|
Zaměstnavatelé a odboráři
Ivan Hoffman, Český rozhlas
S lehkým úsměvem zapochyboval předseda vlády o smyslu setkání odborářů a zaměstnavatelů mimo tripartity. Před tím ovšem odboráři a zaměstnavatelé zapochybovali o tom, zda je vláda schopna vyvést zemi z ekonomické krize. Ekonomika podle nich ještě může klesnout na samé dno a Richard Falbr si umí představit situaci, kdy Česká republika skončí v nucené správě Mezinárodního měnového fondu jako Bulharsko.
Kdyby to byli pouze zaměstnavatelé, anebo pouze odboráři, kdo se domnívají že toho vláda za rok mohla udělat více, zmíněný úsměv premiéra by byl na místě. Pokud ale zaměstnavatelé a odboráři zvedají prst společně, k smíchu to není. Navíc ani není samozřejmá samotná tripartita.
Standardní vyjednávání by mělo probíhat bez vlády, mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Úkolem vlády totiž není ani podnikání, ani odměňování, ale vytváření rámce, ve kterém se obojí odehrává.
Vláda by se prostě neměla rozptylovat tím, že cosi zachraňuje, jednou nějakou banku, jindy nějaký podnik. Vyvolává tím pouze nepřiměřená očekávání různých nátlakových skupin.
Je zajímavé, že se odboráři se zaměstnavateli včera shodli, že některé podniky nevyplácejí mzdy ze spekulativních důvodů. Třeba tím mysleli ČKD, a třeba tím spekulativním důvodem byla víra vedení této firmy, že nespokojenost zaměstnanců zvýhodní šéfy ČKD v takzvané revitalizaci, že tedy stát naleje do jejich kapes nějaké peníze.
Za prvé by to byl docela hazard s veřejnými prostředky, kterými jsou i státní garance, za druhé lze obtížně hovořit o nějaké průhlednosti. Jestliže zaměstnanci ČKD mají pocit, že se s nimi hraje nějaká divná hra, stejný dojem mohou mít i ostatní občané. Není prostě důvod k úsměvu, a to ani lehkému.
25.5.1999
|