Britské listy

NATO konstatuje, že rozšířené jednotky, pod názvem Operace společný strážce, by se měly celkem skládat asi ze 48 000 vojáků. Původně plánovala aliance pro Kosovo asi 28 000 vojáků.

V městě Kukeš v severní Albánii se začal nově organizovat proces přesunu uprchlíků. V noci na úterý bombardovalo NATO srbské policejní velitelství v Bělehradě. Vedoucí představitelé NATO nadále zdůrazňují, že jejich letecká ofenzíva má konkrétní výsledky.

NATO také už čtvrtý den bombardovalo elektrárny, v důsledku čehož jsou milióny lidí v Bělehradu a po celém Srbsku bez elektřiny a vody.

Připravované pozemní jednotky nemají v Kosovu bojovat, přesto však se předpokládá, že by mohly být jádrem bojové ofenzívy, kdyby se NATO rozhodlo do Kosova vstoupit silou.

Asi 200 kosovských Albánců bylo odvezeno v úterý ráno z tábora Kukes holandským vozidlem NATO. Další stovky uprchlíků, které přešly do Albánie za posledních 24 hodin, jsou také přesunovány bez odkladů dál. Úřad OSN pro uprchlíky doufá, že se uprchlíci dobrovolně přesunou do lépe vybavených táborů v jiných částech Albánie a že bude nakonec možno zlikvidovat tábory u města Kukeš. Toto místo nedaleko kosovské hranice je považováno za nebezpečné, neboť leží na dosah srbského dělostřelectva. V zimě je také v Kukeši velmi nepříjemné podnebí.

V Makedonii hrozí nová uprchlická krize - v pondělí tam přišlo 8,500 uprchlíků a stejný počet se očekával v úterý. OSN konstatovala, že je to zřejmě poslední energické úsilí Slobodana Miloševiče dokončit etnické očišťování provincie.

Podle činitelů OSN byly donuceny celé komunity mužů, žen a dětí a starých lidí "velmi dobře organizovaným a předem připraveným způsobem" opustit své domovy.

Miloševič "na hranici kolapsu"?

Generální tajemník NATO Javier Solana uvedl, že rostoucí vnitřní protesty uvnitř Jugoslávie i mezinárodní izolace Jugoslávie dokazují, že NATO musí nadále pokračovat s leteckými údery.

"Chceme teď pokračovat v této strategii, která nyní přináší velmi rychle výsledky," sdělil Solana tiskové kanceláři Associated Press. Jugoslávský prezident Slobodan Miloševič "je na pokraji kolapsu. O tom není pochyb," uvedl Solana a zjevně tím mínil protivládní demonstrace v městech Kruševač, Alexandrovač a Raška.

Části Bělehradu jsou bez vody a elektřiny, protože NATO zaútočilo v pondělí na elektrický rozvod. Bombardovalo také vojenské letiště v Batajnici, na předměstí Bělehradu, a v městě Nis na jihu Srbska došlo k velkým výbuchům. V městě Novi Sad zaútočilo NATO na rafinérii ropy.

Jugoslávským dezertérům hrozí vojenský soud

Jugoslávská armáda podle zpráv zakázala protiválečné demonstrace a varovala dezertéry, aby se vrátili ke svým jednotkám, jinak budou postaveni před válečný soud. Černohorský deník Vijesti napsal, že armáda vydala prohlášení, které nařizuje dezertérům, aby se vrátili do armády do úterý do polodne, anebo budou postaveni před tzv. "Válečný soud".

Minulý týden se začali vracet záložníci do svých domovů v jižním Srbsku, poté, co příbuzní protestovali proti dalšímu pokračování války. Protesty vyvolaly návraty mrtvol vojáků povinné vojenské služby.

O víkendu přicestoval velitel třetí jugoslávské armády, generál Nebojsa Pavkovič do města Raška a řekl, že bude považovat absenci vojáků za prodlouženou dovolenou, pokud se vrátí ke svým jednotkám.

Avšak k civilistům se při velkých protiválečných demonstracích v pondělí v Kručevači a v Alexandrovači připojili i vojáci. Čtyři prominentní protiváleční aktivisté byli zatčeni ve městě Čačak.

Rozpory v Alianci se začínají zmenšovat

Tony Blair pravděpodobně nepotřebuje, aby mu někdo připomínal, že dva britští premiéři, Herbert Asquith a Neville Chamberlain, v tomto století museli odstoupit kvůli své špatné válečné strategii, napsal týdeník Observer.

Minulý týden, uprostřed rozporů v rámci NATO, si asi Blair myslel, že se něco podobného stane i jemu.

Povzbuzován britskými generály Mikem Jacksonem, který je na Balkáně, a Rupertem Smithem, druhým nejvýznamnějším vojenským činitelem v NATO, Blair neustále připomínal Spojencům, že je zapotřebí vytvořit na hranicích Kosova velkou pozemní armádu, mají-li mít uprchlíci možnost vrátit se do země před začátkem zimy a má-li být možno zabránit anarchii, pokud se náhle rozloží v Kosovu srbská moc.

Tony Blair má jako jediný vedoucí politik NATO v parlamentě ve své zemi velkou poslaneckou většinu a podporuje ho také silně britská veřejnost. Proto měl možnost prosazovat tuto politiku co nejdůrazněji.

Přitom to však začínalo vypadat, že si Blair dal příliš velký úkol. Předminulou neděli vznikal dojem, že je Blair osamocený jestřáb.

Italský premiéra Massimo D'Alema toho dne navrhl v rozhovoru pro list La Repubblica, že by NATO mělo suspendovat bombardování, pokud Rusko a Čína podpoří rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která by obsahovala většinu západních požadavků na vyřešení konfliktu. K příměří by došlo bez ohledu na reakci Bělehradu.

K tomu D'Alema dodal - a toho se chytla britská vláda - že kdyby Miloševič odmítl toto ultimátum od světových mocností, otevřelo by to cestu pro pozemní invazi, jako byla Pouštní bouře, provedenou pod vedením OSN.

V rozhovoru D'Alema dokonce navrhl, že by se této invaze měla účastnit i italská vojska, pokud by italská mírová ofenzíva selhala.

Tento italský plán byl původně vytvořen čistě z vnitropolitických jugoslávských důvodů - vzniklo pnutí v D'Alemově široce založené vládní koalici. Od samého počátku podporovaly letecké údery NATO jen s velkou nechutí Zelení, komunisté a levicoví křesťanští demokraté.

Avšak během předchozího týdne došlo k sílícímu tlaku z D'Alemovy vlastní strany, Levicových demokratů, aby byla strategie NATO změněna. Od začátku leteckých úderů bylo provedeno 30 útoků na místní a regionální kanceláře této strany. Stávkující rybáři požadovali odškodnění za bomby NATO, které spadly do Jaderského moře a protiválečná nálada sílila každým dnem.

Minulou středu čelil D'Alema parlamentní debatě o válce o Jugoslávii a potřeboval neutralizovat své kritiky, kteří tvrdili, že se nezkouší všechny cesty k míru. Hovořil naléhavě s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem, aby získal jeho souhlas. V pondělí 17. května předvídali D'Alemovi poradci, že Německo podpoří D'Alemův plán. Jenže v úterý odmítl německý kancléř Gerhardt Schroeder D'Alemu podpořit. Schroeder s ním možná sympatizoval, ale jako předseda Evropské unie si nemohl dovolit jednostrannou změnu v politice NATO.

Schroeder považuje za svůj úkol udržet jednotu v Evropské unii, alespoň do vrcholné schůzky EU v Kolíně nad Rýnem, která se bude konat začátkem června. Jako D'Alema, i Schroeder stojí v čele koaliční vlády. Nemohl přijmout alternativu, že kdyby Bělehrad odmítl italský plán, bylo by nutno podniknout do Kosova pozemní bojovou invazi. Dokonce se vyskytly zprávy, že prý Schroeder řekl, že pozemní invaze je "nemyslitelná".

To vyvolalo v Británii velmi záporné reakce. Minulou středu to bylo v Británii v hlavních titulcích denních listů a velmi silně se zdůrazňovalo, že došlo k významnému německo-britskému rozkolu.

Avšak německé noviny vůbec tuto zprávu nezaznamenaly. Podle jedné informace učinil kdosi, kdo simultánně překládal Schroederovu řeč, jazykovou chybu.

Ať už to vzniklo jakkoliv, škoda byla učiněna a začínalo to vypadat ještě hůře.

Brzo poté vznikl dojem, že Tony Blair využívá svého nejbližšího spojence - Billa Clintona. Minulé úterý večer spolu Blair a Clinton hovořili devadesát minut, nejdéle za celou válku. Jejich rozhovor se zabýval panoramatem celé krize. Následujícího rána řekli činitelé americké vlády listu New York Times, že Clinton doporučil Blairovy, aby "zvládl své poradce".

Clinton reagoval na zprávy v londýnském tisku, podle nichž je prý Blair frustrován Clintonovým váháním. Clinton poukázal na to, že to ochromuje úsilí získat podporu koalice pro vytvoření velké pozemní armády na hranicích Kosova. Čelný americký činitel konstatoval, že dojem nejednoty v NATO je "velmi znepokojující", protože prodlužuje válku, "kterou se snažíme ukončit".

Blair a Clinton se dohodli, že Clinton situaci uklidní tím, že řekne na veřejnosti, že vyslání pozemních vojsk není vyloučeno, a to také Clinton večer v úterý 18. května učinil.

Blairův tiskový mluvčí Alastair Campbell a jeho propagandisté se zoufale snaží udržovat dojem jednoty. Snad jako žádná jiná válka se tato válka o Jugoslávii hlavně vede v elektronických médiích. Udržet jednotu v devatenáctičlenné alianci přes celé čtyři světové cykly produkce zpravodajství je velmi obtížný úkol.

Jediná poznámka, vytržená z kontextu, špatně přeložená, obletí za půl hodiny svět, daleko dříve, než jsou na ni schopny reagovat zahraniční kancléřství.

Ale ve středu 19. května se Blairovy vztahy k Francii, Německu a Itálii začínaly ještě dále komplikovat.

Ve středu uvedl Gerhard Schroeder na tiskové konferenci v Bruselu, že "není vhodné navrhovat změnu strategie, když dvojí přístup leteckých útoků a diplomacie začíná fungovat". Jeho výroky byly kritikou určenou Blairovi i D'Alemovi.

Na otázku, co by dělal, kdyby byl nucen rozhodovat mezi prohráním války a vysláním vojsk, Schroeder odpověděl: "Jen se nestarejte. Nenechám se zatáhnout do této typicky britské teoretické debaty o válečné strategii."

Schroeder se marně snažil zastavit příliv dalších otázek výroky: "Řekl jsem všechno, co mohu říci k této otázce. Můžete se mě ptát desetkrát, ale nic víc ze mne nedostanete."

Věděl, že má před sebou složitou schůzi vlády. Toho odpoledne požadovala parlamentní šéfka skupiny Zelených Kerstin Muellerová, aby bylo vyhlášeno jednostranné příměří.

Jak se dalo očekávat, Schroeder to odmítl a uvedl, že pro to není vhodná doba, vzhledem k tomu, že bombardování NATO nyní skutečně silně poškozuje srbskou armádu. Kdyby mělo Německo usilovat o jednostranné příměří, poškodilo by to taky jeho důvěryhodnost v rámci NATO, a této důvěryhodnosti je silně zapotřebí pro případnou debatu o pozemních jednotkách. Německo konec konců přispělo jen 14 letadly tornádo a jen 500 členným personálem.

Má-li Německo mít možnost prosadit svůj odpor vůči pozemní invazi, musí podporovat politiku NATO ohledně pokračování s bombovými útoky.

Tak jako Schroeder přežil schůzi kabinetu, i D'Alema, bývalý komunista a typický kariérní aparátčík, přežil i hlasování v italském parlamentě, ale jen tak, že přitvrdil své plány na příměří.

V nové verzi D'Alemova plánu má NATO zastavit bombardování dříve, než Rusko a Čína podepíší rezoluci Rady bezpečnosti OSN.

Tím ale D'Alema jasně porušil linii NATO. Na jednání s Javierem Solanou ve čtvrtek navrhl D'Alema, aby bylo bombardování přerušeno na tři dny, než začnou rozhovory s Moskvou a Pekingem. Tím přijal postavení německých Zelených v německé vládě.

Na dotaz, zda je Itálie ochotna vyslat do Kosova vojska před uzavřením příměří, D'Alema, iritován kritikou, že vyvolává v NATO neshody, začal rozčileně kritizovat Británii: "Je naprosto nesprávné v tak delikátní dobu, kdy je absolutně nutné, aby byla aliance jednotná, zahajovat debatu o něčem tak hypotetickém."

I když Francie byla proti jednostrannému přerušení bombardování, Blairova izolace se zhoršila tím, že Francie odmítla návrh Robina Cooka, any NATO vyslalo do Kosova pozemní jednotky, jakmile bude bombardováním jugoslávská armáda vážně ochromena. Alain Richard, francouzský ministr obrany, uvedl pesimisticky: "Nic nám nyní neumožňuje si myslet, že za dva až tři měsíce bude srbská armáda v Kosovu natolik oslabena, že by tam mohli spojenci vstoupit bez významného odporu od ní."

Cook je naproti tomu optimističtější a domnívá se, že srbská armáda nevydrží do srpna či do září.

Byl to pro NATO velmi obtížný týden, i když jeho linie vydržela - bude se bombardovat dál a pozemní vojska nebudou vyslána.

Během několika nadcházejících týdnů stoupne počet vojsk na makedonské hranici z 13 000 na 45 000 - 50 000. Vojska budou prezentována jako mírové sbory, kteeré jsou připraveny na vstup do Kosova na doprovod uprchlíků domů, a na udržování občanského pořádku, ale jen poté, až bude dosaženo dohody s Miloševičem. Avšak přítomnost tak velké armády má také vyvolat tlak na Miloševiče, aby se podrobil diplomatickému nátlaku, nyní přicházejícímu z Moskvy, z OSN a ze Spojených států.

Vládne naděje, že si bude Miloševič velmi nejistý, zda NATO je schopno rozmístit tolik vojáků na kosovské hranici a nevyslat je do Kosova, přesto, že by to na podzim muselo znamenat hladovění a smrt zimou pro desetitisíce uprchlíků.