Bulvární zaměření české společnosti
Pár poznámek k článku pana Čulíka "Myšlení bolí"...
Nepokládám statistiky přístupu k jednotlivým článkům zveřejňovaným v BL za kriterium, ze kterého lze vyvozovat konsekventní závěry o stavu a
úrovni myšlení, životních a politických postojů a kdoví čeho ještě českých čtenářů BL.
Nejenom redaktoři bulvárního tisku, ale i někteří redaktoři internetových novin si uvědomují význam názvu článku pro jeho ohlas u čtenářů.
Například Svět Namodro, který honoruje své přispěvovatele podle počtu přístupů k jejich článku, ve svých propozicích přímo důrazně autory
nabádá, aby názvu článku věnovali zvýšenou pozornost, že právě on může rozhodující měrou ovlivnit výši návštěvnosti stránky s jejich článkem a
tím i výši jejich odměny.
Byl bych ovšem dalek toho hledat v tom nebo vyvozovat z toho nějaké bulvární tendence Světa Namodro a jeho čtenářů.
Pro český Internet platí totiž dvojnásob slogan: čas jsou peníze. Čas rozhoduje kolik zboží se prodá (=přečte se, stáhne se článků). A můžeme
hádat ne dvakrát, ale rovnou jednou, jak se bude v časové tísni rozhodovat čtenář i-novin při výběru článku, který si stáhne nebo přečte.
Měl-li bych nějakým způsobem brát vážně počet přístupů k jednotlivým článkům, pak bych si musel nejdřív rozdělit čtenáře na ty, co jsou
připojeni pevnou linkou (nejlépe v práci, či škole, tj. za cizí peníze) a pak na ty druhé (telefonní linkou, z domova a za vlastní peníze).
Dále bych
potřeboval znát věkovou skladbu, vzdělání a profesi čtenářů a dobu, kdy se připojují k BL.
Předpokládám, že k Internetu jsou povětšinou připojení
mladí lidé - studenti, zaměstnanci institucí, tj. lidé převážně vzdělaní, kteří Internet využívají zejména v pracovní době a tak jim Internet asi slouží
coby zpestření pracovní doby, jako jakýsi druh relaxace (spojení příjemného s užitečným).
Chce-li se někdo nějakým způsobem zabavit, rozptýlit, tak jaké si asi přečte články? Těžko si bude asi stahovat rozsáhlý materiál o
názoru české vlády na sdělovací prostředky. Rozhodující pro posuzování je spíš rozpor mezi tím, k čemu by Internet měl sloužit (umíme to vůbec
definovat?; viz dále) a k čemu převážně slouží (oboje vztaženo k ČR).
Daleko směrodatnější jsou, dle mého názoru, ohlasy k jednotlivým článkům a ohlasy k ohlasům.
I tak mi u těchto aktivit chybí pointa, nějaké
resumé, které by se snažilo dobrat podstaty, o čem ta diskuse vlastně byla, co jsme se z ní o sobě, o druhých i o světě, v němž společně žijeme,
vlastně dozvěděli, stálo-li to vůbec za to.
Otázkou je, kdo by takové resumé měl dělat - redaktor i-novin, autor článku, ke kterému se "navěsila"
diskuse? Obávám se, že takové i-noviny se ještě dlouho na Internetu vyskytovat nebudou - předpokládalo by to úplně jiný přístup jak čtenářů, tak
redaktorů i-novin.
Týkalo by se to odpovědnosti a poctivosti ve vztahu ke společnosti i k sobě samému (kvalita a rozsah vzdělání je samozřejmým
limitem takového snažení).
A na to současníci v ČR příliš neslyší, nejsou na to připraveni, ani připravováni.
Čestnou výjimkou je snad vydavatel
BL pan Čulík, který se o to svým způsobem snaží, ale je to příslovečná kapka vody v poušti, úroda díky jí též nevzejde.
Tato situace se netýká
jenom ČR - nedělám si iluze o tom, že venku je to o moc lepší, pouze kulisy, herci a repertoár jsou v jiném provedení, takže hercům i jejich
režisérům se daří vyvolávat věrohodnější dojem poctivosti. Jedná se zkrátka o sehranější tým s profesionálnějším vedením, nic víc, nic míň.
Jak jsem již naznačil výše, na míře "bulvárního" využívání Internetu, má velký podíl i to, jak je Internet a jeho role ve společností chápána a prezentována.
Takže vedle pedofilie, terorismu, hackingu, nově nyní i semeniště bulváru - tím vším se jak se zdá, Internet stává býti.
Je
tomu skutečně tak? Myslím si, že ne. Problém je v tom, že si Internet stále nenašel své stabilní "funkční" místo v moderní společnosti, podobně
jako kdysi telefon, televize (nyní myslím hlavně v ČR, venku se to již hnulo).
Lidé stále nevědí, zjednodušeně řečeno, k čemu "ten" Internet
vlastně mají využívat - ke komunikaci, k přístupu a k přenosu informací, k zábavě, ke vzdělání, k obchodování .......?
K takovémuto
zjednodušenému zařazení jim brání právě polyfunkčnost a v českých podmínkách pak stále ještě i výlučnost Internetu.
Do doby, než se podaří
vyrobit a v podobě jednotného standartu, ovšem nelimitujícího vývoj a konkurenci, i zavést široce dostupné integrované polyfunkční zařízení s
jednoduchým ovládáním, tak do té doby se povedou ještě různé debaty na téma Internet, přičemž rozmanitost forem a možností Internetu ,
překotnost jeho vývoje a všeobecné zaostávání běžného člověka (potenciálního i budoucího uživatele) v chápání toho všeho, bude dávat prostor
různým spekulantům i falešným prorokům a manipulátorům, kteří by chtěli Internet ve stále větší míře využívat ke svým cílům, ležícím ovšem
mimo Internet. A to je to, co by Internetu asi nejvíce uškodilo.
Drogová závislost na povrchní emocionalitě
Prakticky ve všem lze vysledovat tendence k účelové manipulaci. V ČR jsou tyto tendence víc než zřejmé a to je ostatně jeden z důvodů, proč lidé
v ČR začali pravděpodobně více věnovat pozornost emocionalitě obsažené ve sděleních, se kterými se k nim obracejí jejich političtí představitelé.
Právě situace, kdy je převážná část sdělení neúplná, nezachycující realitu života společnosti, zakrývající pravou povahu dění, manipulující s
odrazem skutečnosti a procesů v ní, vede prosté lidi k iracionálnímu chování, kdy se zaměřují na formu a ne obsah myšlenek.
A co mají, kromě
radikálních řešení diskvalifikujících demokratické principy, ostatně dělat, chtějí-li si i za této situace všeobecné nepoctivosti a manipulace zachovat
možnost volit, byť jim zbývá volba pouze mezi dvěma zly.
Takže náš občan si je vědom toho, že se musí rozhodnout mezi dvěma zly, tj. že musí
rozpoznat, které zlo je menší. A co mu asi pomůže v této podivné volbě - nezávislé myšlení těžko, když nemá možnost a často ani schopnost si
obstarat tzv. nezávislé informace, na kterých by si nezávislé myšlení mohl vybudovat.
A tak nastupují iracionální nástroje rozhodování.
V našem
případě ona panem Čulíkem zmíněná emocionalita. Ta nahradilo ono pověstné čtení mezi řádky.
Lidé pomocí ní čtou mezi myšlenkami a snaží se
díky ní zorientovat v tom, co je to vlastně za člověka, který se k nim v obecných záležitostech obrací a nabízí se jim, coby jejich zástupce.
Lidé se
snaží "vycítit", zda se jedná o úplného "hochštaplera" nebo o člověka, snažícího se jenom živit se politikou. Obojí není nic moc, ale ten druhý
představuje pro občana menší zlo.
Problém je ovšem v tom, že takovýto přístup má pro svou iracionalitu velmi vážné dopady do politického dění.
Já tomu říkám Mečiarův syndrom, mohlo by se též říkat i Klausův syndrom. Je to hra na to, kdo zapůsobí věrohodněji na veřejnost jako
poctivec, jako někdo, kdo to myslí s obecnými zájmy dobře.
Komu se podaří dřív a lépe se takto prezentovat a současně mediálně vytvořit opačný
obraz o svém protivníkovi, ten se stává vítězem a jeho výhodou je, že takto jím vytvořený obraz o sobě samém a jeho straně delší dobu setrvačně
přetrvává - něco jako politická bonifikace.
Když se k tomu ještě přidruží určitá nešikovnost (nebo spíš nižší schopnost) politických oponentů, pak
je politické panoptikum dlouhodobě zafixováno.
Jako klasický příklad nám může posloužit onen Mečiar, nebo had - Lux, či sarajevští atentátníci.
No a výsledkem je současná politická mesaliance.
Doufám si tvrdit, že současná KSČ zůstává záměrně nereformovaná, aby hrála "roli zlého muže"
a tím i náhončího k volbám - ať budou lidé sebevíce otráveni politikou, přesto půjdou k volbám a zvolí menší zlo, tj. muže a ženy, kteří si z
politiky udělali výnosnou živnost, než by nešli a připustili vítězství KSČ a riziko návratu předlistopadových poměrů.
Tak to ovšem jistě funguje i
v ostatních tzv. zavedených demokraciích. Jenom to má jemnější finesy a lidé o tom moc nepřemýšlí, když to funguje. Ale jak jsem se zmínil
výše, problémy, které z toho vzejdou jsou za horizontem života současníků, účet je vystaven bianco a platit budou jiní, takže proč se zneklidňovat,
že?
Neschopnost vnímat vnější svět a vzít si příklad
Problém není v neschopnosti Čechů vnímat vnější svět, spíš v možnostech ho vnímat, tj. umět cizí jazyky a mít možnost ve "vnějším" světě žít
a pracovat a zažít pocit sounáležitosti a soupatřičnosti.
Ani jedno v širším měřítku neexistuje a v současné době se tato nemožnost spíš paradoxně
prohlubuje (ochranářství unie, euroskepticismus českých politických špiček, nízká podpora studentů a mladých lidí v této oblasti vůbec! Já vím,
namítnete, že o všem rozhoduje osobní iniciativa, ale o té já nediskutuji, mluvím o obecných trendech, tak jak je v ČR Vy i já vidíme.)
Osobní
zkušenost je pro vnímání nezastupitelná, jinak se jedná o plané teoretizování a z toho jsme po 40 letech budování reálného socialismu totálně
zbaveni.
Možná, že i tato zkušenost je jedním z faktorů, proč se tak skepticky a bez zájmu stavíme k cizím zkušenostem (v současné době ke své
škodě!) a k přejímání tzv. cizích vzorů (ono spíš jde o postupy - řízení a organizování společnosti, legislativa atd., atd.).
A svým způsobem nijak
zvlášť neprožíváme ani události ve "vnějším" světě. Příliš často a příliš dlouho jsme my nezajímali Západ (Mnichov, Srpen). Dalším
nezanedbatelným faktorem je absolutní nezájem politických špiček o co nejrychlejší integraci do evropských struktur, vedle totální neschopnosti je
k tomu vedou i ryze praktické důvody - v konkurenci se znalostmi, schopnostmi, výkonností a výsledky Západu by samozřejmě neobstáli a šli by
do politického důchodu, kam ostatně valná většina díky svému věku dávno patří. Toho si jsou oni velmi dobře vědomi a tak tady máme Balkán s
lidskou tváří.
Myšlení bolí
Tato část v článku pana Čulíka jenom potvrzuje moje vývody o emocionalitě, vnímání vnějšího světa a přebírání příkladů (názorů) českým
občanem.
Než by se Čech zabýval balkánskou skutečností, tak spíš ve sděleních o Balkánu hledá sdělení o své skutečnosti, Balkán je svým
způsobem podružný - sice krátkozraké z vnějšího pohledu, ale z pohledu zevnitř, co jiného, že?
Tento trend je velmi škodlivý, dlouhodobě
neúnosný a ve svých důsledcích velmi nebezpečný.
Českou společnost je nutno více otevřít =kvalitní a nezávislá media, docílit ekonomického
růstu a větší integrace do všech forem evropských struktur.
Ale s kým toho docílit? Má na tom Západ vůbec zájem? Jde mu o skutečnou integraci
postkomunistických středoevropských zemí do Unie nebo o pouhé ovládání územního "valu" proti Východu?
Očekával bych od Bruselu jasnou
strategii v této oblasti, s termíny včetně termínu předpokládaného připojení k Unii. Myslím si, že by to každá politická strana, která by chtěla
obstát ve volbách, musela ve svých programech reflektovat a kontrola plnění volebních slibů a programů by byla i jednodušší.
S námi voliči by se
na ni totiž podílela i Unie a ta si informace dokáže spíš opatřit než řadový občan. Ovšem musela by u nás existovat skutečná opozice a svobodný a
objektivní tisk. Uvědomělý občan - volič by se jistě za těchto okolností dostavil i v Čechách!
Nezájem o ekologii
K nezájmu o ekologické články. Celých 40 let socialismu, který byl budován pro lidi, se na lidi kašlalo, mírně řečeno a my jsme to už tehdy a bez
charty všichni věděli.
Když pomineme politická zvěrstva, která v ČR nedosáhla tak obludných rozměrů jako v SSSR, tak nám stále zůstane
socialistické hospodářství se svou výrobou pro výrobu bez ohledu na vše, na přírodu i na lidi.
A vy si myslíte, že po těchto zkušenostech a u
vědomí toho, že u moci vlastně zůstali v podnicích ti samí lidé, se budeme nějak zvlášť vážně zabývat články o ekologii?
Přece je jasné, že to je v
systému a český člověk prostě nevidí žádnou šanci na jeho změnu, tak proč z něj navíc dělat neschopného ignoranta? Ostatně přečtěte si znovu
pozorně můj článek Nestydím se a nepohrdám i v něm je část mé odpovědi na Váš článek
(po pravdě řečeno, bych nyní již nebyl tak shovívavý k panu Klausovi a jeho politice, ale budiž).
Na závěr bych dodal , že nelze stavět prostou
paralelu mezi české myšlení a západoevropské myšlení bez zřetele na zkušenosti a prostředí, které toto myšlení formovalo (v českém případě spíš
deformovalo).
Nechci tím propagovat "česká specifika", ale ono je to skutečně složitější a v rámci objektivity a celistvosti názoru je to nutno
na obou stranách bývalé železné a nyní "myšlenkové" opony brát v úvahu.
Strhnout ostnaté ploty je jednodušší než překonat myšlenkové bariéry.
Poznámka JČ: Proti bezostyšnému lhaní a manipulaci je však třeba otevřeně a rázně vystoupit a uvést politického lháře do příslušných mezí. - Je sice pravda, že občané na Západě často hlasují ve volbách pro menší zlo, nikoliv však přirozeně proti komunistické straně. - Ve spolupráci s časopisem Central Europe Review zveřejní Britské listy v nadcházejících týdnech sérii článků od poradenské firmy z londýnské City o tom, co pro Českou republiku bude znamenat integrace do Evropské unie a přijetí jednotné evropské měny.
