|
|
K článku Vladimíra Myslíka o svobodě (rasistického) projevuJiří JírovecVladimír Myslík předložil čtenářům BL zajímavou úvahu o rasistické podstatě protirasistických názorů, kterou končí takto: "Co se stane, když si necháme podkopat svobodu projevu - ze začátku třeba zákazem rasistického projevu? Další krok pak bude zákaz pošpint císařpána, pak poslance a máme tu zase nějakou diktaturu lidí, kterým se to hodí a kteří se obalí imunitou. Takhle vlastně zaniká demokracie."
Jeho závěrečný argument bohužel do značné míry pomíjí skutečnost, že vyslovením rasistického názoru věc mnohdy nekončí, ale teprve začíná, protože rasistické názory jsou silně přitahovány prázdnými mozky, které je přetvoří na svatou povinost zasáhnout v zájmu nadřazených, k nimž se počítají.
To je přesně důvod, proč v řadě států považují za přiměřené omezit právo na pronášení rasistických názorů (tedy šíření rasové nenávisti) a tím pokud možno předejít většinou tragickým důsledkům uplatnění rasistických nápadů v praxi.
Panu Myslíkovi by nemělo uniknout, že práva svobody projevit rasistický názor se vesměs domáhají lidé, kteří mají vlastní rasistickou agendu a že používají stejné argumenty jako on. Tím samozřejmě nechci říct, že Vladimír Myslík je rasista.
Domnívám se, že demokracie není ohrožena v okamžiku, kdy je potlačena rasistická propaganda, ale v okamžiku, kdy občan zjistí, že jeho hlas nic neplatí.
Pokud někomu vskutku leží demokracie na srdci, měl by mít starost například o to, jak po ní šlape president tím, že odmítá brát na vědomí demokratickou volbu nezanedbatelné části voličů. Aby nedošlo k omylu - je to jen shoda okolností, že vyřazuje z demokratického procesu komunisty. Jiný president se zašprajcuje třeba se zelenými nebo s pravicí, podle toho kdo se mu znelíbí.
Úvahy o rasismu se na stránkách BL objevily v souvislostí s ostudnou zdí v Matiční ulicí. Je dobré si připomenout, že tam nejde jen o Cikány neboli Romy - jak na to před časem upozornil František Roček - ale o lidi, kteří se ocitli, ať již z jakéhokoli důvodu, na okraji společnosti.
Ta zeď čeká nejen na Romy, ale nepříliš symbolicky na kohokoli, kdo odpadne a bude těmi "slušnými" zařazen mezi lidský hmyz. Možná, že tam jednou najde útulek i nějaký potomek pana Ročka a po letech si v zapomenutém kusu novin přečte, že ta zeď nemá s rasismem nic společného, že je za ní jen proto, aby nehlučel a nesmrděl těm, kteří jsou zatím ještě na druhé straně.
Možná tam ty noviny nechá pro někoho z nich. Imunní totiž není nikdo.
Jiří Jírovec
|
|