Stagnum čili louže
Přesně před rokem podepsali sociální demokraté na jedné a občanští demokraté na druhé straně stolu smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, známou mezi občany pod přezdívkou opoziční.
Politici z jiných stran ovšem říkají, že je to smlouva o skryté formě velké koalice a jiní zase tvrdí, že jejím výsledkem je stagnace politického prostředí. Je to případné slovo, stagnace. Původ má v latinském výrazu stagnum čili louže, stojatá voda.
Znalci přírody ovšem vědí, že i zdánlivě mrtvá louže je plná života, různých prvoků, vodního hmyzu a nezmarů. Mezi ty poslední nepochybně patří ministr Grégr. Poté, co ve vládě prosadil dostavbu Temelína, má další cíl, prosadit namísto útlumu dotěžení uranu. Do českých atomových elektráren český uran, zní jeho reklamní slogan.
V temelínské kauze je alespoň drobet smutné logiky. Ta stavba už stála tolik, že nelze najít vládu dost odvážnou, aby si troufla ty miliardy odepsat. Ovšem uran je zcela jiný případ.
Zaprvé ten český je nejméně třikrát dražší než kterýkoli jiný na světovém trhu.
Zadruhé uran není uhlí, aby se dal ve vagónech dovézt do Temelína a do Dukovan. Z rudy se musí získat koncentrát a ten musí být odvezen tam, kde z něj umějí vyrobit palivové články. S pravděpodobností hraničící s jistotou to bude v Rusku.
Takový je celý slogan, z něhož nám ministr Grégr poskytuje jen vypreparovanou část: do ruských reaktorů českých elektráren ruské palivové články, zbytečně draze vyrobené z českého uranu.
Tohle už nemá logiku, ani tu smutnou. Je dobře si právě dnes připomenout, že i páně ministrovo působení je jedním z mnoha důsledků smlouvy, která se jinak jmenuje, jinak se jí říká a kdo ví, jak se jí bude říkat, až nebude platit.
Vysílá se v pátek 9. července ráno.
Poznámka JČ: Ano, je správné zdůrazňovat, že v ČR od loňska vládne velká koalice ČSSD a ODS. V důsledku toho se česká politika zastavila. Ona se ovšem v podstatě zastavila už dřív, po volbách v roce 1996, kdy ztratila vláda Václava Klause podstatnou parlamentní většinu.
Historie demokracie v ČR po pádu komunismu se dá shrnout v podstatě takto: Na vlně povrchního antikomunismu získal moc Václav Klaus jednoduchými přísliby prostého ideologického řešení, že zemi dovede k prosperitě. Země, zotročená zejména druhými dvaceti lety života v ruském područí (podstatou otroctví je, že upírá lidem přístup ke vzdělání) a bez zkušeností dospělých lidí Klausovi věřila. Když se o několik let později jeho nerálný projekt rozpadl, jak nutně musel, v zemi zavládla kocovina - a od té doby už tam politika neexistuje. Dalo by se tedy - možná trochu drsně - říci, že Česká republika od roku 1990 nikdy nezažila normální, efektivní, rozumnou, demokratickou politiku...
