poměrům. Vykašlali jsme se na malé firmy a živnostníky. Při současných
celosvětových ekonomických potížích jsou i velké firmy podstatně závislé na
tom našem trhu. Ten se však nezvedne dříve, dokud se nezvednou malé a
střední firmy a živnostníci, pokud nebudou investovat a nakupovat. Navíc je
třeba počítat s tím, že na rozdíl od malých firem dokážou ty velké,
zahraniční, odlévat částečně svůj zisk bez zdanění do zahraničí.
Stát dnes naoko šetří na všem. Nešetří však na státní správě. Plnými hrstmi
rozhazuje peníze na platy úředníků. Naše státní správa je neefektivní,
přebujelá a zkorumpovaná. Na úřadech je mnohonásobně více zaměstnanců, než
je nezbytně potřeba. Státní správa neodpovídá zpustošené a zbídačené
ekonomice. Stát neefektivně investuje, podporuje vytunelované podniky a
banky.
Pokud chceme alespoň zastavit pád s perspektivou pomalého obratu k růstu
nezbude nic jiného, než drasticky omezit státní výdaje např. zastavením
podpory vytunelovaných pohrobků socialismu všeho druhu, redukcí dvou policií
na jednu poloviční s polovinou aut, (policisté mají nohy a umí chodit!),
omezením rozpočtu ministerstev, parlamentu, zrušením senátu, snížením počtu
zaměstnanců státní správy na polovinu a více, zmrazením jejich platů,
prodejem nadbytečných budov nebo jejich pronájmem. Dále je možné výdaje
snížit krátkodobým snížením stavů armády apod. Příjmy z chybějících daní lze
krátkodobě saturovat další privatizací a prodejem všeho státního - podniků,
bank, budov, půdy, lesů apod. Uvažujme, že malé firmy jsou před krachem,
nemají trhy, mají zastaralé nebo žádné výrobní prostředky. Pracovní morálka
a produktivita práce jsou ve srovnání se světem nízké. Děláme na koleně,
holýma rukama. Nejsme schopni konkurovat. Výnosy daní budou podstatně nižší
než se očekává. Pokud promeškáme ještě tuto poslední šanci, budeme za chvíli
bez války tam, kde je dnes Jugoslávie.
Pokud z toho chceme nějak vybřednout, musí být prostředky získané škrty a
úsporami státních výdajů z velké části použity na razantní snížení daní
malým a středním firmám, na podporu podnikání a vzniku nových firem. Snížení
daní je jediná možnost, jak dnes mohou malé firmy získat přímé peníze a
investovat je. To pak následně přinese toužebně očekávaný pozvolný růst.
Nebude to hned. Podle mě půjde o období 3-5 let. V tomto období se nejprve
musí malé a střední firmy hospodářsky vzpamatovat, vybavit se na úroveň
obvyklou ve světě, získat trhy a stabilizovat se na nich. V této přechodné
době se musí stát chovat velmi restriktivně hlavně vůči sobě. Prosperita
nepřijde sama, ale je vždy výsledkem dlohodobějšího úsilí a odříkání.
Amerika dnes sbírá smetanu po opatřeních Ronalda Reagana a Británie po
opatřeních baronky Thatcherové. Tehdy šlo zejména o podstatnou podporu
malého a středního podnikání. Podobně lze závidět tempo hospodářského
rozvoje Irsku s jeho 11% daní. Kde na všechny výdaje ten jejich stát bere?
12.5.1999
Karel V.
Poznámka JČ: Příčinou vysokých daní v ČR je do značné míry to, že Václav Klaus rozdal státní podniky, které tvořily úspory českých občanů na stáří, a obrovskou důchodovou pohledávku uvalil na dlouhá léta do budoucnosti na lidi v produktivním věku, kteří musejí platit na důchody starších občanů zvýšenými daněmi. Viz tato adresa.
