pátek 22. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Situace v České republice: Zpráva Evropské unie o přípravách České republiky na vstup do EU (shrnutí česky) Česká politika: KSČM a ostatní (Ivan Hoffman) Česká věda a hospodářská situace: Ad: Ladislav Nedbal: Tři alternativy pro mladého vědce (Jaroslav Teplý) Reakce - o tom, jak se revolucionáři mění v politiky: Poznámka k historii sametu (Jiří Jírovec) Prezident Havel "reagoval nedůstojně" (Jan Rejžek v deníku Metro) Rasismus a Romové: K článku Vladimíra Myslíka o svobodě (rasistického) projevu (Jiří Jírovec) Souhrnný pohled na kauzu Matiční (František Roček) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

František Roček

Do týdne, možná i dříve, ústecké Městské muzeum vydává knihu Zeď, ve které jsem sledoval události v Matiční od roku 1974 až do 10. září 1999, kdy jsem knihu ukončil. Ukončil jsem ji k tomuto datu, kdy se začaly přivážet stavební díly plotozdi, protože kniha měla sledovat zákonitosti vzniku tak mediálně ohromné kauzy z drobného opatření v kratičké uličce. Vše po 10. září bylo jen důsledkem, který již nebude obohacen o nové prvky, protože veškerá škála prostředků byla využita.

Kniha o 264 stranách a 29 kapitolách uvádí dokumenty, svědectví a výběr novinových článků o kauze Matiční ulice - "nejslavnější uličky světa". Některé části knihy jsem využil při přípravě článků pro BL.

Mezitím došlo k dramatickému vyvrcholení celé podivokauzy. Dva dny před rychlostavbou plotu, která začala ve středu 13. října ve 4.00 hod. ráno, jsem v Ústeckém deníku uveřejnil článek o pocitech některých Romů. Těch, kteří nemají nic proti výstavbě plotozdi, protože lidé z Matiční ulice jim - Romům - dělají ostudu. A aktivisté za všelijaká lidská práva také. Jeden z nich řekl: "Jsem invalidní důchodce a přece moje rodina platí řádně nájem a všechny poplatky a musí mi zbýt i na pivo. Když mohu já, proč ne oni?" Tato konkrétní otázka romského invalidy hurá prohlášeních EU a Zemanova kabinetu zaniká...

Po více než pěti měsících neradostné práce na knize jsem došel k několika závěrům, které si Vám dovoluji položit do obrazovky Vašeho počítadla. Je to mé osobnízhodnocení této nešťastné záležitosti.

Co se dalo zkazit...

Vzrostlo napětí ve společnosti, Ústečané považují mnohé pražské politiky za nebezpečné neználky odtržené od reality, důvěra k Uhlovi je nulová. Jsou opět pozorovány případy, kdy se policisté bojí zasáhnout, aby nebyli obviněni z rasismu. Lidé, kteří se zabývají sociálními programy a multikulturními a romskými problémy na komunální úrovni jsou z křížové výpravy proti plotu rozpačití a ztratili jistotu, zda jejich práce nebude znehodnocena vzrůstajícím napětím.

1. Kauza Matiční - příklad zneužití lidských práv

Kauza Matiční ukázala na aktuální nebezpečí krize v hnutí za lidská práva, ale i v mezinárodní diplomacii. Došlo ke zneužití lidských práv k nátlaku, jehož součástí je také hrozba diskreditace České republiky v zahraničí.

Nátlak aktivistů za lidská práva na českou vládu je také důkazem nekoncepčnosti jednání aktivistů. Romská reprezentace je roztříštěna na zájmové skupiny a ty nemají jednotnou strategiii řešení problémů a stanovení jejich priorit a neumějí je prosadit. Nechtěně to potvrdil i aktivista Miroslav Tancoš, který ve středu odpoledne mj. řekl, že snad kauza Matiční teď konečně romské organizace sjednotí...

2. Nátlak jako systémová chyba

2.1. Humanista jako zkratka

Protesty proti válečné přítomnosti USA ve Vietnamu byly naopak úspěšným zneužitím amerických intelektuálů ve prospěch severovietnamské armády, která (ač byla na pokraji porážky) s pomocí této páté americké kolony obsadila nakonec Jižní Vietnam.

Sympatizanti z řad humanistů, kteří souhlasí s oprávněnými požadavky aktivistů, ale nejsou mnohdy schopni rozpoznat rozporuplnost a neadekvátnost některých konkrétních cílů nabalených na obecně oprávněné požadavky aktivistů. V tom případě podpora aktivistů sympatizanty může být účinnou zkratkou při prosazování nesmyslných jednotlivostí, mezi které patří také kampaň proti plotu v Matiční.

Sympatizanti vnímají především ideu (zdi mezi lidmi se mají bořit), ale neuvědomují si, že za ideou je konkrétní příběh - stavba protihlukového plotu pro zajištění alespoň minimálního klidu obyvatelům rodinných domků.

Aktivisté a jejich sympatizanti postupují v tomto případě proti obecnému právu občana na klidné soužití. Díky tomu jdou také proti dlouhodobému smyslu svého zájmu. Proto neštěmická radnice ani Magistrát města Ústí nad Labem aktivistům neustoupili a neakceptovali ani vyjádření vlády, protože jde proti obecnému smyslu lidských práv a povinností.

2.2. Konfrontace cestou k úspěchu

V kauze Matiční ulice chtějí aktivisté dokázat, že dochází k porušování lidských práv vydělováním romského etnika ze společnosti plotem. Akce nemá konkrétní místní smysl, protože plot je příliš krátký na to, aby někomu skutečně vadil v pohybu. Kampaň proti plotu (zdi) je pouze prostředkem k většímu zviditelnění dalších požadavků aktivistů a aktivistů samotných.

Úspěch mají předem zajištěný. Pokud by se neštěmická radnice výstavby plotu vzdala, byl by to symbol toho, jak bílí ústečtí xenofobní radní museli ustoupit před spravedlivými požadavky romských aktivistů a jejich sympatizantů a pokud bude plot postaven, bude to důkaz, že bílí ústečtí xenofóbní radní jsou symbolem rasismu (nebo v jemnější variantě: jsou důkazem porušování lidských práv a znevažování mezinárodních institucí) v Čechách...

Konfrontace je nejefektivnějším způsobem jak dosáhnout momentální účelovosti v jednání.

Boj za lidská práva, podobně jako boj ve vojenské informační válce, je založen na nepřetržitosti úsilí a na využívání psychologických zákonů propagandy. Z tohoto pohledu bylo město Ústí nad Labem v naprosté defenzívě, protože jeho představitelé nehledali mediální konfrontaci.

Veškerá pozitiva informačního boje proti plotu byla na straně tzv. aktivistů za lidská práva, protože se postavili do psychologicky i právně výhodnější pozice obětí či obránců obětí. Radnice neměla zájem podobnými kampaněmi rozviřovat situaci nad míru psychické únosnosti tamních obyvatel rodinných domků. I bez toho v historii Ústí nad Labem dosud nikdo jiný než lidé z Matiční ulice nebyl tolikrát v pozornosti televizních kamer...

2.2.1. Záměrné provokace

Příkladem plánované aktivistické konfrontace byl výsledek průzkumu budapešťského Evropského střediska pro práva Romů, které zjistilo, že většině romských dětí je odpírána rovná příležitost přístupu ke vzdělání. Tato zpráva je nejen projevem diletantismu a neznalosti problému, ale byla připravována jako záměrná provokace.

"Zaměstnanci ERRC (Evropského střediska pro práva Romů), které se zabývá právními aspekty diskriminace Romů, si vybrali Ostravu a po usilovné práci našli několik romských rodin ochotných zažalovat stát. Žaloba na stát není v naší právní tradici obvyklá, je inspirována duchem anglosaského zvykového práva, v jehož duchu také ERRC ve středovýchodní Evropě působí. Dá se nyní těžko odhadnout, jaké praktické účinky může tato žaloba mít a do jaké míry je vůbec uskutečnitelná. Nechápu však, proč se nežalují konkrétní osoby.

Musí přece existovat konkrétní učitelka, která dítě chce mermomocí přeřadit do zvláštní školy. Musí někde být konkrétní psycholožka, která neumí používat testy. Jistě existují konkrétní rodiče dítěte, kteří musí s přeřazením souhlasit, pokud o ně sami neusilují. Všechny tyto tři " instituce" musí vyjádřit s přeřazením dítěte svůj souhlas. Všechny tyto tři "instituce" jsou konkrétní lidé, které lze žalovat, pokud diskriminují. Takovéto žaloby by měly naději na úspěch a konkrétní dopad.

V případě práce ERRC mám pochyby, zda se nepromrhaly miliony na akci, jejíž praktické výsledky budou nulové, hlavně však bude mediálně efektivní. "Od samotných Romů pak jistě tato aktivita nepochází, zaměstnanci ERRC však udělali svou práci...," píše Roman Krištof v článku První žaloba na stát, v Romano hangos č. 8/99 1999 (Romský hlas), čtrnáctideníku Romů v České republice.

Výše uvedený způsob konfrontace nahrazuje seriózní jednání. Romské organizace měly dostatek času na prosazení programu přípravného, nultého ročníku při základních školách jako standardní opatření. Tyto třídy by připravovaly většinou žáky z rodin se slabším sociálním zázemím či spíše z rodin, které nevěnovaly výchově dětí dostatečnou pozornost. Cestu romských dětí do zvláštních škol bohužel mají na svědomí v drtivé většině jejich rodiče, protože mnohé děti nejsou připraveny na pohyb ve školním prostředí, od hygienických návyků přes nesoustředěnost, nedostatečnou znalost základů češtiny apod.

Nulté ročníky většinou vznikaly z popudu pedagogů jednotlivých základních škol (viz např. ústecké Předlice a mostecký Chánov). Přitom nulté ročníky jsou základní podmínkou pro vytvoření co nejširšího kádru romských žáků, aby později nastoupili v co největším počtu na střední a později vysoké školy a mohli výrazně ovlivnit další rozvoj romského etnika.

Matiční ulice je z tohoto hlediska nejkřiklavějším případem "radikalizace interetnických vztahů". Tak se totiž odborně nazývá přemrštěný boj aktivistů za lidská práva. Že tato společenská nemoc existuje, si uvědomují i na Ministerstvu vnitra ČR: "Polarizaci interetnických vztahů nepřímo napomáhají i někteří romští predstavitelé, kteří ve snaze upozornit na problémy Romů a získat pro jejich řešení co nejširší podporu, svými nekompromisními vystoupeními ve sdělovacích prostředcích situaci ideologizují a radikalizují." (Romové jako objekt státní politiky ,VI. Státní politika po roce 1990, bod 11, viz prevence kriminality na adrese: http://www.mvcr.cz/)

Celé problematice to je na škodu, protože: "nebývale se rozšířil i okruh "neromů", kteří se začali aktivně o život i problémy Romů zajímat. Z tzv. romské problematiky se postupně stalo významné politikum," uvádí se tamtéž. (Romové jako objekt státní politiky, VI. Státní politika, úvod)

2.2.2. Fóbie jako důsledek i předpoklad

Tyto aktivity jsou ale účelově využívány i pro potřeby majority, podobně jako jsou využíváni ekologičtí aktivisté pro potřeby specifických ekonomických a politických lobby. Symbol plotu (či zdi) je dobrým prostředkem ke zviditelnění jednotlivců a zájmových skupin, včetně zájmu určitých ekonomických skupin v rámci EU o přibrzdění integračního procesu ČR do EU. Využivání a podpora některých romských aktivistů lobujícími skupinami gádžů vytváří vzájemně se podporující uzavřený kruh důsledků a předpokladů.

2.3. Virtuální realita aneb tunelování lidských práv

Virtuální realita ale zastírá dennodenní všední a únavný rozměr místní lapálie a vytváří uměle "otazník" o naší schopnosti včlenit se do EU. Na kauze Matiční je patrné, že lze během jednoho roku dosáhnou až hysterického rozdělení společnosti. Pokud budou aktivisté dostatečně snaživí, vyvolají hysterické výstupy, které budou celou záležitost eskalovat ad absurdum.

Neboť pod klidným povrchem všedního dne je na jedné straně nesouhlas a odmítání aktivistů a jejich sympatizantů jako nebezpečných demagogů, na druhé straně je za každým, koho plot nepobuřuje, latentní stín xenofobie.

Pomocí podobných modelů lze vytvořit ideu boje proti bezpráví, která může i v 21. století nastolit obdobné situace jaké vynesly k moci autoritáře obdobných typů jako např. Mussolini či Hitler. Tentokrát pomocí informačních technologií v rámci virtuální reality. Spouštěcí mechanismus přitom může přijít od těch, kteří se snaží o opak, neboť obhajují lidská práva, ale ve skutečnosti necitlivými, až xenofóbními, kampaněmi provádějí defacto tunelování lidských práv. Pomocí podobných mechanismů se může stát rukojmím různých aktivistů i vláda a administrativa většího a silnějšího státu, než jen drobná ČR.

2. 4. Úloha jednotlivce v lidských právech

V mnoha případech ale nemusí být vypjatá situace nezvládnutelná, z počátku to nemusí být ani cílený útok, ale důsledek frustrace jednotlivců a jejich nedostatečné přizpůsobení se nové situaci. Pokud aktivistická hnutí nejsou vedena vyváženými osobnostmi, stávají se potenciálním zdrojem konfliktů. Potom pomocí podobné kauzy (jako je Matiční) lze vyprovokovat cokoli. Tiskový mluvčí magistrátu v Ústí n. L. Milan Knotek, který zažil začátek mediálního šílenství od května do července 1998, na toto téma napsal začátkem srpna 1999 článek v Ústeckém deníku pod názvem: " Matiční a krize inteligence".

Autor článku neskrývá svoji nechuť k aktivistům. Je zajímavé se s ním seznámit. Autor se domnívá: názor, že jsou v České republice porušována lidská práva, jsme si za hranice vyvezli dobrovolně sami.

Knotek píše:

"Princezna Diana byla svým způsobem nepříliš komplikované děvče, které nikdy nepochopilo svoji roli. I při vší té intelektuální nesmělosti měla jednu podstatnou výhodu - byla fotogenická a uměla se v médiích dokonale prodat.

Vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl je nepochybně jedním z pilířů nynější pražské (rozuměj české) intelektuální scény. Jeho osobní public relations je však na tak katastrofální úrovni, že i věci, které učiní relativně dobře, jsou pro normálního smrtelníka nerozkódovatelné.

Proč právě toto srovnání? Uhlův veřejný projev plný nešťastných, byť jistě některých upřímně míněných vystoupení a dalších diskutabilních vedlejších kroků, totiž činí z celé zdi-ploto-romo-mlynářovské kauzy mnohem větší sociální fenomén, než jakým ve skutečnosti je.

Hovoříme-li dnes s určitým stupněm oprávněnosti otevřeně o tzv. krizi české inteligence, nelze si nepovšimnout rychlosti, s jakou jedna její část nalezla staronové životní know how.

Skupina intelektuálů, která zasvětila celý svůj život boji za lidská práva v prostředí totality, neabsolvovala žádný porevoluční rekvalifikační kurs. Paradoxem je, že příkrý názor zahraničí na dodržování lidských práv v ČR nevznikl tím, že cizina dlouhodobě monitorovala zdejší prostředí.

Názor, že jsou zde výrazně lidská práva porušována, jsme si vyvezli dobrovolně za hranice sami. Jedna notoricky známá poučka z oblasti zpravodajských služeb hovoří o tom, že chcete-li uměle vyvolat nějaký problém pomocí dezinformace, musíte ji zabalit do velkého počtu informací pravdivých, které je nutné k tomuto účelu obětovat. Výsledkem je xenofobní nenormální společnost a tzv. česká inteligence, která, pokud zrovna není ozdobou nějaké zahraniční recepce, bdí na stráži a snaží se vychovávat. Domorodci však zatím nejsou příliš přátelští.

Úzká skupina lidí se tedy rozhodla vymezovat se vůči společenské většině. Dny, ve kterých se musejí pohybovat mezi námi, nějak přetrpí. Čas od času vycestují do cizí země, kde se na besedách, sympóziích a dalších akcích opět očistí. V cizině je všechno jiné. Na dětských hřištích skákají přes švihadla děvčátka ve vypraných volánkových šatičkách. Jedno je černé, druhé žluté, třetí bílé. Na všechno dohlíží Bůh a Michael Jackson.

Ochrana lidských práv se v ČR rozdělila na dva tábory - samosprávu, jejíž povinností je v co nejkratším čase najít nejpřijatelnější řešení problému a aplikovat je v praxi, a zástupce státních orgánů i domácích a zahraničních organizací s uvedeným zaměřením, kteří většinou výstupy komunálních zástupců negují. Kromě negace však zatím nenabídli nic smysluplnějšího. Oproti samosprávě jsou ale v obrovské výhodě - ke kladnému hodnocení jejich práce zatím plně postačuje konstatování, jak se TO dělat nemá.

I přes nynější katastrofální praktickou produktivitu ochránců lidských práv se jistě v dohledné době dočkáme nějakého velkého globálního projektu resocializace české většiny směrem k zajistění ochrany minoritních kultur s horizontem řešení desítek let. Domkáři z Matiční se ale potřebují vyspat už dnes večer (...)"

Knotkova reakce je typickým pohledem z ústeckého prostředí reálné praxe. Rasistické Ústí přitom je známo Ministerstvem vnitra ČR již řadu let jeho propracovaným programem prevence kriminality a činnost městské policie. (viz Ústecký deník 11.8.99, Krov: Ústí neproslulo rasistickými činy...).

U městské policie, která byla založena především pro zvládnutí exploze tehdy převažující romské kriminality ve městě, je dnes zaměstnáno již osm romských strážníků, atp.

V Ústí nad Labem je za minulý rok potvrzeno deset rasistických útoků, z toho osm ze strany Romů...

2.5. Skinheadská karta

Anarchisté a skini představují dva protipólní, ale hraniční stavy duše.

Mnohdy se nejedná jen o určitý pohled na svět, ale "stav duše" těchto radikálů je výsledkem působení celého komplexu psychologických a psychiatrických dispozic a společenských vlivů. Přitom v anarchistickém hnutí a hnutí skinů existují nenásilné i militantní proudy.

S těmito lidmi se setkáme ve kterémkoli západoevropském státě. Je záležitostí státu (nejen policie), aby měl tyto radikály pod kontrolou. Nelze jejich aktivitu spojovat jen s českou společností, protože z psychologického hlediska tito lidé jednají podle obdobného psychologického vzorce kdekoli a pouze jej modifikují podle místa, kde žijí - a projevují tam svůj typ pseudovlastenectví.

3. Mediální zákonitosti

Pokud se týká stylu práce, titulky v novinách vždy musejí upoutat. Kdybych měl na starosti aktuální vydání novin, vyhodil bych z kanceláře redaktora s článkem o tom, že se v Matiční postaví dětské hřiště, protože pozitivní zprávy jsou spíše nudné.

Zprávu bych jako vycpávku umístil na nějakou z vnitřních nedůležitých stránek. Pokud má být součástí výstavby v Matiční také plot, který oddělí dvě "znesvářené" strany ulice, nechal bych přepracovat článek do takové podoby, aby titulek byl ve stylu: "Zeď je oddělí, aby se nezabili!" A v posledním odstavci bude informace o tom, že v první vlně stavebních prací bude vybudováno hřiště pro děti...

Není to cynismus, je to zákon prosperity médií. Čtenáře přilákají témata spíše skandální nebo zajímavá netradičním pohledem a neobvyklostí. Ta zvyšují náklad novin. Čím vyšší náklad novin, tím větší čtenost a tím větší zájem inzerentů a tím větší zisk z prodeje tisku. Tento zákon bude platit až do konce světa. Jen specifické noviny jako např. v ČR Hospodářské novinyse obejdou bez těchto tendencí, protože jejich devizou je co nejobjektivnější ekonomicky zaměřené zpravodajství. Pro své čtenáře nepotřebují skandálněji motivované zpravodajství.

Úkolem médií v mediálních rvačkách typu kauzy Matiční je především dát prostor oběma stranám. Ale i kontroverzní články mají právo na existenci. Pokud se již objeví, provokují k protireakcím, což je pozitivní prvek mediálních masakrů.

3.1. Globální informační past

Kauza Matiční je jedním z projevů globalizace. Matiční je, podobně jako E 55 (jež je z doslechu známá i v Pakistánu), pojmem mezinárodního věhlasu... Ivan Gabal si kdysi pochvaloval na ČT 2 fenomén globalizace, že kromě negativních stránek má i významně pozitivní:

"Součástí globalizace je také to, že rychle proudí informace. Tzn. když se stane něco, já nevím, Shell něco provede v Nigérii, tak to média okamžitě přinesou a v podstatě politici na to reagují, protože se ocitají v těch zemí, kde to tak je, pod tlakem veřejného mínění. Takže já bych to vůbec nebral tak, jako že vlastně začínají nějaké anonymní monopoly vládnout a politici prostě odcházejí ze scény. Já si myslím, že naopak proces globalizace zvýrazňuje problém politiky a dokonce politiky v nadnárodních polohách." (Pro a proti , 27.10.1998, ČT 2, na téma globalizace)

Ale příklad kauzy Matiční svědčí o tom, že globalizace je veskrze neutrální. Není přínosem ani kletbou. Pouze zvyšuje turbulenci informací. V případě Matiční místní problém zveličený aktivisty zahltil skrze zájem vzbuzený v zahraničí zahraniční politiku ČR a stal se předmětem politického skandálu.

Tendenční a neúplné informace se šíří stejně rychle jako komplexní a hodnověrné. Riziko zneužití informací i možnost jejich smysluplného využití jsou zhruba stejné. Záleží na mnoha okolnostech (a náhodách), aby v chaosu, kterému se dnes říká globální informační proces, získala informace o Matiční určitou hodnotu.

Globální (informační) vesnice funguje na podobném principu jako šeptanda na skutečné vesnici nebo povídání občanů na trolejbusových a autobusových zastávkách ve městě. Je tokem jakýchkoli informací o jakékoli hodnotě. Pouze trpělivým nekonečným vysvětlováním souvislostí a předkládáním faktů (není nic únavnějšího) může obec (jako ve sporu o plot v Matiční) dosáhnout nějakým výsledků.

4. Kritika a východiska

Tato kritika je oprávněná, ale kritici zároveň nenabízejí jinou obecně dostupnou alternativu. Je snad jedinou možností vytvořit skutečná ghetta na okraji měst, hůře dostupná, aby lidé v takových oblastech měli těžší přístup k "těm" ostatním? Pokud je ghetto dostatečně velké, pojmenuje se čtvrtí, jako to zaregistrovali mnozí Češi na západ od českých pivovarů...

V samotné analýze pro Vizi 97 se píše:

"Neštěmická zkušenost /a nejen ona/ zdůrazňuje ještě nutnost určitého strategického koncipování. Vytvoření koncentrace bydlení sociálně rizikových skupin snižuje užitnou hodnotu bydlení v blízkosti takové koncentrace a logicky i cenu tržní až po úplné znehodnocení ceny domů či pozemků, Může dojít a v různých městech dochází k vykupování domů, popř. pozemků v okolí a k rozšiřování této koncentrace různými směry.

Samotné soustředění se pak může rozšiřovat určitým směrem, nebo "plavat" a pod. Je proto nezbytné se tímto fenoménem zabývat dříve než vznikne jeho zárodek /dále již zřejmě nezvládnutelný/ a koncipovat zejména urbanistická opatření tak, aby se pohyb takového soustředění reguloval například přírodními nebo technickými hranicemi. Např. řeka, trať, průmyslová zástavba a pod. Vše je třeba připravit dříve, než se začne obdobná koncentrace vytvářet." (Vize 97: Analýza vzniku a aktuální situace..., str.17)

Přeloženo z akademického do lidského jazyka, neštěmičtí radní se provinili tím, že předpokládali u obyvatel u obou domů pro dlužníky nájemného určitou míru slušného chování. Část obyvatel, které nazýváme nepřizpůsobivými, vytvořila prakticky neřešitelnou situaci. Minimální náprava - prevence protihlukovým plotem - z radnice udělala rukojmí aktivistů.

Co říká internetový materiál ministerstva vnitra? "Vážným problémem se stala privatizace bytového fondu a tržní hospodaření s byty. Majitelé domů využívají všech legálních i pololegálních metod, aby se zbavili mnohdy hlučných a nepořádných romských nájemníku a neplatiču nájemného. Tak přibývá Romů, kteří více či méně lehkomyslně přišli o střechu nad hlavou, žijí u svých tolerantních příbuzných v přeplněných bytech či v provizorních objektech, popř. se pokoušejí odejít do zahraničí. Zásadním problémem je nedostatek bytů obecně, zvláště levného sociálního bydlení," (Romové jako objekt státní politiky, VI. Státní politika po roce 1990, bod 5.)

Problémy jsou většinou na teoretické rovině pojmenovány. O to smutnější je, že zatím jsou jen minimálně řešeny. Vzhledem k tomu, že veškerá sociální práce je založena na financích, řešení těchto problémů je spojeno s bohatstvím společnosti jako celku. Pokud pro ČR dnes představuje závažný problém nejzákladnější sociální záchranná síť, zůstane v nejbližší době asi především u rad, které nic nestojí.

Kdyby dnes (1999) neštěmická radnice chtěla uvolnit 35 bytů tzv. 1 kategorie o velikosti 1 + 4 či 1 + 3 od zadlužených nájemníků, musela by dlužníky nastěhovat (zkoncentrovat) do nějakého domu, který by měl charakter méně kvalitního typu bydlení. Protože nejsou v rozpočtu města ani jeho obvodu finanční prostředky, a stát žádné neposkytuje, naopak mnohdy se zpožděním posílá magistrátu finanční prostředky na výplatu sociálních dávek, výtka, kterou obsahuje studie pro Vizi 97, má jen akademický rozměr:

"Městská část nevnesla do lokality další služby, které taková koncentrace vyžaduje: např. centrum sociálních pracovníků, služebnu městské policie, zařízení pro děti a mládež (včetně nezaměstnaných), zvýšený dohled zdravotníků apod." (Vize 97: Analýza vzniku a aktuální situace..., str.18) Matiční ulice je jen příkladem součtu negativních vlivů na úkor blízkých či vzdálenějších sousedů, které překročily určitou hranici. A perspektivy této lokality doslova zničili nositelé boje za lidská práva, kteří dosáhli (slovníkem ministerstva vnitra) "radikalizace interetnických vztahů".

Situace mohla být postupně řešena. Vzhledem k humbuku bylo logické odstoupení majitele od rekonstrukce činžovního domu Matiční č. 8. Dům chátrá dál. A to je jen jeden z nejmenších důsledků, protože společenské důsledky jsou daleko větší.

V tomto smyslu je zajímavý postřeh jihomoravského sociálního demokrata (citováno dle Radio Praha, 3. srpna 1999): "Vinu na zvyšujícím se počtu českých Romů, kteří odcházejí do Velké Británie i dalších zemí, nese podle předsedy jihomoravské České strany sociálně demokratické Jiřího Václavka i vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl. Václavek novinářům řekl, že Uhl nesplnil v tomto směru očekávání. Václavek se domnívá, že v souvislosti s řešením romské otázky měl vládní zmocněnec podniknout razantnější kroky obecnějšího charakteru. 'Uhl by měl větší pozornost věnovat zaměstnanosti Romů, než se starat o pomník na místě bývalého koncentračního tábora, což je záležitost relativně podružná,' vysvětlil Václavek. Důraz by se měl podle něj klást na výchovu romské populace již od raného věku tak, aby školní docházka dětí měla za následek postupnou kultivaci skupiny. V problematice zaměstnanosti i výchově Romů se udělalo poměrně málo, míní Václavek."

Celou knihou se táhne jako červená nit jméno Petra Uhla. Na závěr bych chtěl jen připomenout, že nelze celý problém personifikovat jen s jeho osobou, protože on do něho vstoupil až po mediálním předvolebním masakru, kdy z drobného místního problému se stala celosvětová bublina.

Uhl byl a je pouze špičkou ledovce. Hlavní kus práce na "nabublinovatění" Matiční měly desítky neúnavných aktivistů. Jak již bylo jednou v doslovu citováno: jsou to ti, "kteří ve snaze upozornit na problémy Romů a získat pro jejich řešení co nejširší podporu, svými nekompromisními vystoupeními ve sdělovacích prostředcích situaci ideologizují a radikalizují." (Romové jako objekt státní politiky ,VI. Státní politika po roce 1990, bod 11)

Fenomén Matiční proto doporučuji ke studiu jako "prototyp" krize, která z drobné místní či regionální úrovně může narušit vztahy ve vyšších politických a informačních patrech a rozrůst se do jakýchkoli rozměrů.

P.S. V kauze Matiční chci přinést již jen několik málo poznámek či spíše konkrétních rozhovorů. V tomto okamžiku k aktuální situaci je možné dodat: Zbytečný spor o dvoumetrový plot minulý týden skončil tak výraznými projevy vášně, že překvapil takřka každého. Ale dnes nastal čas klidného vyčkávání co bude dál. Vášně a obviňování jsou již k ničemu.

Ale to vše má několik velmi pozitivních rysů: ukázalo se, že ve sporu o plot jde pouze o politiku, ne o lidi, kteří v těch místech bydlí. ČSSD hlasovala v parlamentu na stranicko - vládní příkaz a čtyřkoalice si vyřídila otevřený účet s ODS.

Přitom Ústečtí zástupci těchto stran opakovaně dali na srozumněnou, že se jedná o lokální problém a s tím související opatření. Pozitivní je, že jsme se díky reakci EU přesvědčili o tom, že politici a úředníci EU (nejsou bájní fénixové), ale v konkrétní mravenčí práci jakou je posuzování problému v matgiční, stejně průměrní a náchylní k čemukoli jako naši čeští... Dokonce si tuto slabinu uvědomili i rozumní zastánci lidských práv. Pro ně to je vážný signál - poznali, že se v otázce plotu jedná jen o politiku, ne o práva konkrétních občanů. Vyčkejme proto k čemu se dopracují oficiální české státní mechanismy.