Jak z krize: Marketing a česká politika
Upadá-li firma, je (už jen z psychologických důvodů) nutné vyměnit její management.
To obvykle dělává správní rada volená akcionáři. V případě státu jeho občané. Kdy
tedy přivedou obyvatelé Česka k moci politickou elitu, která bude schopna řešit
jejich problémy?
Aspirovat na funkci nového šéfmanažera může jen člověk, který není spojován
s dosavadními neúspěchy, do nějž akcionáři (občané) mohou vložit alespoň naději na
změnu. Důvěru akcionářů (voličů), si manažer získává tím, že je schopen přijít
s vizí cíle a cesty, kterou se k němu dobrat. Podmínkou úspěchu takového člověka je
dostatek vůle úspěchu dosáhnout, schopnost hledat efektivní řešení a rychle je
realizovat.
V našem případě musí nový manažer nejprve upoutat pozornost občanů (akcionářů) a
udržet ji po dobu nezbytnou k přetlumočení nabídnuté vize, která musí být jasná a
podaná srozumitelně, aby ji přijala za svou alespoň polovina "akcionářů s hlasovacím
(volebním) právem". V první fázi je pak měřítkem úspěchu právě míra identifikace
veřejnosti s touto vizí, doprovázená vznikem co největšího zájmu o aktivní podíl na
provedení změny. Bude-li jasně stanoven dílčí cíl a bude-li cesta k němu posouzena
většinou voličů jako realistická, může se nový manažer pustit do práce.
Na konci této cesty (která ve skutečnosti nikdy nekončí) by ziskem měly být
"dividendy" ve formě zvýšení životní úrovně, okořeněné bonusem - hrdostí na úspěch a
z ní pramenící vůle v započatém procesu pokračovat.
Záměrně se v tomto textu nezabývám reálnými aktéry současného dění. Z pěti
parlamentních stran si již čtyři vládní křesla vyzkoušely a pátá - byť by jí
předvolební průzkumy připisovaly třeba 110 procent - nemá šanci žádnou skutečnou
změnu provést, protože o ni nestojí. Co ovšem považuji za mnohem horší, je fakt, že
u vesla ODS, US i KDU je pořád generace politiků myšlenkově zcela vybitých a nezdá
se, že by se jejich mladší pobočníci v tomto ohledu nějak lišili. V případě ČSSD
platí to samé co u stran tzv. pravicových.
Aby se mohl objevit nový "šéfmanažer", musí po něm na trhu existovat natolik silná
poptávka, která ho udrží u moci. Jestliže se dnes česká intelektuální elita
rozčiluje, že místní politika stojí za starou bačkoru, měla by se také ptát, zda si
většina populace disponující volebním právem změnu přeje. A nejen to. Mnohem
důležitější je, zda jsou lidé ochotni se na této změně aktivně podílet.
Jestliže existuje velmi omezená cesta k nastartování hospodářského růstu této země
(důsledná privatizace, liberalizace, zpřetrhání vazeb komunistické
hospodářsko-politické nomenklatury, vstup do EU, přizpůsobení se globalizaci), je
možné ji voličům nabídnout. Jen na nich ovšem je, zda vizi přijmou. Pokud ji občané
odmítnou, je to jejich legitimní rozhodnutí a žádná elita s tím nic nenadělá, byť by
její příslušníci sepisovali petice třikrát denně.
Čas pro změnu tak možná přijde třeba až za deset let, kdy už by mohla být poptávka
po tomto typu manažera dostatečně silná (tedy většinová). Rozložení sil pak může
změnit jediné - vymírání generací, které si nepřejí změnu provedenou na základě
pravidla popsaného níže.
Hlavní problém totiž není v tom, že by neexistovala poptávka po manažerovi
(politikovi), který by občanům nabídl lepší životní úroveň, ale v požadavcích na
způsob uspokojení této poptávky. Ty (podle marketingového teoretika Philipa Kotlera)
existují čtyři. První (samovýroba) nepřichází v úvahu proto, že každý jeden občan
nemůže být "šéfmanažerem" svého státu. I další dva způsoby jsou nepřijatelné, byť
praktikované například v Rusku - vynucení (krádež) a žebrání. V úvahu tedy připadá
pouze nejdůstojnější způsob uspokojení poptávky, kterým je směna. K ní dojde jen za
podmínky, že po jejím provedení se budou obě strany cítit bohatší než před jejím
uskutečněním. Aby bylo možné tuto směnu provést v našem případě, musí existovat vůle
k jejímu provedení na obou stranách. Manažer musí mít vůli vést a občané musí mít
vůli začít se řídit pravidly vedoucími ke směně i v každodenním hospodářském životě,
byť by se museli vzdát některých okamžitých výhod stávajícího způsobu uspokojování
svých potřeb a tužeb. Bohužel - zdá se mi - většina obyvatel disponujících volebním
právem zatím není ochotna tato jednoduchá pravidla přijmout za svá a preferuje spíše
"ruské způsoby" uspokojování poptávky. Neuvědomuje si totiž, že právě "směna" je
jediná důstojná a trvale udržitelná cesta k prosperitě, která českou společnost
přirozeně zbaví současné frustrace a deziluze z tržní demokracie.
Jaroslav Plesl,
marketingový týdeník Point
