Rasismus Františka Ročka

Petr Uhl, vládní zmocněnec pro lidská práva

Při náhodném setkání s Janem Čulíkem jsem se ho zeptal, zda je vydavatelem Britských listů, a vyjádřil jsem nespokojenost nad tím, že v nich zveřejňuje články Františka Ročka z Ústí nad Labem, plné nepravdivých informací o Romech a zdi v Matiční.

Jan Čulík mě vyzval k polemice. Tu jsem odmítl, ale pochopil jsem, že můj výrok, že bych se reagováním na páně Ročkovy články umazal, bych měl čtenářům Britských listů (které až na Ročkovy články, jež mi přistávají v tzv. monitorinku v elektronické poště, neznám) svůj postoj vysvětlit.

Na rozdíl od USA a částečně i Velké Británie platí na evropském kontinentě, který zažil genocidu vyvolanou rasovou nesnášenlivostí a teorií rasové nadřazenosti (mimochodem i genocidu Romů) přímé zákony, omezující svobodu slova zákazem rozšiřování nenávisti vůči příslušníkům nějaké etnické skupiny a zákazem výzev k omezování jejich práv. Články Františka Ročka jsou nepochybně za hranicí tohoto zákazu a moje účast na polemice s nimi by mohla autora podnítit k dalším protiromským výpadům.

Uplatňuju tak jen svou dávnou zásadu, že diskutovat mohu jen s lidmi, kteří nepřekročili určitou mez lidské slušnosti. Zbývá posoudit odpovědnost vydavatele, tedy pana Čulíka, který zastává zjevně ultraliberální stanovisko, že svoboda slova je prakticky bezbřehá.

Případná polemika s Janem Čulíkem na téma svobody slova a jejích omezení mi ovšem na rozdíl od polemiky s Františkem Ročkem žádný problém nedělá.

Petr Uhl