Skinheadi v Praze
Sraz
Kdyby Jan Neruda vykoukl zpod náhrobní desky na Slavíně, mohl by smutně parafrázovat jeden ze svých fejetonů: v sobotu Prahou opět pochodovaly holohlavé bataliony skinheadské. Z náměstí Míru, kde znělo jejich volání Vítězství zdar pochodovali skini až na náměstí Staroměstské, odkud se po policejní výzvě rozešli do okolních restaurací. Pokud je známo, krev netekla. Dalo by se tedy s jistou nadsázkou říct, že jejich sraz vlastně měl šťastný konec.
Jenomže ono jde taky o to, co bylo na začátku děje a co v jeho průběhu.
Setkání bylo nahlášeno úřadům jako uctění památky poslední oběti války. Za poslední oběť války považují neonacisté Rudolfa Hesse, odsouzeného norimberským tribunálem na doživotí. Zemřel ve vězení právě před 12 lety, což není žádné tajemství. Vsadím se však, že úředník, který shromáždění povolil, bude tvrdit, že si myslel, že jede o nějakého neznámého vojína.
Stejně jako policisty, kteří srazu přihlíželi, ani nenapadne, že pokřik vítězství zdar není nic jiného než doslovný překlad nacistického Sieg heil. A pravice v davu, která přitom vylétla vzhůru? Obávám se, že nějaký policejní odborník praví, že nelze vyloučit, že její majitel chtěl jen pozdravit slunce.
Policejní interpretace dějů jsou bizarní tradičně. Zrovna před 30 lety interpretovali esenbáci Véčko z ukazováku a prostředníčku jednoho z demonstrantů proti okupaci nikoli jako symbol vítězství, nýbrž jako signál protisovětských bojůvek, že za dvě minuty začne akce. Přineslo to tenkrát Rudé právo, i s fotkou.
Chci říct, že způsob, jímž úřady a zejména policie přistupují k shromážděním, jaké proběhlo minulou sobotu, je buď účelově pokrytecký nebo zcela prostoduchý. Ani jedna z obou možností není povzbuzující - i když, pravda, pokud platí ta druhá, alespoň pramen vtipů o hloupých policajtech jen tak nevyschne.
Vysílalo se v Radiožurnálu v pondělí 23. srpna.
