pátek 22. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Situace v České republice: Zpráva Evropské unie o přípravách České republiky na vstup do EU (shrnutí česky) Česká politika: KSČM a ostatní (Ivan Hoffman) Česká věda a hospodářská situace: Ad: Ladislav Nedbal: Tři alternativy pro mladého vědce (Jaroslav Teplý) Reakce - o tom, jak se revolucionáři mění v politiky: Poznámka k historii sametu (Jiří Jírovec) Prezident Havel "reagoval nedůstojně" (Jan Rejžek v deníku Metro) Rasismus a Romové: K článku Vladimíra Myslíka o svobodě (rasistického) projevu (Jiří Jírovec) Souhrnný pohled na kauzu Matiční (František Roček) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

L. Nedbal cituje israelského miliardáře Wertheimera, že je třeba zajistit exportní sílu VLASTNÍCH pokročilých technologií (ne pouhým kupováním licencí, s nimiž se platí CIZÍ vývoj.

ČSR nebo ČR byla ovšem v zcela jiné situaci než Israel, protože ztratila kontakt se světem na 40 let a musí obnovovat a obnovit úroveň pracovníků a technologie hloubkově, t.j. ve všech vrstvách a pokud možno souběžně. Národní výzkumná centra sama o sobě by mohla být isolovanými skleníky. Vědci by něco vymysleli a museli by prodávat své myšlenky do zahraničí, protože jejich realisace doma by trvala desítky let. Tak to už tady bylo za socialismu, viz např. čočky vědce světové úrovně Wichterleho.

Pravděpodobně jediný možný postup po 1989 byl právě nakoupit licence v dobře zvolených odvětvích při NELIBERALISOVANÉM zahraničním obchodě. Tím bylo možno získat stav techniky několik let starý a na něm se naučit, jak vyrábět. Od licenčních výrobků pak odvíjet vývoj těch VLASTNÍCH moderních technologií, což by přineslo i zvyšování úrovně subdodavatelů. Nová výzkumná centra a produkční továrny by se staly vzájemně se ovlivňujícími partnery a bylo by možno převádět rychle výsledky výzkumu do praxe.

To jsem, prosím, extra nevymyslel jako Bejval Antonín, ba ani jsem nemusel vylézt na nejvyšší holandskou horu, abych se rozhlédl. Jenom jsem sledoval, jak to třeba dělala Korea. Opevnila neprodyšně své vlastní hospodářství a vnitřní trh proti vlivu pokročilých zemí, vydupala si statut rozvíjející se země, který jí umožnil exportovat do těch pokročilých zemí (ten statut jí náležel zprvu po určitou dobu oprávněně, ale dokázala si ho udržet i dlouhá léta potom, v době kdy už na něj naprosto neměla nárok). Naučila se vyrábět i v nejnáročnějších oborech, vytvořila si potřebné vědecko-výzkumné zázemí a vychovala vlastní vědeckou inteligenci. Jenomže to stálo 20-30 let tvrdé práce a odříkání, protože začínala od nuly. U nás by to bylo nemuselo tak dlouho trvat, ale bez té tvrdé práce a i odříkání by to bylo jistě také nešlo. Ovšem byli bychom museli mít od začátku zcela jiný politický systém a jiné vedení, ale to už asi národ začíná tušit.

J.T. 21.10.99

Někdy v roce 1993 jsem zpracoval pro Svobodnou Evropu podle Financial Times pořad právě o tomto - jak Jižní Korea dosáhla své hospodářské prosperity, vytáhla se sama za vlasy ze rozvojové země v hospodářského giganta. Jenže takové věci se ve Svobodné Evropě velmi těžko prosazovaly - "Cože, vy nám navrhujete přísnou ekonomickou regulaci?" Karel Kuehnl opakoval ve svých ekonomických komentářích v RSE znovu a znovu do zblbnutí, jak dobrá je Klausova hospodářská politika a jak všechno vyřeší volný trh. Tyto lidi by někdo měl pohnat k odpovědnosti, co z hlouposti nebo z ideologické omezenosti udělali své zemi.