Vaření z vody Jana Čulíka - jak akademik dělá bubliny
Pane Čulíku,
nepište o údajné "onanii" ve scénce květnové Dvaadvacítky, jestliže jste vystřiženou scénu neviděl. Vaše další úvahy jsou potom nutně zmatečné.
Oceňuji Vaši otevřenost, jestliže jste publikoval ve Vašich Britských listech můj nikoliv emocionální, ale ve srovnání s Vaším výlevem můj věcný příspěvek do Vašeho Fóra, přestože můj příspěvek je vůči Vám nelichotivý.
S pozdravem
Martin Vadas
Vaření z vody Jana Čulíka - jak akademik dělá bubliny
O emocionálním a předpojatém charakteru hodnocení Janem Čulíkem nikdy neviděného pořadu "Dvaadvacítka" si pozorný čtenář Britských listů mohl udělat své závěry v Bouřích ve sklenici vody část I a II.
Ověřování informací z více zdrojů!
Konečně nám tento z "nejprofesionálnějších novinářů" prozradil i prameny svého poznání - zpráva ČTK. Bohužel už nám neřekl nic o tom, jak si tyto agenturní zprávy ověřoval, aby mohl autoritativně prohlásit, že ". . . Česká televize vystřihla scénku, simulující onanii." (zvýraznil M.V.) z pořadu, který je podle Neználka Čulíka "jen" v uvozovkách satirický.
Nevím, jak si počínají muži v Británii, ale nejsem si jist, zda o scénce v květnové Dvaadvacítce lze říci, že "simuluje onanii". Domnívám se, že tuto vulgarizaci si stvořila některá média včetně ČTK (např. MFDnes tak údajně učinila na základě telefonického vyprávění šéfredaktora Šámala) a jiní na slovo vzatí profesionálové v oboru médií z této zdánlivě snadno pochopitelné představy čerpají a vlastní fantazií dotvářejí legendu - mediální bublinky.
Možná je všechno jinak
Záměr autorů nastavit zrcátko maloměšťácké blbosti dospělého světa (reprezentovaného upjatou učitelkou, ředitelem, rodiči, kteří magickou hru s gestem přijímají také, a nakonec i soudci), který z klukovsky rošťáckého gesta, jehož význam si takový klučina ani neuvědomuje, udělá aféru školní, rodičovskou, příbuzenskou, soudní a nakonec i mediální (to je ta část, kterou diváci díky cenzorům v ČT neviděli), se mimořádně zdařil. Nakonec nejen ve fiktivní scénce s nadsázkou, ale i ve skutečnosti se podařilo, že tento svět dospělých (tentokrát svět česko-televizních cenzorů a mediátorů Čulíkova typu) dává téměř bezděčnému dětskému gestu (z klukovské frajeřiny před holkama a celou třídou) nový konkrétní obsah, který si žije dál svým vlastním mediálním životem dokonce v Glasgow na stránkách Britských listů ho nevidomý Čulík šíří dál jako jeho "simulování onanie".
Náhradní a nepřípadné téma - integrita
Postupně si taťka-učitel otupuje hrot svého ostří (jen za tu drzost se stále ještě odmítá chlapsky omluvit) a nostalgicky se vrací ke svému obehranému tématu: Jan Čulík ve středu a v pátek si vycucal z prstu téma integrity novináře. Z výšin University v Glasgow ukázal opět vztyčeným prstem do Prahy a znovu nám vyjevil své obavy o integritu autorů televizních zábavně satirických pořadů "Dvaadvacítka" pánů Krause, Ornesta a Vadase (v abecedním pořadí), aby se ukázalo, že učitel z Glasgow - podobně jako cenzory vystřižený moderátor ve Daadvacítce - je od pasu dolů nahý i se svou jen domnělou integritou a profesionalitou.
Konečně nám Jan Čulík mimoděk prozradil, jak dalece integrální byl jeho vlastní postoj k zamýšlené spolupráci s panem budoucím šéfredaktorem Kytkou při jednání (škemrání ?, doprošování se ?, jánabráchismu ?, žebronění ?. . .) o zakoupení satelitního přijímače.
Buďme na "mezinárodní" úrovni - ale všichni !
Čulík je bojovný chlapík a píše: "Hledisko "mezinárodní" je jediné možné. Jiná měřítka neexistují. Nebo nám snad dává to, že vysíláme "jenom" pro české publikum, právo druhořadosti?" Druhořadým pisálkem je ten, kdo píše aniž si ověří o čem. Profesionální novinář mezinárodních měřítek by předem svého spisku požádal o možnost shlédnutí dotčeného pořadu, korespondence, trestních oznámení apod. Ne tak Čulík, který nejdříve vybublá, aby se později uchýlil k vlastním s původním podnětem nesouvisejícím tématům.
Nedovolávejte se svých práv - originální příspěvek k budování právního státu !
Čulík dále fabuluje: "Příliš často se však v ČR ozývají tvůrci nedokonalých pořadů a charakterizují to, že jim někdo do pořadu zasáhl, jako cenzuru". Odkud ví jakýsi Čulík, který pořad je nedokonalý? Který z nedokonalých pořadů sám viděl? Učitel národů z Glasgow nemá ponětí, jak zdevastovaná a zastrašená je většina kolegů z českých médií, jak vzájemně provázaná jsou tisková a elektronická média v ČR. Proto se ptám Čulíka: Proč nikdo v Čechách nekritizuje např. normalizační procesy v údajně veřejnoprávní televizi? Kdo se kdy ozval?
Má-li na mysli rok starý protest Jana Krause, Jiřího Ornesta a Martina Vadase proti zákazu natáčet scénku v parlamentním foyer - v prostorách, kde kancléř Kynštetr tehdy běžně povoloval natáčení soukromých hudebních videoklipů, privátních akcí poslanců apod. Nevím o nikom, kdo jiný z "tvůrců nedokonalých pořadů" by se ozval. V České televizi vládne atmosféra strachu a byrokratické arogance. Je nepřijatelné mít vlastní názor. Takhle podobně před třiceti lety nastupovala normalizace v Československé televizi - tehdejším orgánu ÚV KSČ!
Jánabráchismus a Čulíkova vlastní identita
Čulík sám o sobě píše: "O cenzuře Čulíkův článek ve včerejších BL nebyl - JČ nemůže určit (dnes nemůže určit, ačkoliv právě včera si dal dokonce drzost do titulku vedle mého jména), zda v tomto případě skutečně došlo nebo nedošlo k cenzuře. S drzostí sobě vlastní Jan Čulík pokračuje i dnes: "Martin Vadas a jeho kolegové si nemohou stěžovat, neboť zahrnuli činitele zpravodajství do jánabráchismu a tím porušili svou integritu". Natvrdlý Čulík stále ještě nepochopil, že o to tu opravdu nejde. Zřejmě je v zajetí vlastní ztráty integrity ještě z dob, kdy vedl svá jednání o satelitních přijímačích s budoucími objekty svých pseudokritických výlevů.
Integrita tvůrce může spočívat ve skutečné osobnosti, která se bude domáhat zákony předepsaného práva, i když to nebude právě teď hned okamžitě výhodné nebo dokonce ani účinné. Naopak takový integrální postoj může člověka v Čechách vystavit riziku ztráty pracovní příležitosti, jak mě a mé kolegy upozorňují šeptem kolegové z médií . . . A může ho vystavit i nezaslouženým (např. Čulíkovským) pomluvám.
Práva a zodpovědnost editorů a producentů
Učitelské exkursy do struktury rozhodovacích procesů editorů a šéfredaktorů v nějaké britské televizi jsou roztomilé. I v České televizi existuje vnitřní řád, který vymezuje pravomoci zaměstnanců ČT, ale učitel Čulík stále nedokáže pochopit, že v případě zásahu do květnové Dvaadvacítky se tak dělo až dlouho poté, co oprávněný producent(-ka) převzal-a celistvé dílo od najatých tvůrců s tím, že ho schválila do vysílání! Stalo se tak již 9. dubna 1999. Nejpozději tímto okamžikem povinnosti tvůrců vůči ČT vyplývající z jejich smlouvy skončily.
Malicherné bouře ve sklenici vody
Malicherné "upozornění" pana Šámala na nebezpečí znesvěcení dekorace zpravodajství a silné paže ostatních pomocníků neznalých zákona z lůna Puchalského televize jen obnažily jejich vlastní spadlé kalhoty. Když se novinářka MFDnes ptala pana Šámala proč se neobrátil na někoho z tvůrců Dvaadvacítky s lidsky pochopitelnou prosbou - např. hrozí mi pokuta, pomozte mi? Odpověděl jí: Co bych se s nima bavil! Tady cítím sám jisté zklamání.
Čulíkovská střelba od pasu a šéfredaktor Šámal
Loni v květnu po jmenování Zdeňka Šámala šéfredaktorem RZ ČT opět pan Čulík bez znalosti jeho profesionálních předpokladů pro výkon funkce šéfredaktora a ještě bez možnosti poznání jeho pozdějších chybných kroků, střílel do čerstvého šéfredaktora hlava nehlava a hloupými emocionálními výpady polepil Šámala nálepkami jako člověka kvalifikovaného na Východě (v Moskvě) a pod. Předlistopadovou kvalifikaci a stranickou příslušnost pana Kytky nám Čulík v samém rozčilení zamlčel.
Hájil jsem tehdy Šámala na základě mé osobní zkušenosti. Když jsem v roce 1992 jako šéfredaktor Redakce zpravodajství ČST na sklonku federace vyzval mladého redaktora, zda by si troufl na moderování zpravodajsko-publicistického pořadu Události a komentáře na F1, bylo mi sympatické, když mi pan Šámal tehdy odmítl s odkazem na své malé zkušenosti. Řekl mi tehdy, že by nechtěl vyrůst příliš rychle . . . Tato v RZ ČST neobvyklá skromnost mi nebyla provozně příliš příjemná ("nebyli lidi" poté, kdy vstoupil v platnost lustrační zákon - i po listopadu byli na zahraniční stáže vysíláni stávající nebo bývalí komunisté anebo spolupracovníci bývalé Státní bezpečnosti . . .), ale přijal jsem jeho argument jako uvážlivé rozhodnutí.
Jen zmínka o Šámalově zpravodajství dnes
Dnes nerozumím tomu, kam ten chlapec vyrostl, kam zahodil tu skromnost, pokoru a přiměřenost. Proč často jedná nebo nechává jednat své pobočníky s bezpříkladnou arogancí.
Proč v jádru malicherné spory řeší nepřiměřenou silou. Proč připouští namísto přinášení zpráv vlastní generování událostí jeho redakcí - např. zprávy o událostech, které se nikdy neudály?
Diváci si možná vzpomenou na:
Události ČT 1999-02-23: Bratři Mašínové se mohou beztrestně vrátit do České republiky.
Koncem loňského roku soud rozhodl, že všechny jejich činy jsou promlčené a nic jim od státní moci nehrozí. Tento verdikt už nabyl právní moci. Po více než 40 letech se tak uzavřela jedna z kapitol protikomunistického odboje. Podle našich informací se ale zatím oba bratři do České republiky nechystají.
Říkám: Naštěstí neuvěřili ČT
Přestože redakce byla ihned po vysílání upozorněna, že v minulosti ani koncem loňského roku žádný soud v ČR ani jinde o této věci nejednal, natož aby rozhodl, Šámalův tým ponechal svoji kachnu bez opravy, ČTK převzala bez ověření zprávu ČT a inspirovala Bohumila Doležala a další v LN a jinde k fantasmagorickým komentářovým úvahám jen na základě veřejnoprávní bubliny.
Doporučení Čulíkovi - zajímejte se raději o skutečná témata - např. Zprávy Rady České televize
Nemá-li akademik Čulík o čem psát, doporučuji jeho pozornosti zprávy o činnosti Rady ČT, která je rukojmím své odvážné volby, a snad proto není sto plnit svoji zákonnou povinnost kontroly činnosti České televize. Její zpráva o činnosti za rok 1997 je zpřístupněna veřejnosti (jejíž zájmy údajně zastupuje) teprve po roce a čtvrt - v dubnu 1999 společně s částí zprávy za rok 1998 - bez zájmu sdělovacích prostředků!
Ve zprávě není ani zmínka o tom, co zmínil pan Jaroslav Růžička na valné hromadě FITESu 15.02.1999, který v průběhu roku 1998 telefonoval do sekretariátu Rady, že má zájem o zápisy z jednání Rady. Dostalo se mu odpovědi, že nedostane nic. Když se pídil, jakouže právní normou je toto upraveno, dostalo se mu odpovědi, že žádnou, že se tak usnesla rada veřejnoprávní televize sama!
Do zprávy ani programu jednání Rady se nedostaly některé kritické stížnosti na ředitele, ačkoliv je její povinností ze zákona zabývat se takovými podněty.
Ani zmínka o střetu zájmů při organizaci tzv. výběrových řízení v ČT, kde například ve výběrové komisi sedí největší soukromý dodavatel ČT, aby si vybral svého budoucího zadavatele - producenta ČT. Ani zmínka o zkušenosti Mgr. Čestmíra Kopeckého, v minulosti nejúspěšnějšího producenta ČT, který se také zúčastnil jednoho takového konkursu a svoji zkušenost zmínil ve veřejně dostupném deníku MFDnes. Ke 30.dubnu 1999 tento bezpochyby úspěšný producent otrávený současným managementem opustil ČT. Rada zřejmě tleská, čím méně kvalifikovaných osobností bude působit uvnitř ČT, tím lépe bude moci tuto televizi v rozporu se zákonem řídit.
Ve zprávách není ani zmínka o nárůstu pracovníků v byrokratickém aparátu České televize. Radu nezajímá ani rozplizlost a rozmělnění pravomocí a odpovědností, kdy zodpovědnost konkrétních osob - producentů apod. se rozpustila do kolektivní nezodpovědnosti různých panelů a hospodských grémií.
V obou zprávách je čtenář zaplaven mnoha slovy o věcech, které si sama Rada uložila nad rámec svých povinností ze zákona. Rada se věnuje a vyčerpává zejména povrchně strejcovským hodnocením několika jednotlivých pořadů.
Rada přitom tupě kývá např. na tzv. Etický panel České televize, který je orgánem pro posvěcování problematických rozhodnutí ředitele. Údajně "nezávislý" panel je totálně závislý na řediteli, který ho vybírá, z velké části ze svých vlastních zaměstnanců a spolupracovníků, jmenuje ho, monopolně ho úkoluje a monopolně ho zásobuje informacemi. Takzvaně nezávislým osobnostem již nezbývá nic jiného než pořádat ředitelovy chlebíčky a zvedat ruce pro ředitelem předpřipravená usnesení. Ani zmínka o tom jaké nezávislé informace si Etický panel ČT pro své odstřely konkrétních osob obstaral, ani zmínky o tom, koho z ředitelem napadených osob oslovil a vyslechl! Chucpe.
Mnoho zdaru novináři z Glasgow.
Poznámka JČ: K zkresleným informacím.
Jan Čulík nežádal Českou televizi o přijímací satelitní zařízení. Iniciativa na založení mezinárodního panelu, sledujícího změny ve vysílání zpravodajství České televize, nevyšla od Jana Čulíka, ale od loni v březnu jmenovaného šéfa zpravodajství České televize Ivana Kytky.
Neetická je účelová připomínka, že Ivan Kytka byl před listopadem 1989 jako pracovník České tiskové kanceláře po určitou dobu členem komunistické strany.
Nejsem stranický sekerník a hodnotím lidi podle toho, co umějí, podle jejich zkušeností, vzdělání a inteligence a nikoliv podle někdejší stranické příslušnosti. (Myslím, že jste se nikdy nedočetli v Britských listech, že by na někoho útočily z titulu jeho stranické příslušnosti.)
To, co jsem napsal v předchozích dvou příspěvcích o nedostatku integrity pana Vadase v souvislosti s jeho nynější stížností, platí.
Myslím si, že je možno Britské listy obviňovat z celé řady nedostatků, těžko však z toho, že by se příliš málo zabývaly za poslední rok situací v České televizi.
Vítáme, že pan Vadas nastoluje celou řadu problémů, vznikající v souvislosti s postupující podřízeností České televize politikům a parlamentu. To je znepokojující vývoj a Britské listy rády poskytnou své stránky komukoliv, kdo se k tomu bude ochoten kompetentně a objektivně vyjádřit.
