Pan Václav Pinkava svými špatně zvolenými příklady mate veřejnost
Neustále se zamýšlím nad smyslem své práce (tzv. nad mým posláním zde na Zemi), občas se zamýšlím nad smyslem
(úkolem) práce např. Policie, ale po přečtení článku pana Pinkavy (Ceská politika: Macek apeluje na občany, "Zapojte se,
soudruzi!" (do ODS) si lámu hlavu nad zamyšlením tohoto člověka nad smyslem
jeho práce, ale to je jeho věc, ne moje.
Pokud chci vysvětlit podstatu nějakého problému ostatním, je užitečné použít příklad, příměr či zjednodušení. Je však zlé
a špatné pokud použiji příklad, či příměr špatný, protože matu naslouchající. Ne jak pan Pinkava podotýká k panu
Mackovi, že je jeho logika vadná, ale naopak příklady o rybníku, zubním kazu či zdi jsou v rozporu s logikou. Buď autor
problematiku plně nepochopil (což ho omlouvá) anebo jde o záměr (nenávist k nějaké straně a zneužívání své práce pro
lobování za stranu jemu blízkou (proto to zamyšlení nad smyslem jeho práce)).
Slova pana Macka já chápu jinak, samozřejmě že politika je prosazováním věcí, v tomto případě veřejných a proto se k ní
může vyjadřovat kdokoliv. Ale zde jde o jiný problém, nejde o ředění špatných politiků novými (dobrými) politiky jako v
rybníce či přelepení špatné nálepky strany nálepkou lepší novou jako u zdi.
Jde o to, že ve stranách chybí konkurence,
kde by "dobří a nezkažení" nahradili ty "špatné a nedůvěryhodné". A nebo chybí nová strana plná "dobrých a chytrých
politiků", která by odstavila od vlády, od parlamentu ty strany špatné. Jde o tzv. "vytěsňování" známé z chemických
reakcí, kdy jeden prvek vytěsní ve sloučenině prvek jiný (musí však mít vyšší elektronegativitu), čímž zcela změní
vlastnosti sloučeniny (náhrada za příklad o rybníku).
V mnoha případech může jít o "reakci řetězovou", kdy postačí trochu katalyzátoru, který samotný proces přeměny
sloučeniny na sloučeninu jinou vyvolá (radikálová polymerizace).
Na to, aby proběhla tato chemická reakce nemusí někdy stačit jedna molekula, ale nemusí jich být zase moc.
Můj příměr nesedí pouze v tom, že vstoupit do strany a prosadit své názory a dostat se až např. do grémia či ústředního
výboru anebo založit svou stranu a získat přízeň voličů dá mnohem více práce než vyvolání výše uvedených chemických
reakcí (pokud jsou zajištěny dostatečné podmínky).
Proto konstatuji, že nepovažuji za správné, když někdo stojí u laboratorního stolu, kouká do baňky a nadává co že to tam
je za ošklivou chemickou sloučeninu, jaké ona že má špatné vlastnosti. Buď vyvolám chemickou reakci a vlastnosti
změním nebo můžu přejít k jinému stolu a začít používat chemickou sloučeninu jinou. Ale nesouhlasím s tím, aby někdo
nutil druhého, aby něco dělal, aniž by převzal díl zodpovědnosti za uskutečnění své žádosti.
V politice to buď sám změním nebo budu konkrétní kroky kritizovat a jako volič změním svou volbu. Jinou variantu
považuji za neseriózní.
Radek Novotný, PhD.
