úterý 19. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Účelové polopravdy o televizi Nova: Poznámky k deseti poznámkám Petra Štěpánka (Milan Šmíd) Česká televize: Přemlynářováno: Kamarádšoft Romana Proroka? (Jaroslav Plesl) Nepřijatelně liberální publikační praxe BL: Rasismus Františka Ročka (Petr Uhl) Romové: Všichni občané by měli dodržovat základní civilizační normy (Oldřich Madera) Česká politika: Otázka týdne: Co brání ČR v přizpůsobování se Evropské unii? (Jan Čulík, Radiožurnál, 17.10.1999) Superkoalice (Ivan Hoffman) Reakce: Studie o pražských ženách od Trnkové a Heitlingerové není reprezentativní (Marek Houša) Cítím se v dnešní ČR plně šťastná a svobodná (Jana Zimová) Pošetilé programové rozhodnutí České televize: Bylo by dobré seriózně vysvětlovat, v čem je Major Zeman lživý (Vlastimil Cích) Vstup do EU a manipulace občany prostřednictvím televize Debata o náboženství: Darwinismus, neodarwinismus, důkazy a urážky (Pavel Kočička) Nekrolog: Zemřel Štěpán Kotrba senior, jeden z posledních tvůrců české monumentální keramické plastiky Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jaroslav Plesl, týdeník POINT

Jestli mají lidé ve vedení České televize pocit, že politici v poslední době útočí na nezávislost jejich instituce, pak by si měli dát pozor především na objektivitu vlastních pořadů. Vysílání majora Zemana jistě není dostatečným důvodem k odvolání Rady ČT. Jinak je tomu ovšem v případě zpravodajství a publicistiky. Zajímavé je v tomto směru ohlédnutí za letošními jednotlivými díly hlavního debatního pořadu veřejnoprávní televize V pravé poledne.

Stačí zalistovat archivem ČTK a z přehledu avizovaných hostů vypsat jména. Ze statistiky potom vyplývá, že ve sledovaném období 1.1.1999 až 17.10.99 byl nejčastěji hostem moderátora Romana Proroka poslanec Vladimír Mlynář (místopředseda Unie Svobody), a to celkem pětkrát. Viz tabulka.

Mlynář je tedy letos rekordmanem, ačkoli ani v exekutivě, ani v parlamentu nezastává žádnou důležitou funkci. Celkem třikrát se v debatě objevilo jedenáct hostů, z nich šest politiků (premiér, dva místopředsedové parlamentu, místopředseda vlády, dva významní členové nekomunistických opozičních stran), dva novináři (Respekt, Právo), jeden filosof, jeden sociolog a jeden ekonom.

Velmi překvapivá je hojnost zastoupení redakce týdeníku Respekt v osobě bývalého a současného šéfredaktora (Mlynář, respektive jeho někdejší podřízený Holub). Týdeník Respekt takto letos vystupoval v pořadu V pravé poledne celkem osmkrát!!. V této souvislosti je jistě zajímavé podívat se na článek, který ve svém 42 čísle (11.10.1999) zveřejnil týdeník Respekt pod názvem Česká televize na hraně a s podtitulkem Poslanci kritizují práci veřejnoprávní televize. Autor Erik Tabery v něm konstatuje, že příčinou útoků na ČT ve skutečnosti není major Zeman, ale debatní pořady: "Právě ty (diskusní pořady ČT - pozn. JP) a nikoli zemanovský cyklus jsou totiž poslancům nejvíce trnem v oku." A o kus dále dodává, "Nejvíce poslancům pije krev, že si televize zve do diskusních pořadů, koho chce, a nedává přednost stoupencům právě jejich strany či názoru".

Ve světle výše uvedené statistiky nezbývá než konstatovat, že poslanci mají pravdu a samotný Respekt je toho nejlepším důkazem. Předseda rady ČT Jan Jirák by si měl brzy promluvit s Jakubem Puchalským, a ten zase s Romanem Prorokem. Jako když babička s dědečkem tahali řepu. Bylo by totiž smutné přijít o nezávislost České televize jen proto, že se jeden moderátor skamarádil s jedním bývalým novinářem.

Poznámka JČ: Nechceme ovšem vytvářet dojem, že by měli České televizi určovat poslanci či politické strany, koho si má zvát do studia. Televize musí mít nezávislost úsudku, koho k "debatám" zvát, ovšem jak píše Jaroslav Plesl, pokud si moderátor Pravého poledne začne zvát do studia opakovaně svého kamaráda, Českou televizi to může jen dále zdiskreditovat. Veřejnost by však měla sledovat, aby poslanci a politické strany nedostaly právo si určovat, kdo má mít možnost chodit do televize.