Aarhuská úmluva o právu na informace na internetu
Plzeňská ekologická nadace zřídila na Internetu stránku věnovanou tzv. Aarhuské konvenci. Zatím je zde umístěn kompletní text konvence v oficiálním českém překladu a analýza současného stavu implementace konvence v legislativě a praxi České republiky. Tato analýza byla zpracována nevládními organizacemi v rámci projektu “AARHUSKÁ KONVENCE: LEGISLATIVA A PRAXE V ČR" Regionálního environmentálního centra a Centra pro komunitní práci.
Analyzovány byly níže uvedené klíčové články konvence. Kromě konstatovaní případných nedostatků jsou součástí každé z částí také návrhy možnosti nápravy či doporučení kroků, které by měly vytvořit podmínky pro ratifikaci Aarhuské konvence Parlamentem ČR.
Přehled analyzovaných článků s uvedením odpovědného autora:
4 - Přístup k environmentálním informacím (Miroslav Šuta - Plzeňská ekologická nadace)
5 - Sbírání a rozšiřování informací o ŽP (Miroslav Šuta)
6 - Účast veřejnosti na rozhodování o specifických činnostech (Jiří Dusík - Regionální environmentální centrum)
7 - Účast veřejnosti při tvorbě plánů, programů a politik týkajících se životního prostředí (Jiří Dusík)
8 - Účast veřejnosti na přípravě prováděcích předpisů a obecně aplikovatelných právně závazných normativních nástrojů (Jiří Dusík)
9 - Přístup k právní ochraně (Vítězslav Dohnal - Ekologický právní servis)
Stránka je k dispozici na adrese:
Analýzy zpracované nevládními organizacemi ukazují, že bude třeba mnoho intenzivní práce k dosažení standardu, jež se ČR zavázala garantovat podepsáním konvence. Zajistit naplnění požadavků konvence nemůže samo Ministerstvo životního prostředí ČR. Naopak se jako naprosto nezbytné jeví překonání mezirezortních bariér.
S politováním je nutné konstatovat, že v příkrém rozporu s kroky směřujícími k ratifikaci konvence je iniciativa skupiny poslanců, jejíž cílem je okleštit možnosti veřejnosti v účasti na řízeních dotýkajících se životního prostředí, např. formou novely zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Důležité kontakty:
Centrum pro komunitní práci Západní Čechy, Americká 29, 301 00 Plzeň,
e-mail: cpkp.plzen@telecom.cz
Regional Environmental Center for Central and Eastern Europe, Ady Endre ut. 9-11, H - 2000 Szentedre, e-mail: magdi@fs2.bp.rec.hu, jiri.dusik@telecom.cz
Plzeňská ekologická nadace, Úslavská 29, 301 44 Plzeň, e-mail: pen@iol.cz
Ekologický právní servis, Jakubské nám. 7, 602 00 Brno, e-mail: eps@ecn.cz
Příloha:
Co je to Aarhuská konvence?
Termín Aarhuská konvence se užívá pro “Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí", která byla spolu s řadou dalších dokumentů podepsána na 4. ministerské konferenci “Životní prostředí pro Evropu" v červnu 1998 v dánském Aarhusu. Tuto úmluvu iniciovala Evropská hospodářská komise OSN a jejím cílem je posílení demokracie v oblasti životního prostředí.
Konvence je součástí dlouhodobého procesu “Životní prostředí pro Evropu", jehož počátek je spojen s historickou stejnojmennou konferencí, která z iniciativy prvního československého ministra ŽP proběhla v roce 1991 na zámku v Dobříši.
Praxe v České republice versus požadavky “Aarhusu"
Analýza naplnění požadavků Aarhuské konvence např. konstatovala:
Neexistuje “metainformační systém", který by uživatelům poskytl přehled o tom, jaké informace jsou vlastně dostupné, kde a v jakého podobě má možnost je získat.
Jen výjimečně je možné získat požadované informace v elektronické podobě, což uživatelům komplikuje a prodražuje další práci s informacemi.
Existuje několik složkových registrů (např. REZZO, HEIS, ISO), které se značně liší v základních parametrech (sledované látky, skupiny ohlašovatelů, správci systémů atd.).
Není zpracováno důkladné srovnání těchto systémů ani analýza možnosti jejich případné konvergence. Část dat z registrů není veřejnosti vůbec přístupná.
Existuje značná pochybnost o hodnověrnosti dat obsažených registrech. Není dostatečný systém verifikace ohlášených dat. Historicky byla data veřejně nepřístupná, a proto není dostatečná ani veřejná kontrola kvality ohlášených dat.
Ministerstvo životního prostředí vyjednává s průmyslem dobrovolné dohody a iniciativy bez účasti veřejnosti. Tím se nejen a priori oslabuje důvěra veřejnosti v tyto nástroje ekologické politiky, ale neúčast veřejnosti se projevila i na “kvalitě" např. dobrovolné dohody o pracích prášcích. Tu navrhují nevládní organizace pro její nefunkčnost zrušit.
Program ekologicky čistých výrobků se omezil na pouhé udělování “eko-labelu". Významné sektory průmyslu jej programově ignorují (např. výrobci pracích a čistících prostředků).
Spotřebitelé nemají u mnohých výrobků k dispozici informace o jejich složení a možných vlivech na životní prostředí. To omezuje možnost preferovat šetrné výrobky spotřebiteli.
Stát sám se nechová jako uvědomělý spotřebitel a žádným způsobem nepreferuje při vlastním nákupu a spotřebě šetrné výrobky nebo technologie.
Neexistuje systém stimulování provozovatelů činností významně ovlivňujících životní prostředí , aby informovaly veřejnost o působení své činnosti na životní prostředí.
Pro podání správní žaloby i ústavní stížnosti určují zákony poměrně krátkou lhůtu 60 dnů.
Soudem nelze přezkoumat a napravit případy nečinnosti orgánů veřejné správy, přestože to konvence výslovně uvádí.
Správní soudnictví
Soud přezkoumá jen rozhodnutí vydaná ve správním řízení
Žalobu mohou podat jen účastníci řízení
Soud přezkoumává jen zákonnost rozhodnutí - lze úspěšně namítat pouze rozpor rozhodnutí příp. procesu s právními předpisy. Soud nebude brát ohled na neúčelnost, nehospodárnost, existenci variant záměru apod.
Podle současně uplatňovaného výkladu může žalobce úspěšně namítat pouze porušení jeho subjektivních práv - nejčastěji půjde o práva procesní. Např. porušením subjektivního práva je nepozvání účastníka řízení na ústní jednání, neumožnění účastníku seznámit se spisem, nedoručení písemností. Z neprocesních subjektivních práv půjde nejčastěji o právo vlastnické. Soud nezruší rozhodnutí, pokud je v rozporu se zákonem, nejde však o zásah do práva, které by někomu “patřilo". Např. pokud stavební úřad vydá územní rozhodnutí pro umístění stavby dálnice do národního parku (bez výjimky MŽP), jde o porušení zákona, ale podle současného výkladu nikoliv o porušení subjektivního práva.
Správní soud nepřezkoumává rozhodnutí procesní povahy - nejčastěji může jít o případy, kdy správní orgán nesprávně rozhodne o přiznání postavení účastníka řízení
Správní soudnictví je výlučně jednoinstanční - proti rozhodnutí správního soudu není možné podat řádný opravný prostředek.
